Spolu s Václavem Křenkem a Jakubem Oupicem si vedli nadmíru zdatně a v exhibičním vystoupení svým výkonem překonali i volejbalisty Jihostroje a hokejisty Motoru. „Je to hezky udělané," chválil Semrád zbrusu novou atrakci. „Byla to fakt dobrá zábava," dodal.

Pardálův výběh obnáší sedm stanovišť. Tím prvním byl sjezd po lanovce. „S tím neměl nikdo žádný problém," tvrdí. Druhým byla soustava válců, kterou prakticky všichni účastníci překonávali po břiše. „Když se člověk odrazil, tak to přejel najednou. Po břiše to bylo určitě jistější, než to zkoušet přejít," smál se svalnatý bek.

Drobný problém se dostavil až na čísle tři, kde se ručkovalo nad sítí. „Překvapilo mě, jak to bylo vratké. Zůstala mi tam chycená rukavice a spadl jsem. Ale nic vážného. Následné zhoupnutí na laně zvládl také každý."

Žádné problémy nedělalo ani čtvrté stanoviště, kde se přecházelo na lávce mezi zavěšenými pytli.

Hodně se Semrádovi líbila pětka, kde se ze samostřílu střílel molitanový míček a parťák z týmu ho chytal do kbelíku na své hlavě. „To byla zábava," přikyvuje. Semrád svou silou střílel míčky tak vysoko, až přetrhl gumu u praku a ta musela být opravena. „Chtěl jsem, aby to létalo hodně vysoko a klukům padaly míčky kolmo do kýble. Proto jsem to bral takovou silou," směje se.

Největší problém bylo stanoviště šest, což byl bazén plný plastových míčků, ve kterém každý tým hledal šest s písmeny slova Pardál. „Je tam moc míčků, takže je spíše o náhodě, když na ně člověk narazí. Navíc v bazénu bylo hrozně horko. Tam  jsem myslel, že zdechnu," přiznává.

Zatímco volejbalisté ani hokejisté potřebných šest míčů vůbec nenašli, tým Deníku uspěl a mohl tak jít na závěrečnou disciplínu, kterou byl šplh na obří láhev. „To už byla pohoda. Když odmyslím ty míčky, tak to bude pro každého super zážitek," chválí Pardálův výběh.

Přestože hokejisté Motoru mají od minulého týdne dovolenou, Semrád čas na lenošení nemá. Studuje totiž psychologii na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. „Nabídka od Deníku do týmu pro otevírání Pardálího výběhu mě potěšila. Vzal jsem to jako odreagování od učení ve zkouškovém období," ujistí.

Právě on je zářným příkladem toho, že vysokoškolské studiem lze skloubit s vrcholovým sportem. „Mám rozumné trenéry i učitele ve škole, takže to zvládnout jde," ujistí. „Vždycky je to o domluvě. Když člověk chce komunikovat, tak se vždycky nějaká cesta najde,"  chválí si.