Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V první lize moc příležitostí nedostáváte, takže jste šanci zahrát si alespoň třetí ligu zřejmě přivítal. Je  to tak?
Určitě. Už jsem nehrál, ani nepamatuji. Jsem tudíž moc rád, že jsem se na hřiště konečně dostal.


Hodně jste bojoval a bylo vidět, že máte do fotbalu velkou chuť. Asi jste se na hřiště, ač jen za béčko, už opravdu moc těšil…
Jak říkám, pro mne je lepší hrát než jen trénovat. Pořád jen trénovat a nehrát, to je špatně. Jsem tudíž moc rád, že mohu za to béčko chodit. Navíc je tu skvělá parta a hraje se tu dobrý fotbal s dobrým trenérem. S tím, že je to „jen“ béčko, já vůbec žádný problém nemám.


Blšany sice přijely na jih Čech jako poslední tým tabulky, slabým soupeřem ale rozhodně nebyly.
My věděli, že nás nečeká lehký soupeř, a to se potvrdilo. My věděli, že nesmíme dostat branku, a podle toho jsme se zpočátku taky snažili hrát. Chtěli jsme dát rychle gól, to ale v první půli bylo hodně těžké. Ještě, že to Martin Tischler tak krásně trefil. Ve druhé půli už to bylo jen čekání, jestli přidáme i druhý gól.


Ty góly jste po změně stran přidali dva a oba jste vstřelil vy. Jak jste  je viděl?
První gól byl hodně jednoduchý, tam stačilo jen nastavit nohu, to „Ondrajs“ skvěle udělal. Druhý gól jsem dal z penalty, která rozhodně byla.


Je nepsaným pravidlem, že faulovaný hráč by na penaltu neměl chodit. To jste si tolik věřil?
Určitě. To by tak chybělo, abych si na ni nevěřil…