Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ve farmářském týmu hrají vesměs jen hráči juniorského věku. Jaké to je, hrát v jednom mužstvu s tak mladými kluky?
Mám už svůj věk a samozřejmě si toho jsem vědom, domluvili jsme se ale na tom, že ještě kopačky úplně neodložím. Došli jsme k závěru, že ti mladí kluci přece jen ještě někdy potřebují na hřišti trošku usměrnit. Myslím si, že by to zvládli i beze mne, nicméně ta domluva byla taková, jak jsem říkal. A mně se s nimi hraje dobře, jsou ještě mladí a mají chuť běhat. V tom, že by nechtěli běhat tudíž není problém, o to se mi hraje jednodušeji.

Dá se tudíž počítat s tím, že vás fanoušci budou mít možnost vidět nejen v přípravě, ale i ve třetí lize?
Pokud mi to zdraví dovolí, pak určitě. Domluvili jsme se, že budu hrající asistent, takže budu nejen sedět na lavičce, ale taky hrát. Sice je mi čtyřicet let, takže nějaké ty bolístky jsou, ale musím to zaklepat, teď se cítím dobře. Měl bych tudíž normálně nastupovat.

A jak s těmi mladými kluky na hřišti vycházíte? Vždyť byste jim mohl dělat tátu?
S tím já problém nemám. Já se nikdy nad nikoho nenadřazoval, snažím se i těm mladým klukům vycházet vstříc. A hlavně jim předávat své zkušenosti, protože jsem něco už odkopal, hodně moc let i v lize. Za tu dobu jsem něco zažil a snažím se jim něco z toho předávat. Pak už bude jen na nich, zda si z toho něco vezmou, anebo ne.

V roli hrajícího asistenta jste vypomáhal u juniorky už v minulé sezoně. Byť spíše tak trošku neoficiálně.
Ano, už loni jsem oběma trenérům jako hrající asistent pomáhal a jsem rád, že ve stejné roli budu i teď. Budeme to samozřejmě mít jednodušší v tom, že nemusíme nikam dojíždět a domácí zápasy budeme hrát v krásném areálu na Složišti. Jsem přesvědčen, že i lidi si sem cestu na třetí ligu najdou.

Vypadá to, že jste v Budějovicích zabydlel. Začínáte tu s trenéřinou, a pokud vím, také oba synové hrají v Dynamu. Počítáte s tím, že se v Budějovicích usadíte natrvalo?
Já se skutečně v Budějovicích zabydlel. Už je to rok, co jsem se sem přestěhoval. Že bych v klubu mohl působit i poté, co skončím s aktivní činností, o tom jsme se bavili už před rokem a půl s panem Kotrbou. Ten mi možnost dělat hrajícího asistenta v juniorce nabídl a na stejné téma to se mnou řešil i pan Dvořák. Když mi v létě končila smlouva, došlo k dohodě. Čemuž jsem rád, mně se tady líbí, manželka je tu spokojena a kluci taky.

Zmínil jste své syny, kteří v Dynamu oba hrají. Jak jim to jde?
Ondra teď už je v devatenáctce a Matěj teď ze žáků přešel do šestnáctky. Řekl bych, že jim to docela jde. Neříkám to jim, na ně jsem přísnější než na jiné hráče. Sám jsem fotbal hrál a cítím to možná jinak než ostatní. Já to soudím podle sebe. Na druhou stranu, nějaké věci, abych je nějak stresoval, to já dělat nebudu. Buď to přijde samo, anebo ne. Jestli kluci budou hrát fotbal, nebo ho hrát nebudou, z toho se nestřílí. Je to jejich věc, já je do ničeho nutit nebudu.