Jeho osudovým soupeřem se stává Kanada, která sebrala Čechům bronz před nosem. Naši akademici v Almaty obhájili čtvrté místo a cítí, že tentokrát medaile visela blízko…

„Bylo to hodně podobné, akorát ve Španělsku jsme před dvěma lety postupovali ze skupiny z prvního místa,“ porovnává Jaroslav Liška.

V Almaty opanoval skupinu domácí Kazachstán, jenž do turnaje podle očekávání nasadil silný výběr – a v turnaji dvakrát Čechy porazil. „Systém univerziády je takový, že i v nadstavbě narazíte na stejný tým, což se stalo i nám s Kazachstánem,“ konstatuje Liška a potvrzuje, že domácí hokejisté šli výsledku hodně naproti. „Měli tři hráče z Astany, kteří hrají KHL. Gró bylo z nejvyšší kazašské, možná i ruské soutěže. Oni a Rusové vystupovali jako – v uvozovkách – profesionální tým,“ přiznává Jihočech, že finalisté čněli nad zbytkem univerzitních výběrů. Mnohem víc proto mrzí kouče porážka od Kanady v boji o třetí místo. „Věřili jsme si na ni,“ přiznává trenér. „Když v Kanadě skládají tým, provincie se střídají a nominují nejlepší hráče z tamních univerzit. A letos mi připadalo, že je pro nás přijatelným soupeřem, což se nakonec i ukázalo v zápase o medaili.“

ČTĚTE TAKÉ: Junioři Motoru zdolali Jihlavu gólem v prodloužení a drží čtvrtou příčku

Češi měli v nohách večerní duel s Kazachstánem a postupně se dostávali do tempa. Prvních dvacet minut podle Lišky trochu zaspali. „To rozhodlo. Domácí hráli vše od půl osmé večer a my šli druhý den v jedenáct do boje o bronz,“ říká.

Jeho svěřenci prohrávali 1:3, vstřelili kontaktní gól, vzápětí však inkasovali. „V poslední třetině jsme, myslím, byli lepším týmem. Neproměnili jsme však šance.“

Kádr bez Jihočechů

Trenér Liška se svými asistenty pečlivě vybíral hráče pro univerziádu tak, aby chemie v týmu fungovala co nejlépe. Pomohlo mu, že řadu vysokoškoláků už znal. „Udělali jsme všechno pro to, abychom vytvořili tým, který spolu chce komunikovat, spolupracovat, a to se podařilo,“ cení si, že pod hlavičkou ČAUS nastoupil fungující kolektiv, který reprezentoval na hranici svých možností. „Například Slováci měli na univerziádě velmi kvalitní výběr a my je ve čtvrtfinále zaskočili, přešli jsme přes ně,“ podotýká zkušený trenér, kterého potěšilo, že jeho tým nepřetlačil Slovensko silou, ale šikovností. „Byli jsme hokejovější. Takže jsme šli do semifinále zaslouženě a udělali asi maximum, co jsme mohli udělat,“ míní.

Po pěti univerziádách má už Jaroslav Liška zážitků habaděj, medaile jako hmatatelný úspěch mu však zatím uniká. „Ve Španělsku jsme boj o medaili prohráli 2:6 a Kanada byla jasně lepší,“ uznává. „Poslední zápas nás bude všechny mrzet. Víc než třeba prohrané semifinále, protože Kazachstán byl, co se týká kvality hráčů, daleko vyspělejší.“

Zimní světová univerziáda potvrdila v jeho očích pověst mimořádné akce, která pro studující sportovce hodně znamená. A umí oslovit i diváky. „Skoro všechny zápasy byly vyprodány! Někteří kluci si v takové atmosféře ještě nezahráli, a protože měli lvíčka na prsou, tak podle toho všichni bojovali. Třeba na krasobruslení přišlo do haly, kde bylo slavnostní zahájení i zakončení, dvanáct tisíc lidí,“ byl Jaroslav Liška nadšený kulisou na sportovištích v Almaty.

Pokud zůstane realizační tým pohromadě, čeká zkušeného kouče pokus číslo šest. „Za dva roky hostí univerziádu Jekatěrinburg,“ naznačuje, že by mu vůbec nebylo proti mysli, kdyby zase stál na střídačce Čechů