Kolem půl čtvrté v předsálí místní sokolovny při diskotéce pořádané v rámci místní pouti měl napadnout jistého Davida (30) nejméně dvěma ranami pěstí do hlavy tak, že poškozený upadl a utrpěl otřes mozku. Alespoň tak shledal po dokazování Okresní soud v Č. Budějovicích.

Sám byl napaden?

Obviněný to líčil tak, že oné noci ho kolem třetí vzbudili dva známí s tím, že kapitána místních fotbalistů někdo zmlátil, zda by tedy nezavolal záchranku a policii. (To prý proto, že je v těchto věcech zběhlý, jak řekl později jeden ze svědků.)


Vykročil tedy s nimi do sokolovny, kde už diskotéka skončila. Pro zraněného kapitána už sanitka jela, ale ještě chvilku debatovali. Onomu Davidovi řekl něco ve smyslu, proč pořád dělají bordel, a ten ho prý někam poslal. Najednou ho měl někdo praštit zezadu do zátylku, spadl, a pak už se rval každý s každým. Poškozeného prý viděl před sokolovnou několikrát upadnout, jak byl podnapilý.


Pan David to vyprávěl jinak. Na diskotéku přišel až po půlnoci a uviděl u baru zkrvaveného kapitána; sám prý říkal, aby zavolali pana Jaroslava. Pak byl chvíli venku, a když se vracel, v předsálí mu obžalovaný nečekaně řekl „ty h. . .“ a praštil ho do obličeje. Upadl a pak si pamatuje až to, že čekal před sokolovnou na záchranku.


Popsal své potíže (závratě, nedoslýchavost, potřeba operace), ještě v době hlavního líčení v dubnu marodil . . . (Podává se, že z nemocnice byl propuštěn za tři dny, a jeho současná pracovní neschopnost nemá příčinnou souvislost se zraněním v sokolovně.)

Kdo co prý viděl

Soud slyšel svědky. Jeden řekl, že slyšel rány, otočil se a uviděl obžalovaného vedle poškozeného, který klečel a držel si ruce na krvácejícím obličeji. Pana Jaroslava ho mlátit neviděl, ale napomenul ho a on odešel. Podle dalších svědků poškozený spadl sám od sebe, jiní zase potvrzovali verzi obviněného o jeho napadení jiným člověkem zezadu.


Svědkům tvrdícím, že poškozený upadl sám před sokolovnou a zranil se, soud neuvěřil. Rozpory shledal i ve výpovědích, které měly potvrdit útok na obžalovaného zezadu. Neměněnou výpověď poškozeného naopak má za věrohodnou – s výhradou, že zřejmě nedokáže rozlišit podíl projednávané události na vzniku svých zdravotních problémů. Jeho verzi potvrzují další svědkové odtahování obviněného od zraněného pana Davida, nepřímo i výpovědi jiných.


Soud tak uznal pana Jaroslava vinným trestnými činy výtržnictví a ublížení na zdraví. Přihlédl k tomu, že byl rozsudkem z března 2005 uznán vinným trestným činem vydírání a žalovaných skutků se dopustil ve zkušební době. Uložil mu proto trest odnětí svobody na jeden rok s výkonem podmíněně odloženým na zkušební dobu dva a půl roku. Poškozené zdravotní pojišťovně také musí zaplatit náhradu nákladů vynaložených na léčení pana Davida ve výši 13 187 Kč.

Trvá na nevině

Obžalovaný se odvolal. Obhájce JUDr. Josef Dvořák zopakoval, že jeho klient zranění poškozeného nezpůsobil, že se s ním do fyzického kontaktu vůbec nedostal, jen se prý na místě pokoušel srovnat incident, který vznikl před jeho příchodem.


Pan Jaroslav podle něho neměl důvod poškozeného napadnout. Nikdy proti němu nic neměl, nebyl podnapilý, nevyvolával by přece další konflikt v momentu, kdy byl avizován příjezd policie. V počátku řízení neměl tušení, jak zranění pana Davida vznikla, až postupně se dovídal, že v podnapilosti několikrát sám upadl (obhajoba prý má neúřední záznam o jeho lékařském vyšetření, kdy měl mít ještě skoro 1,5 promile). Poškozený na dávkách zdravotního pojištění prý zranění zveličuje a hodlá výsledků trestního řízení využít v řízení civilním o náhradu škody . . . Mohl prý zranění utrpět například při cestě k sokolovně. Svědkové, kteří měli vidět obviněného poblíž zraněného, jsou prý nevěrohodní a vypovídají s rozpory.


Obžalovaný dodal, že poškozenému tehdy sprostě vynadal, ale nebyl důvod ho napadnout. „Hned po příchodu jsem věděl, že toho našeho hráče napadla cizí osoba a ne David,“ pravil. (Odvolací soud předtím konstatoval z jiného usnesení okresního soudu, že z ublížení onomu kapitánovi mužstva „hlavičkou“ do obličeje byl obžalován jistý Jakub, nicméně svou vinu uznal, poškozenému předal třináct tisíc za ušlý výdělek a ten řekl, že je tím plně saturován, takže soud stíhání pana Jakuba podmíněně zastavil.)


A krajský soud po poradě rozsudek první instance nad panem Jaroslavem zrušil. Věc postoupil Městskému úřadu v Trhových Svinech k posouzení, zda nešlo o přestupek.

Nová doba . . .

„Bývávalo, jest a asi i bude, že venkovské slavnosti, které bývaly zahajovány bohabojným procesím s děkováním za požehnání vesnici, pokračovaly veselicemi v restauracích, kde tetky omrkávaly děvčata, která že jakého ženicha si vyhlíží, a když se nějací mladí kohouti poškorpili, zasáhli staří a bylo po problému,“ řekl v odůvodnění předseda senátu. „Tak idylická ale dnes doba není, na pokleslých tancovačkách v půl třetí ráno zůstávají jen ti méně slušní a stupidita jejich zábavy končívá právě takto . . .“


Soud neříká, že byl udělán z komára velbloud, ale konflikt podle jeho názoru obě strany v líčení trošku nafoukly. Okresní soud si dal obrovskou práci, aby vyslechl maximum svědků, i ty kupodivu střízlivé, ale s jeho hodnocením důkazů se odvolací instance neshoduje. „Když veřejnost na místě činu tvoří prakticky vesměs opilci, událost těžko nabývá společenské nebezpečnosti výtržnictví,“ uvedl předseda senátu. „S ohledem na okolnosti skutku, v němž sehrálo významnou roli snad furiantství a rozhodně chybělo alespoň trochu velkorysosti, těžko uzavřít, že jím byly spáchány dva trestné činy. Jsme názoru, že mohlo jít tak o přestupek . . .“


Proti rozhodnutí krajského soudu není řádných opravných prostředků.