Kdo jiný by měl držet palce našim hokejistům, kteří se rvali na Slovensku o medaile, než mistr světa z roku 1949.

František Vacovský z Českých Budějovic, který si šampionát užíval, v pátek slavil úctyhodných 85 let.
V současnosti žijí už jenom čtyři hrdinové z legendární sestavy, která přivezla ze Švédska zlaté medaile. Vladimír Kobranov ve Švýcarsku, Vladimír Zábrodský ve Švédsku, Augustin Bubník v Praze a František Vacovský v jihočeské metropoli.

„Už jsme slavili v předstihu,“ usmíval se František Vacovský, který o víkendusledoval hokeju vnučky.
„Naši kluci letos makali už od začátku turnaje a mají srdíčko,“ chválí si borce s českým znakem na prsou.
„Líbí se mi, jak hrajou s nasazením,“ říká mistr světa z roku 1949. „Jsou úžasně poctiví.“

Dres k narozeninám

Loni na podzim se František Vacovský setkal na českobudějovickém stadionu s trenérem Aloisem Hadamczikem při přípravném utkání se Švédy. S nimi jsme teď prohráliv semifinále.

„Lojzu jsem koupil z Jičína, kde hrál, k nám do Kopřivnice na sezonu 1976 – 77,“ prozrazuje českobudějovická hokejová legenda.
Pětaosmdesátku oslavil František Vacovský už v předstihu koncem dubna v Praze při přípravném utkání české reprezentace s Kanadou před šampionátem.
Při posledním utkání před mistrovstvím světa Český svaz ledního hokeje předal symbolický reprezentační dres jemu i sedmdesátiletému Janu Klapáčovi, mistru světa z roku 1972. „To víte, že mě to potěšilo,“ přiznává František Vacovský.

Legendární obránce František Vacovský se do reprezentace dostal koncem 40. let z budějovického týmu díky formě i shodou okolností. „V zimě 1948 jsme hráli v Praze proti LTC a prohráli. Spali jsme tehdy v hotelu Opera. Brzo ráno mě vzbudil vedoucí mužstva, že domů nejedu, protože si mě prý LTC Praha půjčilo do obrany a já za ně nastoupil proti Racing Paris. V kabině byli samí hráči z LTC, pak dva tři vypůjčení hráči, já s Kobranovem. Odehrál jsem pak ještě nějaké zápasy a jmenovali mě do národního mužstva. Byli tam se mnou ještě další kluci z Budějic – Jirka Macelisů, Čenda Píchů a Franta Mizerů, a ve čtyřech nám už bylo veselo.“

Švédské zlato

Reprezentanti odjeli na mistrovství světa do Stockholmu.
„Ve Švédsku jsme poprvé v dějinách porazili Kanadu,“ pokračuje ve vzpomínkách František Vacovský.
„Měl jsem štěstí, že jsem hrál většinu zápasů a nastoupil i ve finále. Všechny zápasy jsem ale neodehrál. Pro mě ale byla už čest dostat se do nároďáku a potom, že jsem na mistrovství světa vůbec odjel. I kdybych tam měl sedět v civilu a neodehrát žádný zápas, tak jsem byl spokojený. Tehdy byl veliký úspěch odjet na mistrovství světa. Mistrovství jsme vyhráli a domů jeli se slávou. Tenkrát jsme neletěli ani tam, ani zpět, protože někteří hráči se báli cestovat letadlem. Jeli jsme vlakem do Polska a odtud pak lodí do Švédska. A zpátky zase napřed lodí a pak vlakem. Cesta vlakem zpátky domů se zlatými medailemi byla bezvadná. Na každé železniční stanici čekali nadšení lidé a vítali nás. Když jsme přijeli do Prahy, čekala nás velká oslava, stejně jako před lety čekala zlaté olympijské vítěze z Nagana. Čekalo nás plné nádraží.
Pak jsme jeli na autobusech cestu přes Václavák kolem Národního divadla až do Tyršáku. Všude kolem hrozně lidí, kteří nám mávali a zdravili nás. Na všechno máme vzpomínky, protože dokonce vydali časopis o našem návratu, a byli jsme slavní,“ dodává hokejový obránce a mistr světa František Vacovský, který v pátek oslavil 85. narozeniny.