„Šerif“ Jan F. (36) měl být následně venku udeřen pěstí do obličeje „vyprovozeným“ hostem Tomášem a nakopnut dalším mladíkem ze skupinky. Pak už na místo dorazili strážníci.


„Kobři“ i s panem Janem nato nasedli do auta a odjeli. Což je vlastně skoro to poslední, co je ve věci nesporné.


Následně vozidlo zastavilo před restaurací U města Prahy. Tam se zrovna nacházela ona skupinka s panem Tomášem. A došlo k dalšímu incidentu . . .

Tvrzení proti tvrzení

Jan F. k věci uvedl, že ho tehdy kolegové z agentury odváželi do nemocnice k ošetření zranění před Uno. V autě se mu udělalo zle, takže zastavili a on v doprovodu kamaráda přešel přes ulici ke křovíčku, aby se vyzvracel. Tam byl znovu napaden onou skupinkou z diskotéky. Dívka Zuzana ho měla bušit klíči do hlavy, on to vykrýval máchnutím rukou a je možné, že ji přitom náhodně zasáhl. V tu chvíli ho znovu napadl ten Tomáš a přidali se ostatní.
Zmíněná Zuzana uvedla, že tehdy z auta Cobry vystoupilo pět mužů, šli k nim a Jan F. pokřikoval na Tomáše něco o férovce, tak že má možnost. Stoupla si mezi ně, načež ji F. urazil a dal jí pěstí do obličeje. (Na pravé tváři měla krevní výron 5x5 cm a utrpěla podvrtnutí krční páteře.) Když ji zvedli ze země, F. měl na jejím příteli klečet a mlátit mu hlavou o zem.


Podobně to líčil taky pan Tomáš. Připouštěl, že incident před Uno vyprovokoval (byl za to také odsouzen), ale U města Prahy prý na něho zaútočil F. ze msty.


Také další výpovědi poměrně výrazně rozlišil příkop příslušnosti k některému ze zúčastněných táborů.

Vinen, nebo nevinen?

Po obsáhlém vypořádávání se s provedenými důkazy (rozsudek má 21 stránek) okresní soud uzavřel, že Jan F. je vinen trestnými činy výtržnictví a ublížení na zdraví tím, že veřejně slovně a poté fyzicky napadl slečnu Zuzanu a pana Tomáše, když ten se pokusil dívku bránit. Způsobil přitom oběma lehká zranění. Za to mu uložil trest odnětí svobody na deset měsíců s výkonem podmíněně odloženým na dva roky.


Obžalovaný se odvolal. Po〜dle obhájce se strakonický soud vůbec nezabýval argumenty obhajoby, například důkazy o tom, že poškozený měl zranění ucha už z incidentu před Uno. Znalec potvrdil škrábance po celých zádech pana Tomáše, což dokazuje, že byl svlečený, připravený na „férovku“, a nešlo tedy o náhodnou reakci na údajné napadení přítelkyně.


Soud podle obhajoby neposoudil věrohodnost svědků z hlediska jejich bezúhonnosti – na jedné straně prý šlo o skupinku lidí dopouštějících se přestupků a trestných činů, na druhé straně o zaměstnance bezpečnostní agentury, která proti nim zakročuje a není u nich tedy samozřejmě oblíbena asistencí u zásahů policie proti nim. Proto jí takto chtějí škodit . . . Obhájce poukázal na nevyjasněné rozpory v tvrzeních svědků z okruhu přátel poškozeného. V pochybnostech by měl soud Jana F. obžaloby zprostit.

Byla to přece jen msta?

Státní zástupce v závěrečné řeči mj. mínil, že tvrzení zaměstnanců Kobry o účelu zastavení v místě konfliktu je podle něho nevěrohodné – spíš šlo o „trestní výpravu“ proti poškozenému a jeho společníkům snad s cílem dopravit Tomáše jako původce předchozího incidentu na policii.


„Jsem dalek toho idealizovat poškozené, nechci bagatelizovat jejich chování při druhém konfliktu, oba zranění při něm vystupovali zřejmě dost aktivně, až agresivně, ale jádro věci spatřuji v objasnění, proč zaměstnanci King Cobry na místo jeli – pokud s cílem vyhledat poškozeného a pomstít se za napadení před diskotékou, pak asi byli útočníky a případné násilné projevy poškozených už nejsou až tak rozhodující pro právní posouzení věci,“ řekl žalobce s tím, že mohlo jít o jednání v nutné obraně proti ataku Kobry. Případný útok dívky s klíči asi nebyl příliš razantní a rána, která způsobí hematom pětkrát pět centimetrů na tváři, pak asi bude vybočením z nutné obrany. „Poškození nejsou neviňátka, ale směrodatné je, kdo byl iniciátorem druhého konfliktu,“ zopakoval žalobce.


Po pečlivém hodnocení všech důkazů krajský soud odvolání Jana F. zamítl. Poškození podle senátu vypovídali konzistentně a působili věrohodněji než svědkové ze strany obviněného.