„Letos šampionát pořádalo Německo v Ingolstadtu, kde já byl s rakouskými hokejisty na mistrovství světa před třemi roky poprvé," pochvaloval si budějovický masér návrat do míst mu známých a blízkých.

Rakušané startovali na MS stejně jako loni v B-skupině, protože se jim v minulé sezoně nepodařilo postoupit. „I letos byl cílem postup do elitní skupiny, ani tentokráte se nám to ale nepovedlo," smutnil Pier.

Loni byli Rakušané vyřazeni v semifinále s Maďary, na chlup stejný scénář se opakoval i letos. „Všichni i jsme si přáli postup do finále proti Slovensku, jenže Maďary jsme v semifinále nepřešli. Podlehli jsme jim už ve skupině, a tak kluci toužili v semifinále po odvetě, bohužel ani na druhý pokus neuspěli."

Bez medaile však Rakušané domů nejeli. „Duel o třetí místo mužstvo zvládlo," vyzdvihl Tomáš Pier.

Podobně jako v předcházejících ročnících i letos si jeho služby šéf rakouské reprezentace zajistil i pro příští světový šampionát. „Už jsem se ani nemusel ptát, zda mě budou chtít i za rok, rovnou mi řekli, že se mnou na sto procent počítají," zdůraznil.

Tomáš Pier v současné době pracuje a žije v Rakousku, kde má kousek od Štýrského Hradce své civilní zaměstnání. Bez maséřiny ale ani za humny není. „V Mittendorfu, kde bydlím, masíruji místní fotbalisty. Žádnou vrcholovou soutěž nehrají, je to sedmá liga, tak asi naše krajská soutěž, ale nějaké to euro z toho mám," usmíval se. „Navíc se tím udržuji i v kondici a masérské formě," dodal.

V Česku, kde svého času působil i v tehdy druholigových Prachaticích a v třetiligové juniorce Dynama, v současné době žádné angažmá pětatřicetiletý masér nemá. „Domů jezdím jednou za měsíc, takže by to ani nebylo možné," krčil rameny. „Akorát teď před mistrovstvím světa jsem do Budějovic přijel o pár dní dřív, a tak jsem pomohl před zápasem ve Čtyřech Dvorech klukům na Dobré Vodě, kde dva hráči potřebovali zatejpovat kotník, navíc jsem pro mužstvo připravil takový ten klasický pitný režim."

Fotbalistům na Dobré Vodě, kde svého času také jako masér působil, by přál postup do krajského přeboru. „Pro ty kluky by postup do kraje byl velkou událostí," usoudil.

Palce držel také fotbalistům budějovické Akry, jejíž dres sám nosíval. „Jsem v kontaktu s Jirkou Propšem, Otou Horčičkou i dalšíma klukama, ale na hřiště už si netroufám. Naposled jsem si zahrál asi proti béčku Mladého, kde jsem předtím fotbal hrál."

Masérskou kariéru za uzavřenou kapitolu na rozdíl od aktivního fotbalu ale rozhodně nepovažuje. „Ozval se mi jeden hokejový klub z Německa ze druhé bundesligy, navíc mám v Rakousku konkrétní nabídku od ligového Kapfenbergu. Tu bych bral všemi deseti," podtrhl na závěr.