V hledáčku koučů národního týmu už se letos jednou objevil. Byl náhradníkem, pro prosincové přátelské uktání na Slovensku. Do finální nominace se ale nakonec nedostal. Za národní tým si nezahrál ani v mládežnických kategoriích. „Z Tábora do Budějovic jsem přišel až jako junior,“ vysvětluje.

Informaci o tom, že byl vybrán, se dozvěděl přímo od asistenta trenéra Josefa Jandače. „Pepa mi volal v pondělí ráno po našem posledním zápase v Liberci,“ říká. „Ptal se, jak jsem na tom zdravotně já i ostatní kluci.“

Nominace byla pro Květoně velkým překvapením. „Byl to spíš šok,“ zdůrazní, co prožíval po telefonátu od svého bývalého klubového trenéra. „Samozřejmě jsem z toho měl velkou radost,“ dodá.

Národní mužstvo bude v prvních dnech pouze trénovat. Až 7. a 9. dubna ho čekají první přátelské zápasy ve Švýcarsku. „Beru to hlavně jako zkušenost zatrénovat si v reprezentačním týmu. Moc o tom nepřemýšlím. Stejně nás pošlou brzy domů a možná si nezahrajeme ani zápas,“ mávne rukou hráč, jenž se na srazu bude hlásit se svými klubovými spoluhráči Petrem Gřegořkem a Milanem Gulašem. „Nějaký ten zápas bych si ale zahrát chtěl,“ připustí.
Sezona v klubu nebyla úplně vydařená. V národním týmu si může Květoň zlepšit náladu. „Určitě. Je to nová motivace. Sezona to dobrá nebyla. Jako na houpačce. Někdy se dařilo, někdy méně,“ jen pokrčí rameny.

Jeho osobně možná trochu přibrzdilo zranění, ale jinak o sobě dával vědět a začíná patřit k lídrům týmu. „Až na několik zápasů to snad nebylo tak špatné,“ říká skromně. „Měli jsme ale být výš. Čtvrtfinále jsme měli hrát,“ je přesvědčen. „Na druhou stranu můžeme být rádi, že nehrajeme play out. To je letos boj opravdu o všechno.“

V Mountfieldu Květoň bude hrát i v příští sezoně. V klubu má podepsanou smlouvu.