Milan Toman z HC Mountfield se stal spolu s plzeňským Václavem Benákem nejproduktivnějším obráncem letošní extraligy. V padesáti zápasech dali shodně 7 gólů a připsali si 17 asistentcí. „Vyhráli jsme oba. Něco takového se stalo poprvé. Máme stejný počet gólů, nahrávek a odehráli jsme i úplně stejný počet zápasů. Další kritérium už není, takže jsme vyhráli dva,“ vysvětluje Toman, jenž byl nacíc druhý v hodnocení plus/minus bodů.
On sám sbíral podobná ocenění hlavně v mládežnických kategoriích. „V dorostu a v juniorech. V extralize je to poprvé. Aby člověk něco podobného vyhrál, tak sezona musí vyjít opravdu nadstandardně a je třeba, aby se dařilo celému týmu. To se u nás podařilo skloubit,“ chválí si i podporu spoluhráčů.

Osobními statistikami se ale Toman příliš nezabývá. „Na plus a minus body se hodně dívají hlavně trenéři. To mi bývalo vyčítáno ve Spartě, kde jsem byl třeba minus deset. Je třeba mít i štěstí. Když vystřídám a útočník dá zrovna gól, tak je to vyloženě jenom o štěstí. Na druhou stranu přijde inkasovaný gól po chybě někoho úplně jiného. Občas se tomu bodování přikládá až moc velká váha,“ míní.

Porazil Frola

Na druhou stranu byl důrazný bek v základní části soutěže s náskokem nejtrestanějším hráčem svého týmu. „To nebylo tak hrozné, protože u nás to nikdo tolik nemydlí. Čekal jsem, že to vyhraje Tomáš Frolo, on se ale ze začátku krotil. Navíc bych řekl, že rozhodčí loni pískali lépe,“ míní.

Důraz je Tomanovou velkou doménou. Nemyslí si ale, že by se ho soupeři vyloženě báli. „To ne. Možná tam určitý respekt je. To je ale spíše dáno tím, že se nám daří. V lize je drtivá většina hráčů fyzicky dobře připravena,“ tvrdí.

Po dvaceti letech se v Č. Budějovicích podařilo vyhrát základní část extraligy, což je velký a často nedoceňovaný úspěch. „Je to perfektní věc. Poslední tři roky tady jde hokej systematicky nahoru a vítězství v základní části není náhodné. Jsem tady dva roky a nikdy jsme neprošli nějakou krizí, abychom prohráli více než třeba čtyři zápasy za sebou. Nelze ale odehrát úplně všechny zápasy bez chyb. To si musí lidé uvědomit a nehledat hned za každou prohrou něco jiného. Udělali jsme velký úspěch a uhráli jsme opravdu hodně bodů,“ chválí si.

Pro Tomana je důležité rodinné zázemí, které mu vytváří manželka Jana. Přestože sama nikdy aktivně nesportovala, na hokej chodí ráda. „Pokud nejsem v práci, tak nevynechám žádné utkání,“ často sedává v hledišti Budvar arény. Doma už ale s manželem hokej neřeší. „Nijak dopodrobna zápasy určitě nerozebíráme,“ tvrdí.

Její choť s ní souhlasí. „Prohry doma neřešíme. Spíše takové ty věci okolo, co se kde stane. To si občas zanadávám. Ale to je minimálně,“ dušuje se. „Buďto je mi to odkýváno, nebo ne. Tím to končí,“ směje se. „Žádnou špatnou náladu Milan domů nepřenáší,“ chválí ho manželka.

Manželé Tomanovi jsou spolu už dvanáct let. „Potkali jsme se ještě za studentských let na internátu,“ upřesňuje Jana Tomanová. „Chodívala jsem různě cvičit, ale aktivně jsem žádný sport neprovozovala. Hokej se mi ale líbí,“ říká a na dotaz, jestli pozná ofsajd, souhlasně přikývne. „Pravidla znám, ale že bych hokeji rozumněla nějak dopodrobna, to zase ne,“ usměje se.

Občas nechá muže doma a vypraví se s manželkami ostatních hráčů na večeři. „Většinou se to povede, když hrají kluci někde venku, tak si jdeme někam sednout. Ale je nás pár holek, rozhodně to není celý tým,“ upřesňuje.

Tomanovi bydlí v domku se zahradou ve Vrábči nedaleko Č. Budějovic. „Je to krásná vesnička s lesy kolem dokola,“ zasní se zkušený hokejista. „Sehnali jsme bydlení na internetu. Hlavně jsme nechtěli do paneláku. Lákal nás ten les hned vedle,“ vysvětluje. „Na zimáku jsem za deset minut autem. To je v pohodě.“

Hokejisté si musí zvyknout na kočovný život. Podobně jsou na tom i jejich manželky. „Nezvykla jsem si na to, ale snažím se přizpůsobit. Chvilku mi trvá, než si pak zvyknu v novém prostředí. Bereme to jako realitu.“

Mountfield se začíná připravovat na čtvrtfinále play off, ve kterém narazí na jednoho z trojice Kladno, Plzeň a Znojmo. „Těžko si někoho vybírat. Plzeň by nám ale vyhovovala asi nejméně. Už jenom kvůli tomu, jak trenér Hořava dokáže tým připravit. Hrají nepříjemný hokej, který nám moc nevyhovuje. Hrají dost nečistě a nebývá to moc pískáno. Neříkám, že bych proti Plzni nechtěl hrát, ale z té trojice hraje nejméně hokej,“ naznačuje, kdo z případných soupeřů by se mu líbil nejméně.

Svůj tip přidala i manželka Jana. „Nechtěla bych také Plzeň. A líbilo by se mi Kladno. Je blíž než Znojmo,“ nabízí logickou úvahu. „Pokud to nebude daleko a nebudu v zaměstnání, tak se určitě pojedu podívat. Nikam daleko nemohu, protože máme dva pejsky a nemůžeme je nechat dlouho samotné doma,“ vysvětluje. „Když tak mne ale zastoupí rodiče. Ti pojedou určitě.“

Jihočeši letos chtějí v play off hodně daleko. „Bojím se tipovat, ale když budeme všichni zdrávi a bude se dařit Edovi Turkovi v brance, tak bychom mohli udělat nějaký úspěch,“ míní Toman a jeho manželka ho doplňuje: „Také si myslím, že kluci letos dojdou daleko.“