Jak se to seběhlo, že se objevíte v reprezentačním dresu?
Oslovil mě Milan Nový, který dává reprezentační tým veteránů dohromady. Říkal mi už v sezoně na neoficiální mistrovství světa do Běloruska a jiné zápasy, ale tehdy jsem měli moc práce v klubu a nebyl čas. Teď už je po sezoně, tak nastoupím.

V seniorském reprezentačním týmu jste nikdy nenastoupil. Bude to tedy vaše reprezentační premiéra?
Úplná premiéra to nebude, protože jsem něco odehrál ve dvacítce a také v reprezentačním béčku.

Vybavíte si, kdy jste byl nejblíž startu v prvním reprezentačním seniorském týmu?
Vybavím. Několikrát jsem byl mezi náhradníky na turnaje Euro Hockey Tour. Bylo to v době, kdy mi bylo kolem  šestadvaceti až osmadvaceti.

Mrzí vás, že jste si za ten pravý národní tým nikdy nezahrál?
Nemohu říct, že to přímo mrzí. Byl jsem ve dvacítce a zahrál jsem si za béčko. Bylo to v době po olympiádě v Naganu. Čtyři hráči z toho týmu nakonec jeli na mistrovství světa a byl mezi nimi třeba i Milan Hejduk. To bylo příjemné.

Aktivní hokejovou dráhu jste ukončil po sezoně 2011 – 2012. Odehrál jste od té doby vůbec nějaký zápas?
Je fakt, že těch zápasů moc nebylo. S veterány Motoru jsme letos odehráli dva turnaje a nedávno jsme byli sparingpartnery druholigovému Milevsku, které se chystalo na baráž o záchranu.

V Milevsku jste vyhráli až nečekaně hladce 6:2. Překvapilo vás toto vítězství?
Rozhodně. Přece jen to byl druholigový tým a z nás už prakticky nikdo aktivně nehraje. Jeli jsme tam s tím, abychom nedostali deset gólů, a nakonec se nám povedlo celkem v pohodě vyhrát.

Co vy osobně očekáváte od utkání legend s Německem?
Po sportovní stránce už toho sám za sebe moc nečekám. Je to spíše takové zpestření pro fanoušky na závěr sezony. Hlavně, aby se oni dobře bavili. To je v takovém utkání  nejdůležitější.

Jednou v týdnu si chodíte zahrát s budějovickými veterány. Přidal jste nyní trochu v tréninku, když vás čeká zápas s Německem?
Abych byl upřímný, tak se na to utkání nijak speciálně nepřipravuji. Pouze jednou jsme si byli navíc zatrénovat se Standou Bednaříkem s mladými hráči našeho klubu, kteří ještě chodí na led.

Máte nějaké zkušenosti s německým hokejem?
Proti Němcům jsme hrávali s juniorskou reprezentací a také v klubu před sezonou přátelské zápasy. Nebude to pro mě nic až tak nového.

Veteránské zápasy mají svá specifická pravidla. Nesmí se střílet golfovým úderem, nehraje se do těla a místo dvouminutového vyloučení následuje trestné střílení. Vyhovují vám tyto inovace?
Musím říct, že ano. Používáme je i při pravidelných trénincích s budějovickými veterány. Chodí nás třeba dvacet. Jsou dva stabilní týmy, které hrají vždy proti sobě a doplňují se, jenom když někdo chybí. Bývá to někdy docela vyhecované. Hra do těla nebyla nikdy mojí silnou stránkou a golfovým úderem jsem střílet pořádně neuměl, takže mně ty změny pravidel docela sedí (smích).

Ještě jste zapomněl na nájezdy. Ty přece bývaly také vaší oblíbenou disciplínou.
Nějaké jsem ve své kariéře  proměnil. To je pravda. Nejraději samozřejmě vzpomínám na ty tady v Budějovicích, které tenkrát pomohly před devíti lety k návratu do extraligy. Taky se mi povedlo dát za Karlovy Vary rozhodující nájezd v jednom extraligovém finálovém utkání proti Slavii. Bylo to v sezoně, kdy jsme vyhráli titul.