Jako kdyby se z náhradníka měla stát zase jedna z opor… Ve druhém poločase vstřelil důležitý gól na 2:0 pro Olympii, a notně ji tím přiblížil třem bodům. Když v závěru střídal, týnští fanoušci ho doprovodili na lavičku potleskem.
I když ho všichni chválili, sám Jan Maruška nelétal v oblacích. „Zápas nebyl nic moc, čekal jsem od nás lepší výkon. Výkon nebyl tak dobrý, jak jsme chtěli. Manšaft to ví, musíme se z některých chyb poučit a příště hrát jinak," prohlásil před kabinou.

Ševětín přijel do Týna coby starší a zkušenější soupeř s řadou rutinérů v sestavě. A další trenér Mičan nasadil během zápasu. Jeden z nich, Petr Stejskal, snížil na konečných 3:2, když nádherně obstřelil brankáře Vachutu.  „Ševětín znám, má zkušené kluky, hrál jsem s nimi v Dynamu," přikývl týnský Jan Maruška. „Myslel jsem si, že je předčíme fyzicky, rychlostně, ale zápas z naší strany nebyl ideální," zopakoval.

Počínal si jako pokropený živou vodou. Trenér Švec na podzim bývalou oporu vzkřísil, prodloužil Maruškovi kariéru. „Všechno je to o tréninku. A já teď trénují, dá se říct, pořád. Chodím hrát za áčko, kde jsem dostal šanci, za béčko… Je mi jedenatřicet let, nemohu už hrát fotbal jinak než zkušeně, ale když člověk trénuje, projeví se to,"  naznačuje Maruška, že se cítí v dobré kondici.

Udělal si kolečko po okolních klubech. Hostoval v Dřítni, vyzkoušel si, jak mu sluší dres Březnice. Po návratu do Týna nejprve testoval formu v béčku. „Tři roky jsem byl pryč, mám Týnu co vracet. Trenér Švec mě oslovil a já jsem si řekl, že to zkusím. S tím, že když na to mít nebudu, tak budu chodit hrát za béčko. V klubu mám žáčky, vzal jsem si trochu na starost béčko a teď hraji za áčko. Baví mě to," vychutnává si Jan Maruška fotbalový podzim o to víc, že mnozí nad ním už lámali hůl.

Jeho úkolem už není dávat góly, na trávníku má jiné úkoly. „Hlavně si musím odbránit své, protože fyzicky už na tom nejsem tak, abych piloval lajnu. Když se povede něco dopředu, je to dobře. A když dám gól jako Ševětínu, je to pěkné. Mám z toho radost," uzavřel.