3x Schel spojí dychtící klíče s Bretaní a sochy romantika

Je vlastně divné, že jim to trvalo tak dlouho. Komorní galerii u Schelů provozují již 13 let. Ona maluje, on dělá asambláže, syn je známý jihočeský sochař. Tento pátek 6. září se ve svém prostoru představí poprvé společně pod názvem 3x Schel. Potká se tam Bretaň s Intelektuálem na dlažbě.

S nápadem spojit rodinu 
v jedné expozici a přiblížit práce svého muže Jaromíra a syna Petra přišla loni na  podzim galeristka Alena Schelová. „Když jsme se s manželem před 43 lety poznali, měl desky a v nich spousty pěkných kreseb, vtipy plné nadsázky. Shromažďuje zajímavé věci, máme tady 13 let galerii a kromě Petra jsme si tady ještě vlastní výstavu neudělali," říká Alena Schelová. Tento pátek se nápad při vernisáži definitivně zhmotní.

Konkrétně: pro asambláže  a 'hnojovou keramiku' Jaromíra Schela, dlouholetého ředitele Domu kultury Metropol, je určující hravost. Koncertní trio sestává ze sýkory,  flétny a krku od kontrabasu, zavřeného v ptačí kleci; v díle Nápadníci soupeří o jeden zámek sedm starých klíčů. Kristus má ptačí křídla, Vzpomínka na Občana K. navodí jemný úsměv při pohledu na zápalky s portrétem Franze Kafky.

„Jsou to takové hry. Věci odložené, vyhozené, zapomenuté, které teď žijí ještě jeden život. Pěkné je, když se dostaví okamžik, jak říkají latiníci, Heuréca. Jde mi o úsměv," líčí Jaromír Schel, když sleduje, jak se bavím při pohledu na Nápadníky. „Tohle je ze starého včelína, který jsme museli zbořit. Je na tom i propolis. Klíče sbírám celý život, mám jich dvě kila," usmívá se muž, jehož slovo má v jihočeské kultuře velkou váhu.

V expozici 3x Schel ho ale divák pozná jako muže s velkým smyslem pro humor, který nápaditě recykluje podobně jako David Radok či Jarda Svoboda. Z formiček na pečivo sestaví asambláž Puberta, ve Čtenářském zátiší poskládá kolibříky Shakespeara, Čapka, Nerudy, Jesenina 
i Sapfó. A přidá pepinovskou historku, nad níž jeden zprvu váhá, jestli nebude zčásti pravdivá.

„Tuhle vidličku upustila žena Ferdinanda d'Este, když obědvala v Chlumu u Třeboně a měla radost, že pojedou do Sarajeva. Tohle je oblíbený otvor Casanovy, jedna z hraček bratří Andersenů, klíč, který patřil Quasimodovi, 
a kompas Bludného Holanďana," praví s vážnou tváří.

Jeho žena Alena vystaví své krajiny. Odráží se v nich deset návštěv Bretaně, dvakrát tam dokonce prováděla turisty. Nebýt toho, že se tam nemluví česky, připadala by si tam jako doma. Loni si tamní zážitky rozmnožila o tvůrčí pobyt 
u Marty  Davouze. O kraji Merlina, menhirů či slaných palačinek píše i knížku, kterou pokřtí při říjnové výstavě, jež otevře Dny francouzské kultury. Na jednom z obrazů složila poklonu kapli v Tremalo, jež inspirovala Gauguina k plátnu Žlutý Kristus.

Dalším silným motivem 
v jejím díle jsou kostely. Třeba ten z Dubného u Českých Budějovic. „Jezdím kolem něho na chalupu. Líbí se mi kostely, které jsou přímo na návsi a mají ohradní zdi," vysvětluje Alena Schelová, kterou vzápětí – již poněkolikáté – doplní manžel.

„Její obrázky mi připadají takové jemné, čisté, dívčí, něžné, laskavé. Když se na ně dívám, kladu si otázku, jestli ji vůbec znám."

Zatímco Jaromír Schel hraje své asamblážové 'šachy' v pokoji, jeho žena pracuje na stole v kuchyni. Musí být sama. „Pustím si hudbu, potřebuju mít svoji pohodu a nesnesu, když kolem mě někdo jde," dodává napůl omluvně.

Jako třetí z rodiny přiveze šest svých nových soch, typických hlav, Petr Schel. Další místem, kam poputují, bude Moskva, kde bude vystavovat v říjnu. Když ho rodiče oslovili, na váhání nebyl prostor. „Petr musí poslechnout," směje se jeho otec. „Je romantik, teď si ve Slavči dělá ateliér z bývalé hospody, do tvorby mu prorůstají Kelti," říká mluvčí  celé trojice.

Mohla to být dokonce čtveřice, kdyby se přidala ještě dcera Barbora. Jako studentka kreslila, chtěla být návrhářkou, nakonec je z ní ale úspěšná manažerka. „Říkal jsem si, že by aspoň mohla na vernisáž napéct koláče," vtipkuje Jaromír Schel.