Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Alespoň v rezervním týmu, s nímž přezimuje v okresním přeboru na třetím místě.

Zatímco na okresním fotbalovém svazu mu napočítali osm zásahů, on ví o deseti. „Vychází mi průměr gól na zápas, padnout jich tam ale mohlo tak třikrát tolik!“ usmívá se Martin Sedlický, jenž pro nemoc a pracovní povinnosti nemohl nastoupit do všech utkání.

Úlohu má navíc ztíženou tím, že je zaměstnán v pražské stavební firmě, a tak domů na Hlubokou přijíždí z hlavního města až na konci týdne. „Nestíhám trénovat, což mě mrzí,“ přiznává útočník.

Ale v Praze ve svém volnu nezahálí, to bychom Sedlickému křivdili. „Chodím si zaběhat, hraju Strahovskou ligu, která se hraje podle futsalových pravidel a má docela slušnou úroveň. Mám šanci hrát i známou Hans〜paulku, ale ta je už časově náročnější. S kluky, s nimiž jsem studoval, hrajeme společně už od fakulty a máme dobrou partu. Docela se nám daří,“ pochvaluje si Martin Sedlický, jenž v Praze studoval, pracuje tam a našel si i sportovní vyžití, přitom však zůstává patriotem: „Každopádně můj domov je na Hluboké a určitě mám v plánu se časem vrátit!“

I když v současné době je oporou B–týmu, v minulosti patřil k nadějným členům áčka. „Trenér Váca si mě v osmnácti vytáhl do divize, kde jsem si občas zahrál. Později jsem hrál pod Karlem Váchou stabilně krajský přebor a dal jsem i nějaké góly. Ale potom jsem odešel do Prahy a už to bylo horší,“ shrne Martin Sedlický své působení v A–týmu do několika vět.

Karlu Váchovi byl vděčný, když mu zařídil, aby mohl v Praze trénovat s rezervou Slavie, kterou tehdy vedl Luboš Kozel. „Dost mi to dalo, poznal jsem profesionální přípravu, ale pak jsem se musel rozhodnout, zda trénovat na nějaké úrovni, anebo studovat. Vybral jsem si studium, občas mě to mrzí, ale doufám, že jsem si vybral dobře,“ přemítá Martin Sedlický, jenž se hrdě hlásí k absolventům českobudějovické stavárny, kde se řadil k oblíbencům Evy Koubové. „Sehráli jsme tenkrát za stavební průmyslovku spoustu turnajů a byli jsme úspěšní,“ rád vzpomíná.

Ale zpátky k podzimu – Sedlického výkony v okrese nezůstaly bez odezvy, jeho telefonní číslo si údajně vyžádal například trenér Olešníka. „Ještě jsem zaslechl něco, ale teď nic konkrétního říct nemohu. Já to mám s tou prací těžké. Je pro mne na prvním místě, fotbal hraju pro zábavu a netajím se tím, že bych si jím taky rád něco přivydělal,“ koketuje Sedlický s myšlenkou angažmá v Rakousku. Některé kroky už podnikl. „Nebudu tvrdit, že ne. Něco jsem si zjišťoval, poptával jsem se. Ale zatím nemám nic konkrétního,“ říká. Okresní přebor bere jako realitu. „Samozřejmě rád bych hrál výš. Kraj je dobrá soutěž, kvalitní, ale bez tréninku to nejde. Možná, že kdyby mě tam Karel (kouč Vácha ml., pozn.) na půl hodinky pustil, tak bych se střelecky prosadil… Karel mě zná, myslím, že jsem koncový hráč, ale chtělo by to trénovat,“ uvědomuje si.

Případnou pozvánku do áčka na zimní přípravu by chtě nechtě stejně musel odmítnout. „Bohužel je to tak. Firma, kde pracuji, má zakázky i mimo Českou republiku, takže se dokonce nabízí možnost, že bych šel pracovat do zahraničí,“ uzavírá povídání Martin Sedlický, jedna z ústředních postav Hluboké B.