Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Exbudějovický fotbalista Martin Kollár doputoval přes angažmá na Hluboké, v Českém Krumlově, Jankově a Rakousku až do Spartaku Kaplice, kam přišel v létě na přestup.

A ve třetím kole si konečně mohl v novém dresu vychutnat pocit vítězství, Kaplice v Týně vyhrála 3:2. „Mělo nám to vyjít už před týdnem s Lažišti, s Krumlovem to bylo těžké a teď už to byla taková malá povinnost. Jestli chceme o něco hrát, výhra byla povinností,“ konstatoval Martin Kollár.

I když je v kabině Spartaku nováčkem, může se cítit jako doma. „Nešel jsem do neznáma,“ podotýká Martin Kollár. „Všechny kluky znám, hrajeme spolu malou kopanou za Beverly Kaplice. Šel jsem za kamarády,“ líčí Kollár, jenž se tudíž nemusel v Kaplici rozkoukávat. Z minulosti dobře znal i trenéra Václava Domina, jenž přišel z Roudného. Potkali se v Českém Krumlově, když se tam hrála divize. „O tom, že má přijít, jsem se ale dozvěděl, až když se jednalo o mém přestupu. K mému rozhodnutí to jen přispělo,“ netají se Kollár.

Hraje stejnou soutěž jako po sestupu exdivizní Jankov, krajský přebor. Přesto stál o změnu. „Jsem v novém prostředí. v Jankově jsem byl čtyři roky, fotbal jsem si tam zahrál slušný, parta také byla perfektní. Do Kaplice je pro mne snazší doprava, je to pro mne zase něco nového,“ přemítá nahlas technicky dobře vybavený hráč.

V červenci byl na memoriálu Ladislava Světela v Týně vyhlášen pořadateli nejlepším hráčem Kaplice. V sobotu zde pro změnu oslavoval tři body. Náhoda, nebo Týn Kollárovi zkrátka svědčí? „Abych pravdu řekl, nevím,“ krčí rameny letní posila z Jankova. „Je tu velké hřiště, což je dobré, protože na něm můžeme hrát kombinační hru, která nám vyhovuje. Že se mi tu turnaj povedl, to se někdy stane. Ale musím uznat, že se tu hraje dobře. I proto, že sem chodí na fotbal dost lidí, o to je prostředí příjemnější,“ zaznamenal přes dvě stě, možná tři sta diváků na stadionu Olympie.

Kaplice marně dobývala týnskou svatyni až do 55. minuty. Gól už několik minut visel ve vzduchu, pak Kollár od brankové čáry poslal na malé vápno lehký centr pro Lesňáka, který chvíli předtím trefil tyč, tentokrát už ale hlavou Spěváka překonal.

I „hračička“ Kollár se mohl zapsat mezi střelce hostů. „Mohl, ale to už bylo za stavu 3:0 a já jsem už takový, že za tohoto stavu zkouším různá kolínka a podobně . . . Gól jsem chtěl dát, zaplaťpánbůh, že jsme vyhráli i bez toho,“ usmíval se.

Když bilancuje své dosavadní úspěchy i neúspěchy, vypadá to, jak kdyby neměl ve fotbale rád nudu. „Já to mám tak, že každý rok hraju o něco,“ ohlíží se Martin Kollár. „Na Hluboké jsem postoupil i sestoupil. S Krumlovem sestoupil, v Jankově postoupil a pak zase sestoupil – takže teď už by zase mohl přijít na řadu nějaký postup!“ přeje si. „Doufám, že se o něj porveme, manšaft na to určitě máme.“