Budějovice: auta 64%, chodci 36%

Ti, kteří kritizují Dům umění, že jeho prostory plní nesrozumitelné až zvrácené výstavy, musí tentokrát mlčet. Architekti z ateliéru Projektil, známého například návrhem Národní technické knihovny v Praze, totiž kromě jiného zkoumali hlavní bolest Českých Budějovic, dopravu. A představují velmi konkrétní a, jak se dalo předpokládat, ne zrovna veselé výsledky.

Tématem expozice Ze života lidí a domů je veřejný prostor. Například Ondřej Hofmeister hledal odpověď na otázku Jak daleko jsme schopni zajít v adoraci automobilové dopravy. Dlouho má pocit, že prostor pro člověka jdoucího městem se zmenšuje na úkor těch, kteří sedí v autě. Z tohoto úhlu se podíval na centrální část Budějovic. Závěr? Autům, respektive lidem za volantem patří 64 procent cest a pěším jen 34 procent, tedy pouhá jedna třetina.
„Auťáky mají dvojnásobek, pěšáci jsou utlačovaní. Když to člověk porovná, znamená to, že by bylo možná dobré začít přemýšlet trošku jinak a že v některých částech města, třeba v centru, by auta nemusela vůbec být,” říká architekt Ondřej Hofmeister.

Dvě zajímavé mapy

Jeho kolega Petr Lešek vytvořil jednoduchou mapu. Sečetl pozemky ve městě, které vlastní samo město, a číslo vydělil počtem lidí, kteří zde žijí. Došel k tomu, že na jednoho člověka připadá 57,8 metrů čtverečních, což je velikost jednoho menšího bytu.

„Je to plocha, kterou tak ideálně vlastní z té společné plochy každý obyvatel. Její velikost je představitelná. Každý by se o ni mohl starat - veřejný prostor není bezbřehá věc a lidé by o něj mohli mít větší zájem,” komentuje Petr Lešek, jenž před vernisáží výstavy nastříkal výsledné číslo na chodník uprostřed Senovážného náměstí.

Další mapu, tentokrát virtuální, dal dohromady třetí z architektů Adam Halíř. Je internetová a cílem je nashromáždit data o tom, kde a jak dlouho ve veřejném prostoru tráví lidé čas včetně toho, co se jim na konkrétních místech líbí a co jim je naopak nepříjemné. Když se databáze reprezentativně naplní, architekti ji předají městu.

„Dáváme možnost lidem, aby se vyjádřili, na cestách za svými denními potřebami trávíme všichni velkou část času. Územní plánování je v klinči legislativních nařízení a postupů, nezbývá prostor na to, aby lidé vstupovali do územích plánů s reálnými potřebami, to byl můj leitmotiv,” popsal Halíř svůj příspěvek, jemuž jako doplněk slouží pocitová mapa Budějovic.

V kultuře chcípl pes?

Kulturu na jihu sledoval architekt Roman Brychta. V Domě umění nabízí asi čtyřicetiminutovou filmovou anketu. Oslovil zástupce lidí aktivních v kultuře jako ředitele Jihočeského divadla Jiřího Šestáka, šéfa Metroklubu Ivana Otta či Kateřinu Melenovou ze sdružení Teatrum mundi a položil jim pět otázek
„Když jsme tady byli na první návštěvě, pronikl k nám šum, že co se týče kultury tady chcípnul pes, ale přitom je tu spousta kulturních institucí a iniciativ. Tak mě zajímalo, proč takový dojem vznikl,” vysvětluje, co ho přimělo k průzkumu názorů. K tématu by chtěl ještě uspořádat debatu, protože postřehl, že kulturní organizátoři spolu navzájem příliš nemluví.

Poslední, rozměrově nejobsáhlejší část expozice, připomíná netradiční formou díla ateliéru Projektil. Ti požádali laiky i odborníky, aby jim poslali fotografie domů, které architekti postavili. Sešlo se jim 912 snímků, vystavili všechny. „Hodně nás zajímá život v domech. Nekončíme tím, že je nakreslíme a postavíme, sledujeme život těch staveb a potřebujeme zpětnou vazbu,” podotkl Roman Brychta.

Uměleckou reflexí tvorby Projektilu je rovněž dokumentární film Memory – symfonie stavění NTK. Režisér Vít Janáček natočil časosběrný dokument o výstavbě Národní technické knihovny, obrazovou symfonii na hudbu skupiny Midi lidi. Snímek se promítá v jedné z místností Domu umění. Na expozici Ze života lidí a domů naváže 15. prosince debata v klubu Horká vana, kterou bude moderovat architekt Adam Gebrian.