VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bude to moje poslední sezona v Rusku

České Budějovice – Na konci červencesi zatrénoval v Českých Budějovicích s Mountfieldem a poskytl tragicky zesnulý Jan Marek našemu Deníku jeden ze svých posledních rozhovorů.Excelentní kanonýr a mistr světa z loňského roku už bohužel žádný zápas neodehraje. Takhle tehdyodpovídalna naše otázky.

8.9.2011
SDÍLEJ:

Jan Marek.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Jak se to seběhlo, že jste se objevil na tréninku Mountfieldu?

Jsme s manželkou u rodičů v Jindřichově Hradci a chtěl jsem před odletem do Ruska někde trénovat. Ve středu jsme přijeli do Hradce, tak jsem zavolal trenérům panu Výbornému a Kupkovi, jestli bych si s mužstvem nemohl zatrénovat. Jsem rád, že mi vyhověli. Od pondělka jsem trénoval v Praze se Spartou a teď tady v Budějovicích. Chtěl bych oběma klubům poděkovat za vstřícný přístup. Jaroslavl už se teď připravuje dvakrát denně, tak jsem nechtěl být nějak moc pozadu.

Nedávno se vám narodil první potomek. Znamená to pro vás velký životní předěl?

Před třemi týdny se nám narodil klouček. Je to něco neskutečného. Jsme s manželkou nesmírně šťastní a oba si to užíváme. Je to nejkrásnější pocit, jaký jsem zatím v životě zažil.

Synek je ještě opravdu hodně malý. Odcestuje s vámi i s manželkou do Ruska?

Kvůli narození syna jsem dostal od klubu odklad při nástupu do přípravy. V Jaroslavli jsem byl dvacátého července na fyzických a zdravotních testech. Všechno bylo v pořádku, tak mi klub umožnil zůstat ještě nějakých devět dní doma. Do Ruska pak za mnou pojedou, až malej bude moct cestovat. To bude za nějakých dva a půl nebo tři měsíce. Snad bude všechno v pořádku. Pokud by byly nějaké problémy, tak bych se sem vrátil. Bez nich bych tam určitě dlouho nevydržel. Dlouhé budou už ty první dva měsíce, kdy manželka s Honzíkem zůstanou tady. Miminko jsme si hrozně přáli a jsme za něj šťastní. O to těžší teď bude doba, po kterou budu muset být v Rusku sám.

V Rusku budete hrát už za čtvrtý klub. Proč jste se rozhodl právě pro Jaroslavl?

Původně jsem chtěl zůstat v Moskvě v Atlantu Mytišči, od kterého jsem měl nabídku. Hodně jsem také přemýšlel o tom, že se vrátím do Čech. Lákalo mě to i proto, že jsme očekávali rodinu. Už jsem byl skoro rozhodnutý pro návrat, ale když byla ta možnost, tak chceme vydržet ještě rok v zahraničí. Nabídka Jaroslavle mě překvapila.

Kam sahají ambice vašeho nového klubu?

Je to dlouhodobě jeden ze tří nejsilnějších ruských klubů. Zázemí je tam fantastické a vždycky tam mají ty nejvyšší cíle. Jdu do špičkového evropského klubu, který je srovnatelný s Magnitogorskem, kde jsem hrál čtyři roky. Bude tam obrovská konkurence a o své místo v sestavě budu muset bojovat. Zatím to vypadá, že tam složili výborné mužstvo. Ale jenom jména mužstvo nedělají. Věřím, že budeme vyhrávat a bude tam také dobrá parta.

Mluvil jste o poslední sezoně v zahraniční. Za rok se vrátíte domů?

Myslím, že určitě. V cizině je vždycky pro mě těžké odloučení od rodiny. Teď navíc máme malého, takže bychom to opravdu těžko zvládali. Chtěl bych rozhodně být u toho, když bude vyrůstat. Chci, aby věděl, že jsem jeho táta. Určitě je to moje poslední sezona v Rusku. Pak se uvidí, co bude dál.

Letos se mluvilo hodně o tom, že byste se měl vrátit do Sparty už letos. Počítáte s tím, že půjdete hrát právě do Holešovic?

Se Spartou jsem byl v kontaktu už letos. Třeba si ale vyberu jiný evropský klub, kde se dá být v pohodě s rodinou a jsou tam dobré podmínky pro život. V Rusku to kromě Moskvy kolikrát není dost dobře možné. Teď se budu chtít prosadit v Jaroslavli a uvidíme, co bude příští rok. Hlavně, abychom zůstali všichni zdrávi.

Jste rodilí Jihočech, ale v Českých Budějovicích jste si nikdy nezahrál. Bylo k tomu někdy blízko?

Blízko k tomu bylo dvakrát. Poprvé v sezoně 1998 – 99, kdy jsme s Jindřichovým Hradcem skončili druzí v extralize juniorů. Potom jsem v Budějovicích už týden trénoval s áčkem. Budějovice tehdy měly velký zájem a vypadalo to, že sem půjdu. Nakonec jsem ale podepsal do Třince.

Podruhé to bylo, když jste po pěti letech končil v Třinci?

Ano. V Třinci jsme udělali třetí místo a já jsem odtud po pěti sezonách odcházel. Tenkrát jsem také byl s Budějovicemi v kontaktu a vypadalo to hodně nadějně. Rozhodl jsem se ale pro Spartu. Pořád se s Budějovicemi míjím.

Co do budoucna. Existuje naděje, že byste si pod Černou věží extraligu přece jen zahrál?

Uvidíme. Město se mi líbí a mám tady hodně kamarádů. Záležet bude také na zájmu o mé služby. Barák máme v Praze, takže bych asi nejraději ze všeho hrál na Spartě. Když ne, tak ta šance určitě je, protože Budějovice jsou mi sympatické.

Autor: Pavel Kortus

8.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Boršovští v sobotu pořádali první letošní boršovský trh. U fotbalového hřiště vyrostly stánky s občerstvením, s ručně vyráběným zbožím jako šperky nebo cukrovinkami, nebo kořením
28

OBRAZEM: V Boršově nad Vltavou začíná jaro trhy

Suchdol nad Lužnicí /OBRAZEM/ - Stovky lidí, téměř 150 lodí, krásné jarní počasí, stav vody přesně podle představ a dobrá nálada. Při tradičním rituálu vodáků, kterým je každoroční Odemykání Lužnice, panovaly ideální podmínky.
28

OBRAZEM: Vodáci odemkli řeku Lužnici

Bitva u Sudoměře má čtvrté pokračovaní

Sudoměř 24. března - Už počtvrté se v sobotu 235. března vrátí dějiny na místa, kde 25. března 1420 došlo k památné bitvě. Přibližně 400 husitů (včetně žen a dětí), mířících na horu Tábor, dostihli jejich nepřátelé – vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, přezdívaných Železní páni.

Uzavírka u Diamantu skončila, příští týden začne další

České Budějovice – Řidiči v pátek zajásali, neboť před 14. h byl znovu otevřen pravý jízdní pruh ve směru do města a pravé odbočení na Strakonickou ulici směrem na sídliště Vltava.

Zlatým Ámosem se stal Jihočech Lukáš Lis

Praha /VIDEO/ - Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele v Česku získal učitel češtiny a angličtiny Lukáš Lis ze základní školy Soběslav. Lis vyhrál i hlasování na internetu a stal se zároveň Ámosem sympaťákem. Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) ho korunovala Ámosem češtinářem.

Stoletá Anna Buriánková se nejraději směje

Sezimovo Ústí - Když ve svých 22 letech mladá Anna přijela do Sezimova Ústí, všude rostlo jen obilí a stálo pár domků, kde našla bydlení. Jako první přijely do Baťova ženy a dívky a jak oslavenkyně říká, trochu se tu bez mužů bály.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies