Kolem vašeho loňského odchodu do Sparty byla řada otazníků. Uvítal jste změnu, nebo jste byl spíš součástí obchodní transakce?

Spíše už jsem já potřeboval změnu. Hodilo se to ale i Spartě, takže oba kluby vlastně využily situace. Pro pana Výborného bylo jednodušší odejít trénovat do Budějovic a za mě přišel jako náhrada Standa Hudec. Chtěl jsem odejít alespoň na půl roku. Zkusit něco jiného a vyčistit hlavu.

Půlroční angažmá ve Spartě hodnotíte pozitivně?

Jednoznačně. Byl jsem velmi příjemně překvapený z přístupu trenérů. Na Spartu nemohu říct nic špatného.

Ambice klubu však asi sahaly výš než do čtvrtfinále play off?

Odehráli jsme výborně poslední čtvrtinu základní části, ve které jsme získali skoro třicet bodů. Na Vítkovice jsme si ve čtvrtfinále věřili. Nakonec to ale prostě nevyšlo. Soupeři zachytal fantasticky Štěpánek. Měli jsme spoustu šancí, které jsme předtím proměňovali, ale proti němu se nám to nedařilo. Prohrávali jsme o gól, maximálně o dva, když jsme dostali při power play do prázdné branky.

Po sezoně vám skončilo hostování ve Spartě a zároveň smlouva v Mountfieldu. Co se dělo dál?

Podepsal jsem novou smlouvu v Budějovicích.

Přemýšlel jste také o nějakých jiných variantách?

Přemýšlel. Budějovice jsem zvolil hlavně z rodinných důvodů. Líbí se nám tady a bylo to pro nás nejlepší řešení.

Na jak dlouho jste uzavřel v Mountfieldu kontrakt?

Je to roční smlouva s opcí ze strany klubu.

Kdy jste se zapojil do letní přípravy?

V pondělí. Byl jsem v reprezentaci, kde jsem se zranil, a tím to pro mě skončilo. Do začátku přípravy jsem měl dva týdny volna a požádal jsem ještě o jeden navíc, abych si mohl doléčit zranění. Od pondělka už jsem se normálně zapojil do přípravy.

Mrzí vás hodně, že jste se nedostal na mistrovství světa?

Určitě. Na Slovensku se formuje nové mužstvo, ve kterém dostávají větší příležitost mladší hráči. Letos nemůžeme spadnout z elitní skupiny, tak nebyla taková nutnost brát na mistrovství zkušenější starší hráče. Velkou autoritou je kanadský trenér Hanlon. Striktně vyžaduje dodržování herního systému, což je na hře týmu dost zřetelně vidět.

Jak na vás nový kouč zapůsobil?

Velice sympaticky. Je to pohodový člověk, ale vyžaduje herní systém, který je třeba dodržovat.

Jazyková bariéra není problémem?

Většina kluků umí anglicky. Když jsem byl na srazu, tak snad jenom tři kluci anglicky neuměli. Těm pokyny přeložil asistent Pokovič. Ale všichni věděli, co mají dělat. To v dnešní době už není žádný problém.

Sledujete světový šampionát alespoň v televizi?

Mám–li být upřímný, tak se většinou nevydržím dívat celý zápas. Maximálně tak třetinu a dost. Nejsem velký hokejový divák. Hokej raději hraji, než se na něj dívám.

Překvapila vás přesto prohra českého týmu s Norskem?

Ani ne. Norové jsou hrozně nepříjemný soupeř. Všichni proti nim očekávají vítězství. Nám Slovákům se podobné výsledky stávají pravidelně. S Maďarskem, Běloruskem. S podobnými soupeři už toho byla spousta. Bylo jen otázkou času, kdy český tým také s někým klopýtne. Lidi byli zvyklí, že se ty první skupiny procházejí velice lehce, ale světový hokej se vyrovnává. Každý už umí bruslit a bránit. Norové jsou opravdu dobří. Často jsme proti nim hrávali. Nedělal bych z toho tragédii. Češi jsou pořád ve hře.

Do přípravy v klubu jste vstoupil s řadou nových spoluhráčů. Co jste říkal tak velké obměně kádru a jak by mohla příští sezona vypadat?

Bylo zvláštní, když jsem přišel do kabiny a skoro nikoho jsem nepoznal. To bylo pro mě trochu nové. O nějakých ambicích týmu bude možné hovořit až tak koncem srpna. Teď je to předčasné.