Osobnost Deníku
Přečíst článek >

 Jihočeška Andrea Majerová oslavila v úvodu prázdnin šestnácté narozeniny. Sympatická dáma z Tábora se věnuje fotbalu, a to dokonce na reprezentační úrovni. V roli kapitánky českého výběru kategorie U17 byla ve Skotsku přímo u postupu ČR do další fáze kvalifikace ME.

Kudy vedla vaše cesta na fotbalové trávníky?
Popravdě ani moc nevím,  prý jsem chodila za tátou a dívala jsem se na jeho tréninky. Když trénoval malé kluky v Táboře, tak jsem prý za míčem nějak běhala, asi se mi to zalíbilo. Takže by se dalo říct, že vlastně táta mě k tomu asi nějak dostal.

Kdo byl vaším prvním fotbalovým trenérem?
Stoprocentně táta. Byl první a stálý chlap, co mi do toho remcá a neustále mě učí. Trénovali mě pan Kukučka a Krůtek. Ostatní jména už si nevybavím.

Vaše první fotbalové krůčky jste dělala v Táboře?
Začínala jsem s klukama v Sokole Sezimovo Ústí, odtud jsem šla rovnou do Sparty. Z té jsem potom měla dvojí starty, mohla jsem hrát dvě sezony s klukama, první se Spartakem MAS a tu druhou za Táborsko. S ním jsme v první žákovské lize vybojovali třetí místo.

S děvčaty jste hrála ve Spartě?
Až do letošní zimní přestávky, pak jsem z pražské Sparty odešla do rakouského Heidenreichsteinu.

Proč?
Chtěla jsem zkusit něco jiného než naši ligu. Tady je to úplně jiné. Baví mě to.

Co škola?
Studuju Vyšší odbornou školu, Střední školu  Centrum odborné přípravy v Sezimově Ústí.  Šla jsem na ni, protože se otevřel úplně nový sportovní obor. Vlastně tam chodí fotbalisti z Táborska.

Jste kapitánkou české fotbalové reprezentace kategorie U17, vnímáte, že na trávník vždy vyběhnete s kapitánskou páskou?
Je to pro mě obrovská čest. Neumíte si představit, co to pro mě znamená. Je neskutečný pocit nosit pásku na ruce, když máte lvíčka na srdci. Do každého zápasu jdu sebevědomě, ale i s velikou pokorou. Musíte zvednout tým, když je na dně. Povzbuzovat a žít pro něj. Pro tu repre! Je to pro mě to nejlepší, co jsem zatím zažila.

Kvalifikace ve Skotsku pro vás odstartovala smolnou prohrou se S. Irskem 3:4, nakonec se všechno k lepšímu obrátilo?
Po prvním zápase jsme myslely, že už to nedáme. Byly jsme z toho špatné. Jak my hráčky, tak i celý realizační tým. První zápas byl pro nás obrovskou ránou. Musely jsme se sebrat, jít každá do sebe. A povedlo se.

Odnesla to Černá Hora?
Ve druhém zápase jsme rozstřílely Černou Horu jedenáct nula, spravily jsme si chuť, zahrály si svoji hru a nálada byla hned lepší.

A šly jste do boje o postup s domácími Skotkami…
…do posledního rozhodujícího zápasu jsme šly opravdu s hlavou vzhůru. Bojovaly jsme a porazily silné Skotsko čtyři nula.

Co rozhodlo o postupu?
Úžasný týmový výkon. Emoce, radost, vůle! Díky poslednímu zápasu, kdy jsme ze sebe dostaly vše, jsme se probojovaly do druhé fáze z prvního místa, což je super.

Jaké máte další plány na reprezentační úrovni?
Protože teď má naše reprezentace neskutečnou šanci,  určitě bychom si všechny přály, abychom se dostaly až do finále celého mistrovství Evropy. Ze druhé kvalifikace totiž letos postupují dva první týmy v tabulce.

Cítíte, že by se vám to právě teď  mohlo podařit?
Je to obrovská šance. Můžeme se dostat tam, kam jsme zatím nedošly.

Všímáte si výkonů velkých světových hráček? Je pro vás některá z nich vzorem?
Určitě Louisa Necib z francouzského Olympique Lyonnais. Hraje i za tamní reprezentaci. Je to hráčka s číslem čtrnáct, střední záložnice. Je úžasná.

Jaké jsou vaše osobní fotbalové sny a plány?
Chtěla bych hrát fotbal na vysoké úrovni v zahraničí a živit se tím. Chtěla bych také  být v kádru reprezentace.