Hokejová reprezentacese se připravuje na mistrovství světa na Slovensku. Vedle gólmana Jakuba Kováře a útočníka Milana Gulaše je tím třetím českobudějovickým hráčem do party velezkušený obránce František Ptáček, který začátkem dubna oslavil již šestatřicáté narozeniny.

Neměl jste trochu jinou představu, jak budete trávit čas po skončení sezony v klubu?

To samozřejmě ano, ale na druhou stranu mě nominace do reprezentačního týmu hrozně potěšila. Vůbec mě nenapadlo, že bych odmítl.

Odehrál jste velmi dobře čtvrtfinálovou sérii play off proti Vítkovicím. Nečekal jste ani v skrytu duše, že by nominace mohla přijít?

Opravdu ne. Je fakt, že mi to občas někdo předhazoval, ale tomu jsem se spíš smál.

Jak jste se o nominaci dozvěděl?

Osobně mi zavolal trenér Hadamczik. Zeptal se mě, jestli mi nevadí, když mě nominuje a může mi slíbit prvních šest zápasů v přípravě. Potom se uvidí, co bude dál. Já jsem samozřejmě kývl.

Na svém kontě máte aktuálně dvacet devět reprezentačních zápasů. Je příjemné, že se vám podařilo „na stará kolena“ sbírku startů v národním týmu rozšířit?

Určitě je to fajn. Je to velice příjemné zpestření konce sezony. Jsem rád, že jsem ji nemusel ukončit tak brzy.

Nemusel jste rušit plánovanou dovolenou?

To ne. Dovolenou jsme naplánovanou neměli, ale počítali jsme, že si volný čas užijeme jako rodina. Manželka to vzala v pohodě. Drží mi palce a podporuje mě stejně jako po celou hokejovou kariéru.

Manželka vás určitě podporuje, ale co malé dcerky? Jak se vyrovnaly s faktem, že táta bude zase pryč?

Holky se hned ptaly, kdo s nimi bude jezdit na bruslích, na kole a kdo je bude vozit do školy. Bylo to vtipné, ale na druhou stranu i trochu smutné. Ale po týdnu přípravy máme vždy dva dny volna, takže se snažím být maximálně s nimi. Měly radost, když jsem je zase po týdnu mohl odvézt do školy.

První dva zápasy Euro Challenge jste odehráli v Norsku, kde jste se setkal se svým bratrem. Bylo to příjemné setkání?

To bylo fajn. Brácha v Norsku žije a měl český tým na starosti. Jezdíváme do Norska na dovolenou a při té příležitosti ho vždycky navštívíme. Tohle bylo trochu něco jiného. Byli jsme v kontaktu od našeho příletu až do odjezdu. Brácha byl shodou okolností týden předtím v Čechách a do Norska přiletěl ve stejný den jako my.

Kromě dvou zápasů v Norsku jste zatím hráli ještě dvakrát v Bělorusku. Co vám tyto duely řekly?

V Norsku se nesly oba zápasy v dost opatrném duchu. Čekal jsem tam větší napadání. Byl to jiný hokej, než jaký se hraje u nás. Jinak byly zápas v Norsku i Bělorusku dost podobné. Norové produkují silovější a urputnější hokej, Bělorusové mají zase blíže ruskému stylu. Hrají s velkým elánem dopředu, ale dozadu trochu pokulhávali a měli tam značná okénka. Bohužel jsme je nedokázali častěji potrestat.

V národním týmu zůstáváte i pro nadcházející týden, který vyvrcholí dvěma duely se Švýcarskem v Litvínově. Věříte, že by mohla být šance vydržet v mužstvu i nadále?

Nějaká šance je vždycky, ale nijak jsme to nerozebírali. Uvidíme, jak to dopadne. Určitě by bylo příjemné, kdybych v týmu zůstal. Takovou variantu bych velice rád přijal, ale nijak na ni nespoléhám. Radši počítám s tím, že skončím, abych nebyl jakoby zklamaný. V tomhle věku už si v reprezentaci mohu udělat jen radost. Zklamán už ani být nemohu.

Sledujete třeba, kteří obránci by mohli ještě mužstvo posílit?

Tím se vůbec nezabývám. Beru to tak, že šance tady pořád ještě je. A nekoukám na to, jestli malá nebo velká. Čtyři přípravné zápasy jsem odehrál v klidu a bez problémů, v lize jsem měl v průběhu sezony také docela dobré výsledky, takže jsem v pohodě a doufám, že šance nějaká být může.

Za dva týdny by měla ve vašem klubu začít letní příprava. Předpokládám, že jste s vedením domluveni, že začnete později?

S nikým z klubu jsem o tom nemluvil, ale tak nějak automaticky počítám s tím, že začnu později. Já jsem ale takový pacient, který bude stejně trénovat pořád. Společnou přípravu s týmem bych ale zahájil později. Na tom se určitě domluvíme, ale je na to ještě dost času.