Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po rozhodujícím zápase, ve kterém Tomáškovi svěřenci rozdrtili neškodné béčko Sezimova Ústí 6:1, odpovídal úspěšný roudenský kormidelník na dotazy Deníku.

Po třech letech jste své hráče znovu dovedl k postupu do divize. Jaké jsou vaše první pocity?
Určitě velká radost a velká spokojenost. Vyhrát krajský přebor je vždy těžké.


Váš souboj o prvenství s Táborem trval až do posledního kola, finále ale až tak dramatické nebylo, rezerva Sezimova Ústí příliš nekousala…
My chtěli rozhodnout co nejdříve, protože jinak by mohla svou roli sehrát i nervozita. Zejména, když je v týmu tolik mladých hráčů.

Zpočátku asi ta nervozita byla, protože třeba Nohava měl v prvních deseti minutách dvě obrovské příležitosti, ty ale spálil.
To je pravda, naštěstí jsme důležitý první gól poměrně hodně brzy dali a z hráčů ta nervozita spadla. Po půlhodině hry jsme vedli 3:0 a bylo to v pohodě. Chtěli jsme rozhodnout co nejdřiv, to se nám podařilo a jsme za to rádi.


Poslední zápas, to už byla pohodička, zato týden předtím v Katovicích to prý bylo jedno velké trápení?
S tím souhlasím, v Katovicích to z naší strany byl suverénně nejhorší výkon, jaký jsme v této sezoně předvedli. Bylo to tam prostě špatné. Po všech stránkách.


S jakým cílem jste do sezony šli? Byl ve vašich plánech i titul krajských přeborníků?
Chtěli jsme hrát na špic, že by ale naším jednoznačným cílem byl titul, to určitě ne.


V sedmém kole jste doma prohráli s Táborem, který do té doby v soutěži neztratil ani bod, zatímco vy jste byli pátí a na Tábor ztráceli devět bodů. Věřil jste v tu dobu, že byste ještě mohli získat titul?
Jak už jsem říkal, hrát o titul vyloženě naším cílem nebylo. Proto nás možná ten pohled do tabulky tak nestresoval, nic nás nesvazovalo. My už pak až do konce podzimu neztratili ani bod a na čelo se dotáhli.


V zimě jste tedy cíle přehodnotili?
Těžko říkat, když jsme byli druzí, že budeme hrát do pátého šestého místa. Chtěli jsme hrát co nejvíc nahoře.


Na jaře jste v Táboře oplatili svému hlavnímu rivalu porážku z domácího hřiště. Jak se ukázalo, to nakonec rozhodlo.
Úplně tak bych to neviděl, dle mne bylo celé jaro o tom, kdo víckrát zaváhá. My zaváhali tady doma s Dražicemi, kdy jsme jen remizovali, na druhou stranu v Táboře jsme vyhráli. To pochopitelně bylo velké plus.


Roudné pod vaším vedením krajský přebor vyhrálo už před třemi roky. Který z těch titulů získat bylo těžší? Kterého si víc považujete?
Vyhrát krajský přebor je pokaždé těžké. Možná, že ještě těžší než vyhrát divizi. Tam jsou ta mužstva rozesetá po celém republice, zatímco tady v kraji se všichni navzájem dobře znají. V tom je dle mého soudu ten největší problém.


A kterého titulu si ceníte víc?
To se nedá říct, já si cením obou stejně. Oba jsou na stejné úrovni.


Dala by se srovnat obě mužstva? Které z nich stavíte výš?
Tak nad tím jsem nijak nepřemýšlel. Před těmi třemi roky v tom mužstvu byly nějaké individuality, které střílely góly. Tenkrát to byl třeba Ondra Hačka, teď zase máme Vencu Nohavu, který hodně šancí sice nedá, přesto je druhý nejlepší střelec v krajském přeboru. Co bych ale řekl, dneska ten manšaft je mladší. O hodně mladší.


S mládeží to v Roudném asi děláte dobře, i dorost letos postupuje, ne?
Kluci vyhráli I. A dorostu, takže teď budou hrát krajský přebor. Třeba dneska už dva z nich hráli. Oběma je sedmnáct let, to je hodně pozitivní. Je kam sáhnout.


V kuloárech se spekulovalo, že divizi Roudné hrát ani nechce. Jak to tedy je? Budete divizi hrát?
Asi jo, ne? Když jsme si tu divizi vyhráli, tak ji hrát budeme. Aspoň já si to myslím.