Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Odchovanec Olympie Milan Tomka (33) našel svůj druhý fotbalový domov právě v Hrdějovicích. „Asi tam už zůstanu do konce kariéry,“ připouští s úsměvem.

Trenér Hrdlička stáhl zkušeného hráče ze hry o přestávce. Tomku přece testovat nepotřebuje . . . „Příprava bude dlouhá. V Hrdějovicích v zimě nemáme, kde trénovat, chodíme do Igy nebo běháme po betonu, takže umělka je pro nás po týdnu vždy dobré zpestření,“ kvituje Milan Tomka účast Hrdějovic na hlubockém turnaji.

Hrdějovice se poprvé sešly k přípravě minulý čtvrtek při společném výběhu. Nedělní turnajový duel proti Týnu pro Tomku nebyl všední událostí. „Určitě je to pro mne zajímavější utkání, protože z Týna pocházím. Ale je to příprava, a vlastně je to nedávno, co jsem ještě Týnu půl roku vypomáhal,“ vzpomíná na svůj návrat, ovšem jen dočasný, z Hrdějovic. „Bylo to dobré. Trenér je výborný, přišel za mnou a co jsme si řekli, to splnil. A já, doufám, také. Bylo to dobré. Už jsem ani nevěřil, že si v Týně ještě někdy zahraju, a ono se to povedlo!“

Nabízí se otázka, zda se Tomka ještě jednou jako blanický rytíř nevydá Olympii na pomoc, když bude na jaře bojovat o udržení v krajském přeboru. „Teď už má přednost rodina a vyšší soutěž pro mne není aktuální,“ opáčí Tomka.

Pochází z Týna, do Českých Budějovic se přiženil, fotbal hraje v Hrdějovicích. A hraje ho dobře, patří mezi střelecké opory. „Zatím dávám góly, tak jsou snad spokojeni tak jako já. Docela to funguje. Máme dobrý manšaft, kde jsou mladí kluci,“ libuje si.

Hvězdný půlrok prožil v Hrdějovicích hned po svém příchodu z Týna nad Vltavou, kdy střílel gól za gólem! „No jo, to byla ta první sezona, kdy mě v I. A třídě nikdo neznal a já se ocitl v novém prostředí,“ vypráví Milan Tomka. Soupeře donutil, aby mu věnovali větší pozornost, zařadil se mezi obávané kanonýry. V Hrdějovicích získal pověst gólového hráče. Do karet mu nahrál přechod z vyšší soutěže. „Přebor je trochu rychlejší než I. A, hráči už mají zažité některé věci, nácviky. Rozdíl tu určitě je,“ přemítá Milan Tomka.

Upadnout do zimní letargie trenér Hrdlička svým hráčům zajisté nedovolí, a tak určitou míru spokojenosti Hrdějovičtí mohou dávat po vydařeném podzimu najevo. „Hrajeme bez stresu, nikdo nás nikam netlačí, nemluví o postupu. Všichni jsou spokojeni,“ popisuje Tomka klidnou atmosféru na hřišti pod hrdějovickou tratí. Slavoj přezimuje mezi silnou vedoucí čtyřkou společně se Soběslaví, Dobrou Vodou a Rudolfovem. „Lidé jsou radši, když hrajeme na špici první třídy, než abychom se někam nesmyslně hrnuli a hráli na spodku,“ tvrdí Milan Tomka.

Hrdějovičtí funkcionáři o něj usilovali delší dobu. Vytrvalost se jim vylatila. „Můj strýc působil ve vedení Hrdějovic, no a Franta Rehanzl za mnou chodil asi dva roky a čekal. Když jsem se přestěhoval do Budějovic, našel si tam práci a nestíhal jsem dojíždět do Týna ani trénovat, sám jsem vycítil, že budu muset odejít, a využil jsem zájmu Hrdějovic,“ vrací se Milan Tomka do doby, kdy hledal nejlepší řešení. A našel ho.

Dnes už se smiřuje s tím, že Hrdějovice budou jeho poslední štací. Ani Týn už ho pravděpodobně nezviklá, ačkoli volání o pomoc Milana Tomku nenechává chladným. „Trochu jsme se o tom bavili,“ netají, že ke kontaktu došlo. „Ale narodil se mi kluk, chci být s rodinou,“ určil si jasné priority. Týnské Olympii bude alespoň držet palce, osud jejích fotbalistů mu pořád leží na srdci. „Mám s nimi velice dobré vztahy, a když jsem v Týně, třeba jedeme k našim, zajdu se na kluky podívat na hřiště na trénink. Anebo když hrají a mám čas, jedu se podívat na zápas,“ líčí Tomka.

V neděli po derby konstatoval, že Týn byl na hlubocké umělce fotbalovějším týmem a po zásluze si v Zimní lize připsal první body. „Když pravidelně trénují třikrát týdně, tak to musí být někde znát,“ podotkl po porážce svého současného týmu 1:3.