Jak náš list informoval 6. února pod titulkem „Když se zvolí arogance místo vstřícnosti“ (citace předsedy senátu odvolacího soudu z odůvodnění), dotyční tehdy v opilosti fyzicky napadli policisty, kteří přijeli prošetřit podezření ze spáchání malé dopravní nehody. Oba policisté utrpěli nepatrná zranění.
Jakub byl dále obviněn z toho, že se v zájezdovém autobuse dostal do potyčky s účastníky zájezdu, při níž udeřil nezletilou dívku tak, že utržila drobné zranění.


Jakub jako voják byl Okresním soudem v Č. Budějovicích uznán vinným trestným činem zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti a trestným činem výtržnictví, za což mu byl uložen trest odnětí svobody na jeden rok podmíněně, Milanovi za útok na veřejného činitele uložil tři měsíce na rok. Krajský soud jejich dvolání zamítl a oni podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

To nebylo trestné?

Otec Milan uvádí, že podle soudu měl uchopením za oděv policistu po velmi krátkou dobu zadržovat a odtahovat od syna. Toto jednání však podle dovolatele nesměřovalo proti tělu napadeného.


Syn Jakub pak nepopírá, že kladl policistovi fyzický odpor. Znakem zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti je však i to, že odpor je kladen vojáku, v tomto případě policistovi, který plní jemu dané povinnosti. Zasahující policista měl službu jako velitel hlídky, takže podle dovolatele neměl právo ho omezovat na svobodě a fyzický zákrok policisty vůči němu byl v rozporu s jeho oprávněními. Dovolatel pak použil k odporu proti policistovi fyzické síly v obraně, a proto se nemohl dopustit trestného činu. Otci prý pak nebyl důvod přikládat pouta jen proto, že odmítl jet na záchytku – nechoval se agresivně, byl identifikován a nesnažil se vzdálit.


Ke druhému skutku syn Jakub nepopírá, že v autobuse mohl dívku uhodit, avšak prý naprosto nechtěně, když se rukama bránil v době, kdy byl napadán a vytlačován uličkou.

Co říká zákon

Nejvyšší soud k počínání otce Milana konstatoval, že je zjištěno, že bránícího se policistu uchopil a snažil se ho odtáhnout. „Násilím je mimo jiné jednání proti tělu napadeného, při němž je použito fyzické síly, když se nevyžaduje, aby takovým jednáním bylo způsobeno ublížení na zdraví,“ uvedl soud. I podle něj je evidentní, že násilí obviněného směřovalo proti tělu policisty.


K námitkám syna Jakuba NS uzavřel, že policisté nijak neporušili své pravomoci, když od dovolatelů požadovali předložení dokladů k ověření jejich totožnosti, ani tím, že proti fyzickým útokům dovolatelů použili chvaty, hmaty a pout. Podle zákona o policii ČR mohou požadovat prokázání totožnosti a osoba je povinna výzvě vyhovět. Donucovací prostředky „je policista oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku a ochrany veřejného pořádku, proti osobě, která je ohrožuje“.


Je tak zjevné, že zásah policistů nebyl v rozporu se zákonem, uzavřel NS.


K námitce, že o zadržení Jakuba nebyl vyrozuměn státní zástupce, citoval NS trestní řád, podle něhož lze bez tohoto souhlasu osobu zadržet, nesnese-li věc odkladu a souhlasu nelze předem dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu anebo zastižena na útěku. V daném případě se policisté rozhodli obviněné zadržet bezprostředně poté, co tito proti nim zaútočili, tedy v okamžiku, kdy vzniklo podezření ze spáchání trestného činu.
Ke druhému skutku syna Jakuba soudy zcela správně konstatovaly, že znakem skutkové podstaty trestného činu výtržnictví je, když se osoba na místě veřejnosti přístupném dopustí výtržnosti, a to zejména napadením jiného. K tomu také v daném případě nepochybně došlo, a je tak bezpředmětnou námitka, že zranění poškozené nebylo dovolatelem způsobeno úmyslně.


Dovolání otce a syna proto Nejvyšší soud odmítl.