Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V Roudném si jako brankář vyzkoušel, jak rychle létají míče z divizních kopaček, působil v Rakousku a doma v Ševětíně ho trenér zvolil kapitánem, přestože v kabině SK jsou starší a mnohem ostřílenější matadoři!

„Tu změnu udělal trenér z toho důvodu, abych mužstvo více vyhecoval, protože jsem dost ukřičený,“ vysvětluje s úsměvem Novotný. Ten na hřišti neváhá okřiknout ani starší hráče. „Máme ale problém s tím, že si nikdo nenechá nic říct. Hned má odpověď, a tím pádem se začneme na hřišti někdy hádat,“ posteskne si mladík.

Příklad, kdy se Ševětínští snadno nechali vyvést z koncentrace, má kapitán hned po ruce. „Třeba jako v Lomnici, kde nám vyloučí hráče a my se začneme hádat s rozhodčími. Nehrajeme fotbal a už jen mluvíme. Všichni,“ kroutí hlavou Lukáš Novotný, jenž náznaky rozptýlení zaznamenal i v dalším šlágru doma s Borovany, a zřejmě není náhoda, že právě tyto dva duely Ševětín na podzim prohrál. „Kdybychom v prvním poločase s Borovany zvýšili na dva nula, nebo dokonce na tři nula, mohli jsme si pak na hřišti dělat, co bychom chtěli! Šance jsme měli. Druhý poločas jsme si pokazili sami. Dokud jsme hráli po zemi, tak to šlo. Ale jakmile jsme dali míč do vzduchu, soupeř měl všechny hlavičky, všechny odražené míče,“ všiml si.

V I. A třídě je Lukáš Novotný kuriozitou, univerzálem, kterému není žádné místo v sestavě cizí. „Když není gólman, tak musím chytat. Začínal jsem na stoperu, na podzim jsem si zahrál ve středu zálohy, a už jsem hrál i na beku,“ popisuje Lukáš Novotný putování sestavou.

V Lomnici nad Lužnicí zahájil utkání v brance. „Když přijel na druhý poločas gólman, šel jsem hrát střední zálohu, a když nám vyloučili hráče, přesunul jsem se na beka. Pořád cestuji sestavou, není to jednoduché,“ nestačí se někdy během zápasu pořádně ani zabydlet na jednom postu.
Pro mužstvo je tak univerzálně použitelný fotbalista velice užitečný. Trenér Koláček na Novotného hodně spoléhá.

„Nejraději hraju v záloze defenzivního halva,“ svěřuje se 22letý hráč. „Mohu jít dopředu, dozadu, zatím jsem to zvládal uběhat. Bourám, to mi jde nejlépe. Nejsem žádný velký fotbalista, technik, abych akce rozehrával,“ říká na rovinu.

K brankářským rukavicím poprvé přičichl dost pozdě – až v patnácti. „Jel jsem tehdy na SKP a hned jsem tam zůstal až do dorostu,“ vzpomíná. „Rok jsem byl v Dynamu, pak jsem šel do Čtyráku, kde jsem si poranil koleno. Když jsem se dal dohromady, začal jsem chytat doma v Ševětíně. Na půl roku jsem šel do Roudného, kde se hrála divize. Další rok jsem strávil v Rakousku, kde jsem taky chytal. Až po návratu do Ševětína jsem začal hrát v poli, protože tu byl Růna, tak nemělo cenu, aby jeden z nás dvou nečinně seděl na lavičce jako náhradní brankář,“ shrne Novotný v kostce svou dosavadní brankářskou kariéru.

Jako gólman to dotáhl až do divize. Malši Roudné tehdy uprostřed sezony odešel exligový Jakub Kafka, kterého pochopitelně nešlo plnohodnotně nahradit. „Měl jsem tam tehdy ještě problémy s kolenem, které mi začalo vypadávat. Stačil jsem odchytat sedm zápasů. Chytal jsem třeba tři zápasy a další jsem musel kvůli kolenu vynechat. Ani atmosféra tehdy v Roudném nebyla dobrá, spadlo se, nelíbilo se mi tam,“ zamračí se Novotný při vzpomínce na půlroční epizodu u Malše.

Se Ševětínem naopak druhou sezonu v řadě útočí na čelo I. B třídy. Na vedoucí Borovany ztrácí po podzimu čtyři body. „Zavinili jsme si to sami. V Lomnici jsme byli hrozní a doma s Borovany neproměňovali šance. Jedeme do Kunžaku, tam bychom snad měli vyhrát,“ věřil Lukáš Novotný před jarní předehrávkou.

A nemýlil se: Ševětín byl při zájezdu na Jindřichohradecko velice produktivní, deklasoval Kunžak 8:0, přičemž rozdíl ve skóre mohl být podle očitých svědků ještě výraznější.