Lesy ČR je podle vlastního vyjádření v dobré víře drží od konce čtyřicátých let minulého století.


Okresní soud v Českém Krumlově návrh zamítl pro absenci naléhavého právního zájmu na straně žalobce. Určovací žaloba má preventivní povahu, a proto není opodstatněná v případech, kdy došlo k porušení právního vztahu nebo práva a kde tedy lze žalovat na splnění povinnosti. Krajský soud v Č. Budějovicích rozsudek potvrdil.


Cisterciáci podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR mj. s tím, že soudy nepřihlédly k námitce, že ochrana jejich vlastnického práva byla v období protiprávního komunistického režimu znemožněna. Je nemyslitelné, že by úmyslem zákonodárce a výkladovou praxí soudů současného demokratického právního státu mělo být chránit důsledky jednání protiprávního režimu. Rozhodnutí ve svém důsledku znamenají odepření spravedlivého rozhodnutí, tedy odepření spravedlnosti.

Není předpis . . .

Nejvyšší soud přisvědčil dovolateli, že k předmětným nemovitostem nemohl dle dosud platných právních předpisů uplatňovat restituční nárok z toho prostého důvodu, že se na něj žádný z nich nevztahoval. To platí jak pro zákon o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů, v jehož výčtových přílohách nejsou předmětné nemovitosti uvedeny, tak i pro zákon o půdě, neboť ten umožňoval uplatnění nároku pouze fyzickým osobám, atd. Ustanovení § 29 zákona o půdě toliko předpokládá vydání zvláštního právního předpisu, jenž by případně upravoval navrácení majetku církví, řeholních řádů a kongregací původním vlastníkům.


NS se ale také ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že na straně dovolatele není dán naléhavý právní zájem na výsledku určovací žaloby. Judikatura se ustálila na názoru, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právo je či není, není dán tam, kde se lze domáhat plnění. Jestliže tedy někdo o sobě tvrdí, že je vlastníkem věci, včetně věci nemovité, nemůže uplatňovat své právo žalobou na určení, ale toliko žalobou na plnění, kterou je vlastnická žaloba, řekl Nejvyšší soud.


Nejvyšší soud vyzvedl i jiné závěry ze sjednocujícího stanoviska Ústavního soudu. „Byť k majetkovým křivdám, které stát mínil (restitučními předpisy) zmírnit (nikoliv napravit), došlo v zásadě v rozporu s principy právního státu v minulém období, Ústava ani jiný právní předpis nevyžadují, aby tento majetek byl vrácen nebo za něj byla poskytnuta náhrada, a ani aby k tomuto účelu byly prováděny v právním řádu jakékoliv změny. Bylo svobodnou vůlí státu, zda umožní bývalým vlastníkům dotčeného majetku usilovat o jeho vrácení, neboť jeho vlastnická práva i vlastnická práva osob, které v mezidobí tento majetek nabyly, nejsou závislá na protiústavních normách nebo postupech, které je původně zakládaly.“ Uvedený postoj potvrdil svými rozhodnutími i Evropský soud pro lidská práva.

Čekání na zákon

Pokud tedy zákonodárce v České republice dosud nepřijal právní předpis, který by upravoval podmínky pro vydání majetku, pod který by spadaly i předmětné nemovitosti, pak lze jen konstatovat, že tím není porušena žádná právní norma, a to ani ústavní ani mezinárodní. Závisí toliko na vůli zákonodárce, zda takovou úpravu v budoucnu přijme a v jaké podobě, a to i přesto, že sám v zákoně o půdě tuto právní úpravu ve vztahu k církvím, náboženským řádům a kongregacím předpokládá. Orgány soudní moci pak nemohou tuto jeho vůli nahrazovat rozhodnutími v konkrétních případech, protože by tak jednaly v rozporu s principem dělby moci, který je právě v právním státě důsledně prováděn.


Nejvyšší soud uzavřel, že nemovitostí cisterciáků se „nepochybně zmocnil ve čtyřicátých či padesátých letech dvacátého století stát“. Určovací žaloba je však podle něj „příliš křehkým prostředkem na ochranu takového vlastnického práva, jež bylo již před desítkami let odňato původním vlastníkům státní mocí“. Právní stát musí podle NS napravovat protiústavní a protiprávní akty vlastní mocensky neblahé minulosti legislativním prostředkem procesu nápravy – restitucemi. Nelze se u jeho soudů domáhat individuálního zvratu skutečnosti nástrojem, jenž má mít podle svého tradičního pojetí jen deklaratorní, a nikoliv konstitutivní, tedy nové poměry zakládající, povahu. Proto dovolání cisterciáků odmítl.