Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na konci podzimu, kdy jsou přece jen horší terény, zejména starší hráči vyhlížejí přestávku a těší se jarní sezonu. Hanousek připouští, že není výjimkou. „Já osobně dohrávám z jen povinnosti, přece jenom věk už člověk nezastaví,“ přiznal s úsmevem. „Ale na klukách jsem viděl, že je to pořád baví, a kdyby se hrála ještě dvě kola, tak by je zvládli. Při posledním utkání bylo dobré počasí, hřiště jsou samozřejmě už o něco horší.“

Zliv se na podzim prezentovala v I. A třídě jako ambiciózní nováček, který si rozhodně nepřipouští, že by měl mít starosti se záchranou. „Byla euforie, postoupili jsme, to byl náš cíl, takže jsme se na soutěž těšili. A užívali jsme si ji, i když jsme samozřejmě taky měli problémy. S příchodem hráčů z Kaplice se mužstvo výrazně posílilo a měli jsme to o hodně snazší,“ nepopírá Miroslav Hanousek.

Pokud hráč cítí, že se jeho kariéra chýlí ke konci, čím dál víc hledí na to, aby se fotbalem pokud možno bavil. „To byl aspekt, proč jsem se nechal přemluvit do I. B třídy,“ přitakává Hanousek. „Chtěli jsme hrát na postup. Nedávali jsme si to za cíl hned první sezonu, ale povedlo se to, a za to patří dík všem. Někteří hráči, jako byl Renča Sochor, s námi nepokračují, ale především jejich zásluhou můžeme hrát tam, kde jsme,“ nezapomíná Hanousek na spoluhráče z loňského týmu.

Na rozdíl od René Sochora měl Miroslav Hanousek jasno v tom, že když mu vydrží zdraví, tak v mužstvu zůstane i po oslavách postupu. Trenér Švec ho prý ani nemusel přemlouvat. „Já hraju fotbal rád, ale jsem limitován zdravím. Když mi slouží, tak si jdu zahrát rád. U mne je to otázka zdraví, a když budu zdráv, tak samozřejmě budu pokračovat i na jaře,“ slibuje Miroslav Hanousek fotbalovým fanouškům ve Zlivi.

Hanousek se podobně jako třeba ševětínský Svatopluk Vokurka může považovat za specialistu na postupy. S Hlubokou například vykopal vítězství v krajském přeboru 2001/2002. „Předtím jsem byl ve Chvalšinách, kde jsme postoupili. A z Hluboké jsem se vracel do Zlivi, kde jsme taky hned postoupili – do krajského přeboru,“ vzpomíná. Úvahy, zda by se na jaře příštího roku mohla situace opakovat, považuje stoper za předčasné. Na vedoucí tandem Veselí – Olešník ztrácí Zliv ve skupině pouhé dva body! „Pořád držíme kontakt se špicí. Uvidíme, jak se podaří kádr stabilizovat, protože když nebudou lidi, nemůže se pomýšlet na postup. První A třída už je přece jen kvalitní soutěž,“ podotýká Hanousek. A naráží zřejmě na značný pohyb v kádru SK.

„Když jsme postoupila do A třídy, měli jsme představu, že budeme hrát ve složení, v jakém jsme soutěž vykopali. Ale bohužel, z toho kádru čtyři kluci skončili a museli jsme to řešit. Výbor zapracoval a přivedl v létě kvalitní hráče,“ má na mysli jak Marcela Kordíka, tak první „várku“ hostů z Kaplice. „Co se stalo s Marcelem, je nám velice líto, ale to je život . . .“

Prodloužená ruka trenéra


Hanousek má u mladších spoluhráčů přirozenou autoritu. Vůdčí role se nezříká, kočírovat mužstvo zezadu je mu vlastní. A hráči si jeho rady a pokyny brali k srdci. „Taky to někdy skřípalo, ale musím říct, že mužstvo poslouchalo. Jednak jsou v něm kvalitní hráči, kteří chtějí něco dokázat, jednak jsme si řekli, že by to ani v I. A třídě nemuselo být špatné, takže kluci na sobě pracovali, a já to měl díky tomu mnohem jednoduší. V tomto směru velká spokojenost!“ liboval si Hanousek, jenž na hřišti funguje coby prodloužená ruka trenéra Švece. „Občas se mnou konzultuje věci kolem sestavy, ale rozhodnutí je samozřejmě na něm,“ zdůrazňuje.

Pokud by se managementu povedlo udržet kaplické posily, nebo alespoň některé z nich, mohla by si Zliv klást ve druhé polovině sezony vysoké cíle. „Byl by to předpoklad, že budeme hrát opět na špici,“ souhlasí kapitán Hanousek.

Společná zimní příprava fotbalistů Zlivi se suverénně nejstaršího člena kádru přímo netýká. „Už třetí rok po sobě ji neabsolvuji. Pro kluky je to velké plus, trénovat na umělých trávnících, to za nás nebylo, ale já bohužel mám problémy s koleny,“ vysvětluje Miroslav Hanousek, proč ho na umělce přes zimu v dresu nespatříte.