Cesta za cenným kovem přitom nebyla vůbec jednoduchá. Nejprve totiž osmá třída HC České Budějovice musela vyhrát svou skupinu žákovské ligy, což rozhodně nebyl lehký úkol. „Rozhodovalo se až v posledním kole, kdy jsme dokázali vyhrát v Jindřichově Hradci a do finále nás posunuly o gól lepší vzájemné zápasy s Plzní, která skončila v tabulce se stejným bodovým ziskem druhá. Třetí skončil Jindřichův Hradec a čtvrtá Zbraslav. Všechny tyto čtyři týmy byly nesmírně vyrovnané," říká trenér Lukáš Chaloupka.

Pouze vítěz každé skupiny žákovské ligy postupoval na finálový turnaj do Zlína. „Už samotný postup byl velký úspěch, ve který jsme před sezonou ani nedoufali," přiznává Chaloupka.

Do finálového turnaje ve Zlíně  vstoupili mladí Jihočeši výhrou 4:2 nad Porubou. Ve druhém duelu podlehli Slavii Praha 3:4 po samostatných nájezdech a poté následovala vysoká porážka 2:7 se Spartou. „Čtyři kluci nám před utkáním se Spartou ulehli se střevní chřipkou. Z toho tři byli  klíčoví hráči týmu, což náš výkon samozřejmě negativně ovlivnilo," posteskne si Chaloupka.

Mimořádně důležitý byl následující duel s Přerovem, který HC ČB vyhrál 5:2. „Byl to pro nás klíčový zápas celého turnaje, protože rozhodoval, jestli budeme nebo nebudeme mít medaili. Ještě po dvou třetinách byl stav nerozhodný 1:1, ale v závěrečné třetině jsme rozhodli o vítězství," říká zkušenější z dvojice trenérů František Čech.

Závěrečná prohra 3:7 se Zlínem už nemohla Jihočechům radost pokazit. „Už prakticky o nic nešlo, nemohli jsme skončit jinak než třetí," vysvětluje Čech. Mistrovský titul získala Sparta, stříbrná skončila Slavia a mužstvo z jihu Čech bralo bronz.

Třetí místo je pro celý českobudějovický hokej obrovským úspěchem. „Je třeba zdůraznit, že se jednalo o kolektivní záležitost. Hráli jsme týmově. Na naší straně byla bojovnost a srdíčko. Ostatní týmy měly dvě až tři velké individuality, které ostatní výrazně převyšovaly. U nás převažoval týmový duch. Bronz si zasloužila perfektní parta kluků, kteří bojovali jeden za druhého," tvrdí Chaloupka.

Trenéři nechtěli nikoho z týmu vyzdvihovat, protože se jednalo skutečně o kolektivní úspěch. Dvě jména ale nakonec přece jen vyslovili. „Dan Svoboda byl vyhlášen nejlepším brankářem celého turnaje a kapitán týmu Michal Silný. To byly největší opory týmu," připustí Chaloupka.

Každý takový úspěch je třeba samozřejmě také oslavit. „Oslava ještě proběhne, zatím na ni nebyl čas," říká Čech. „Příjemně nás překvapili rodiče, kteří na nás čekali a po příjezdu nám ve dvě v noci připravili na parkovišti před zimákem ohňostroj. To bylo fajn. Nějaké menší oslavy proběhly už cestou, kdy jsme měli defekt pneumatiky a hodinu jsme strávili v McDonaldu."

Slavnostní dekorování by mělo proběhnout v rámci sobotního mezistátního duelu veteránů Česká republika – Německo (17). „Poděkování patří rodičům, trenérům, kteří vedli kluky před námi, klubu a také řediteli Základní školy v Grünwaldově ulici panu Caldrovi, který nám vycházel maximálně vstříc," vzkazuje Chaloupka.

„A poděkovat musím samozřejmě také svému kolegovi, který je sice oficiálně můj asistent, ale mohu od něj sbírat cenné trenérské zkušenosti," váží si Chaloupka možnosti pracovat s jednou z velkých postav historie českobudějovického hokeje Františkem Čechem.
Oba trenéři slavili právě na závěr mistrovského turnaje narozeniny. „Kluci nám dali ten nejlepší dárek," shodli se.

Sezona však pro osmáky ještě nekončí. Ve čtvrtek 17. dubna odehrají v Pouzar centru přátelské utkání se stejně starým kanadským výběrem.

Osmou třídou pro úspěšný tým končí žákovské kategorie a přechází do mladšího dorostu. „Doufáme, že se podaří udržet béčko mladšího dorostu. Pokud by se zrušilo, tak by řada kluků asi skončila s hokejem, protože rovnou do extraligového áčka mladšího dorostu se dostanou jenom někteří. Béčko má určitě svůj význam. Mladí kluci se tam mohou vyhrát a pak se posunout výš. V minulosti v něm působil třeba Ruda Červený, který nyní hraje extraligu v Hradci Králové," bojuje František Čech za zachování záložního týmu mladšího dorostu.