Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Když se Žabovřesky dozvěděly, že klopýtli i jejich pronásledovatelé, bylo jednoduché spočítat si, že je konkurence v posledních dvou kolech už nemůže sesadit z čela. Odvolaná sešlost na druhý pokus mohla začít. „Lidé odešli, protože nic moc extra jsme na hřišti nepředvedli. Ale když nás slyšeli, jak se radujeme, tak zase pomalu přicházeli,“ usmívá se kouč čerstvého přeborníka František Kukla.

Postupový večírek prý stál za to a trochu se protáhl. Až k ránu se fotbalisté zvedli kotvy a vypravili ze Žabovřesk završit opojné tažení do Českých Budějovic, kde končili v jednom z non stop barů . . .


Nemalý podíl na tom, že klub vítá krajskou soutěž, mají pendlové z A – týmu. Pro soupeře znamenali velkou hrozbu. „Tentokrát nám pomáhali Petr Maxa a Boček,“ přikyvuje kouč. Nebylo však výjimkou, když na jaře přivítal některou z divizních opor. Pokud s požehnáním Vojtěcha Brozmana některou oslovil, nikdy prý neslyšel odmítavé stanovisko. „Musím ocenit hlavně Janouška. Když přišel, dřel na sto procent, nic neodflákl,“ všiml si František Kukla, jenž si pochvaloval podporu A – mužstva a šéftrenéra klubu Františka Řezníčka. Proti Sedlci po delší době mohl nasadit do hry zkušného Ivo Čecha. „Chtěl jsem, aby nám to vzadu odbránil. Když se posunul na předstopera, více podpořil útok,“ vysvětluje trenér úlohu zkušeného maradora. Na derby měl namířeno i pendl Petr Stejskal, ale uvízl v Praze v dopravní zácpě. Ke hřišti dorazil až v nastaveném čase; pozdě na to, aby zasáhl do hry, ale dost brzy na to, aby stihl postupové oslavy, které po půlhodině přece jen vypukly.

K padesátinám

Předseda Žabovřesk Michal Průcha podotýká, že hráči dali klubu dárek k padesátému výročí založení fotbalu, a to hned dvojnásobný! „Postupovou radost jsme letos zažili na dvou frontách, protože ze čtvrté třídy se po letech čekání posunul o soutěž výš i rezervní tým,“ má Průcha na mysli tým, který po fúzi hraje pod názvem Jankov C.


Úspěch céčka kvitujeje i František Kukla: „Jsem rád, že se jim to povedlo,“ tvrdí. „Udělala se tu jedna parta, která táhla za jeden provaz. Nerozdělovala se na áčkaře, béčkaře a céčkaře. Za dva roky jsme se dali dohromady a už je úplně jedno, kdo za co hraje. A to je dobře!“


Zatímco na podzim Žabovřesky v přeboru hleděly na záda Ledenicím, nejvážnějšímu čekateli na postup do I. B, na jaře prokázaly tah na bránu a konkurenci nechaly za sebou. „V šestnácti zápasech nepoznaly hořkost porážky, na jaře jen dvakrát remizovaly,“ připomíná Michal Průcha lichotivé statistiky. V jarní části tým působil mnohem disciplinovanějším dojmem. „Na podzim jsme byli dost nervózní, měli jsme hodně vyloučených,“ přiznává trenér Kukla a upozorňuje, že na jaře přeborník doposud neinkasoval ani jednu červenou kartu.


Největší zásluhu na týmovém úspěchu mají kmenoví hráči kádru. „Petr Jílek, Votýpka, Klíma,“ jmenuje kouč opory, na něž je spoleh. „Nebo Josef Lukač ze Lhenic,“ nezapomíná na veterána. Jeho jméno v referátech často nenajdete, přesto vzadu odvádí penzum práce. „Je mu dvaačtyřicet, netrénuje, ale klobouk dolů před ním!“ smeká kouč, jenž věří, se s tímto mužstvem může I. B třídu směle hrát. „Suverénně!“ nepochybuje. „Když nám to bude šlapat jako doposud, a budou nám pomáhat hráči, kteří v divizi sedí, tak v klidu.“