Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Svou již pátou sezonu v ruském fotbale má za sebou čerstvý třicátník Roman Lengyel. Rok odehrál odchovanec Dynama v nejvyšší soutěži v týmu Saturn Ramenskoje. Poté zamířil do Krasnodaru, kde strávil čtyři roky. Letos se jeho tým vrátil do první ruské ligy.

V Krasnodaru už jste si první ruskou ligu také jednou vyzkoušel.
Po mém příchodu jsme hráli dva roky druhou ligu, přičemž druhý rok jsme postoupili. V první lize jsme ale byli jen sezonu a přišel sestup. Letos jsme hráli opět druhou ligu a podařilo se nám postoupit zpět.

Postupovali jste z prvního místa?
Byli jsme druzí. Do první ligy postupovala první dvě mužstva.

V Rusku se hraje systémem jaro – podzim. Nedávno vám tedy skončila sezona zakončená postupem, takže spokojenost?
Sezona to byla těžká. Jedna z nejtěžších. Na jejím začátku přišli do klubu noví majitelé a z loňského kádru zůstali prakticky jen tři hráči. Přišli samí mladíci a po prvních tréninkových kempech jsem vůbec nevěřil, že bychom mohli postoupit. Měli jsme mužstvo tak na střed tabulky. Těsně před sezonou přece jen přišly nějaké kvalitnější posily, takže jsme tomu začínali trochu věřit.

Vstup do soutěže se vám však příliš nepovedl.
Začátek jsme měli doslova hrozný. První dva zápasy jsme prohráli. Pak sice přišla série čtyř vítězství, ale po ní zase čtyři prohry. Na místo už jsme ztráceli dvanáct bodů. Pak přišel nový trenér, chytili jsme se a nakonec jsme to dotáhli až k postupu, i když sezona to byla hodně těžká.

Stálo vedení klubu hodně o návrat do první ligy?
Jednoznačně. Postup byl před sezonou stanoven jako jediný cíl. O nějaké koncepci třeba na tři roky nemohla být řeč. Úkol zněl jasně: hned postoupit. Cíle mělo vedení ohromné. Nejen postoupit, ale hned v další sezoně hrát rovnocenné partie s nejlepšími týmy. V plánu byla i rekonstrukce stadionu anebo nová báza, která měla být nejmodernější v Evropě. Mluvilo se rovnou o evropských pohárech. Majitel klubu nám koupil i letadlo pro přepravu na zápasy. Nakonec se to ale všechno zbortilo. Poslední čtyři měsíce byly finanční problémy a nikdo neví, jak to bude dál.

Cíle byly vysoké. Nesáhlo vedení klubu po nevydařeném vstupu do soutěže třeba po pokutách?
Pokuty v Rusku nebývají zvykem. Odvolání trenérů jsou tam ale na denním pořádku. My jsme za sezonu měli čtyři trenéry. Trenér to většinou odskáče. Panika ale žádná velká nebyla. Čekal jsem to horší. Vedení dělalo pro postup všechno. Na hřišti i v zákulisí. Pořád věřili, že se ztrátu podaří dohnat.

Ve druhé ruské lize působí dvaadvacet týmů, což znamená čtyřicet dva zápasy. Odehrál jste všechny?
Všechny ne. Odehrál jsem jednačtyřicet utkání. Vynechal jsem to poslední po oslavách postupu. Trochu se mi klepaly nohy, tak mne trenér raději nechal odpočívat.

Nastupoval jste na svém tradičním místě ve středu obrany?
Ano. Celou sezonu jsem odehrál ve stoperské dvojici.

V Krasnodaru jste již čtvrtý rok. Jaká je vaše pozice v týmu?
Plním funkci kapitána. Spolu s bývalým bulharským reprezentantem Petkovem jsme v týmu zůstali prakticky jako jediní dva zkušení hráči a spolu hrajeme ve středu obrany. Pak jsou v týmu už mladší kluci kolem šestadvaceti a dále ti mladí talentovaní. Kolem nás dvou se mužstvo stavělo, protože proti loňsku v kádru opravdu nezůstal kámen na kameni.

Chodí v Krasnodaru na fotbal diváci? Kolik je zhruba průměrná návštěva na vaše domácí zápasy?
Letošní rok byl z hlediska návštěv nejslabší. I na druhou ligu chodívalo ještě za trenéra Chovance dvanáct až patnáct tisíc diváků, na atraktivní zápasy bylo vyprodáno, což je dvacet osm tisíc lidí. Teď chodilo opravdu málo. Kolem sedmi tisíc. Deset tisíc bylo maximum.

Bylo to dáno horšími výsledky v úvodu sezony?
To také, ale hlavně došlo ke zdražení vstupného, které bylo dražší než loni v první lize. Výsledky nebyly a hlad po fotbale nebyl takový jako v předcházejících letech. Podle mého soudu byl ale hlavní důvod ve vstupném, které bylo na Krasnodar dost drahé.

Nikdy jste se netajil tím, že se vám v Krasnodaru líbí. Platí to i nadále?
Určitě. Je to také tím, že jsem tam zvyklý. Vím, jak vypadají ostatní ruská města, takže tady v Krasnodaru jsem spokojen. S jazykem nemám problém a jinak jsou tam hypermarkety či multikina jako u nás. Celé město se přejede za půl hodiny. Výhodou navíc je, že je tam po celý rok fantastické počasí. V klubu není nic problém a berou mne tam jako za vlastního. Dokonce mi chtěli dělat ruský pas, abych nebyl považován za cizince. Klub se ke mně chová výborně a mohu se na ně obrátit prakticky s čímkoliv.

V Rusku jste s manželkou. Jste spokojeni i s ubytováním?
Bydlíme v bytě téměř v centru města. Na bázu to mám pět minut autem a přímo pod námi je obchod s potravinami, který je otevřený nonstop. Nedaleko je aquapark, fitness centrum nebo park. Nemůžeme si stěžovat. S bydlením není žádný problém.

Narazil jste na bázu. To už asi nejsou ty staré bázy, o kterých kolovaly pověsti v negativním smyslu slova?
To určitě ne. Je to vlastně sportovní centrum, které je lepší než třeba v Nymburce. Opravdovou bázu jsem zažil ještě v Saturnu, než vybudovali novou. To bylo bývalé sanatorium pro alkoholiky, a to bylo opravdu strašné. Tady má každý svůj pokoj s plazmovou televizí na stěně a DVD. Jídelna je pořád otevřena, máme tam posilovnu, stoly na stolní tenis. Před zápasem je to lepší, než jezdit někam na hotely. Někteří mladí kluci tam i žijí, aby nemuseli někde platit nájem. Na bázu si nemohu stěžovat.

Rusko je zemí obrovských rozměrů. Je výhodou vaše klubové letadlo, které jste zmínil?
Na zápasy jsme vždycky létali speciály, ale to bylo pro klub hodně drahé. Jiná mužstva létají klasickými linkami. Třeba z Jekatěrinburgu letí pět hodin do Moskvy, tam čekají tři hodiny na další spoj a potom ještě dvě hodiny do Krasnodaru. To si neumím ani představit. Vlastní letadlo je velké plus.

Oslavy postupu byly bouřlivé?
S těmi u nás se to vůbec nedá srovnat. Rusové jsou jiní. Jejich oslava spočívá v tom, že si sednou ke stolu, postaví před sebe láhev vodky a kdo ji vypije první, tak je největší borec. Mně se to moc nelíbí.

Ani s fanoušky jste neslavili?
To ano. Když jsme přiletěli, tak byly na letišti dva tisíce fanoušků. Auta troubila a slavilo se. To bylo zase trochu větší než u nás. Ale uvnitř týmu to nebylo nic extra.

Po sezoně vám v Krasnodaru končí smlouva. Co bude dál?
Smlouva mi končí 31. prosince, takže už se dva měsíce zaobírám tím, co bude dál. V pondělí máme sraz a tam budu vědět víc. Mám i jiné nabídky, ale preferuji Krasnodar a rád bych tam zůstal. Stěhovat by se mi nechtělo, ale když to nepůjde jinak, tak půjdu jinam.

Zůstal byste i nadále v Rusku?
Nejspíš ano, ale stát se může cokoliv.

Teď po sezoně jste se několikrát objevil na tréninku českobudějovického Dynama. Existuje třeba reálná varianta vašeho návratu do mateřského klubu?
O ničem konkrétním jsme nejednali. Mám tady ale výborné vztahy a chtěl bych poděkovat vedení klubu i trenéru Tobiášovi, že jsem si s nimi mohl zatrénovat. Bylo to fajn. Z mužstva jsee znal jenom dva kluky, přesto jsem rychle zapadl. V týmu je výborná parta, která drží při sobě. Je mi hrozně líto, že musím odletět a o tohle přicházím. Jsem ale teď prostě v Rusku a nebudeme si nic nalhávat, finanční ohodnocení je tam stále o hodně větší než v Čechách. Je mi třicet let a musím se na to takhle dívat.

Ve chvílích volna jste si opět zahrál také futsal v dresu FC 30. Byli jste úspěšní?
Jsem rád, že mě kluci z FC 30 berou nadále mezi sebe, i když jsem přes rok pryč. Dvakrát jsme vyhráli a bylo to příjemné. Je tam také hodně dobrá parta. Vždycky si přijdu velice rád zahrát.