S hokejem začínal doma v Třeboni. „Měli jsme školu hned vedle rybníku Svět. Přes zimu byl pořád zamrzlý, takže jsme denně mydlili hokej," vzpomíná. Přes vojenském gymnáziu v Moravské Třebové zamířil Neveselý na studia do Prahy, kde si zahrál nejvyšší soutěž za Spartu. Později také za Duklu Jihlava, s níž spojil svůj hokejový život.

Jako asistent Jaroslava Pitnera na Vysočině osmkrát slavil mistrovský titul a další tři přidal už jako hlavní trenér.

V letech 1979 – 1985 působil jako asistent u tehdy ještě československé reprezentace. Kromě již zmíněného triumfu v Praze dosáhl tehdy národní tým o rok dříve také na stříbro na olympiádě v Sarajevu. K národnímu týmu se vrátil ještě v období 1988 – 90, kdy působil jako asistent Pavla Wohla. V sezoně 1990 – 91 byl hlavní koučem a své působení u reprezentace uzavřel v sezoně 1993 – 94 jako asistent Ivana Hlinky.

Na jih Čech se Neveselý vrací stále rád. „V Břilicích mám pořád chalupu. Ale poté, co brácha umřel, už ne tak často," říká a připomíná, že má na jihu Čech velkého kamaráda. „Je to novinář Petr Turek. S ním jsme byli vždy v opravdu těsném kontaktu. Jezdil za nás dokonce hrát i fotbal do Břilic," připomíná našeho bývalého redakčního kolegu.

Doma v Jihlavě nevynechá jako divák stále jediný zápas. „Když tady hrály Budějovice, tak jsem se sešel s Petrem Rosolem, kterého jsem měl dva roky v Dukle na vojně. Budějovice jsem s Kladnem tipoval do baráže, ale nakonec to dopadlo jinak. Docela mě mrzelo, že se tam nedostaly," připustí.

Jako důchodce pozorně sleduje také MS v Moskvě. „Hrajeme dobře, ale očekávání jsou veliká, což může být ošidné," míní.

Stříbro na olympiádě v Sarajevu i rok předtím na světovém šampionátu v Německu získal pod Neveselého dohledem také někdejší výborný českobudějovický útočník Vladimír Caldr. „Standa byl člověk vyloženě zblázněný do sportu. Nejvíc samozřejmě do hokeje," vzpomíná. „Traduje se o něm mnoho historek. Že třeba při tenisu sám sebe vyšvihal kopřivami, aby se nabudil a podal lepší výkon."

Neveselý byl prý vždy přísný nejen ke svým svěřencům, ale i sám k sobě. „Nezapomenutelné je jeho povzbuzování po taktických poradách. Vždycky pak volal jeho typické hop, hop, hop," vybavuje si.

Stanislava Neveselého zažil nejen v národním týmu, ale také při roční vojenské službě v Dukle Jihlava. „Byl pořád stejný. Velmi přísný, ale zároveň lidský. Měl pochopení i pro určité osobní záležitosti," uzavírá své vzpomínky na věhlasného trenéra Vladimír Caldr.

K bezpochyby dlouhé řadě gratulantů se připojuje i naše redakce.