VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Piškoty jsou jako moje druhá kůže, říká Zdeněk

České Budějovice - Přední sólisté baletu Barbora Zachová a Zdeněk Mládek byli výborní nejen v baletu na špičkách, ale i v hereckém projevu. Nejen o baletu a tanci jsme si povídali právě se Zdeňkem Mládkem.

10.3.2008
SDÍLEJ:

Taneční ztvárnění Pucciniho opery Madame Butterfly v podání baletu Jihočeského divadla. Na snímku Zdeněk Mládek jako Pinkerton a Barbora Zachová jako Cio-Cio-San.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Ve čtvrtek jste se v nejnovější postavě Pinkertona z představení Madame Butterfly představil také pasovskému publiku. Prozradil jste, že zpočátku vám noblesní „záletník“příliš sympatický nebyl…

Víte, já v civilním životě nejsem lehkovážný jako Pinkerton. V momentě, kdy spatří Madame Butterfly a získá ji tím,že se s ní ožení „po japonsku“ na 999 let… Bere to vše jen jako pobavení svého pobytu v cizině. Jeho chování mi moc nesedlo k mému vlastnímu já, takže o to bylo pro mě těžší se v této roli najít.

Ale tanec a vlastně celé divadlo jsou skvělé v tom, že jsou stále živé. Vše se dá sice předpřipravit na sále nebo na jevišti, ale v momentě, kdy představení začne, se může stát tolik věcí, na které musíte okamžitě reagovat. Některé, zejména herecké situace tak mohu vnímat úplně jinak než minule.


Takže premiéra pro vás není nejvyšší formou předvedení veškerého úsilí a snažení?
Mám rád premiéry, je to pro mě taková meta, kdy opadne stres. Ale potom začíná práce s každou reprízou nanovo. U tanečníka je to obrovská nevýhoda. Zpěvák nebo herec si mohou vzít práci domů a nastudovat ji. Já si mohu určité části tance pouze uložit v paměti, ale zkusit si je můžu až na baletním sále.


To by pomohl vyřešit třeba domácí baletní sál…

Baletní sál doma nemám a ani bych ho nechtěl, nechodil bych tam. Ačkoli moje manželka je také sólistka baletu v Jihočeském divadle, snažíme se oddělit práci od soukromí. Rozebíráme spoustu věcí jako kolegové v práci, doma máme ale jiné starosti.
Dřív jsme v době volna třeba zkoušeli nějaké zvedačky, které vyžadují kromě síly určitý technický grif. Dnes dáváme přednost odpočinku nejen fyzickému, ale hlavně psychickému. Umění odpočívat je pro oba hodně důležité.


Jak se seznamujete se svojí novou postavou?
Když dostanu roli v divadle, potřebuji do ní více nakouknout. Jde o to, že až teprve vývoj zkoušek odhalí, co všechno má role obnáší. Na začátku se dozvím, do čeho jsem byl obsazen, ale teprve spolupráce s choreografem ukáže, kam představení bude směřovat, kolik mi bude dáno prostoru.


Před dvojrolí Quasimoda a Frolla jste byl donedávna u publika vnímán více jako takzvaný klaďas. Jak vnímáte zasazení tanečníka do stejných typů?
Možná se to bude zdát divné, ale pro tanečníka je vytvoření kladných postav nejtěžší. Ve chvíli, kdy „najedete na klaďasy“, zjistíte, že děláte prince v tom a prince v onom. Jste za tyto příležitosti rádi, ale musíte se snažit do toho nezabřednout, hlavní je nedělat je stejně.
Když pak dostanu roli kněze Frolla či Quasimoda ve Zvoníku u Matky Boží nebo Rudovouse z Labutího jezera, tak se náležitě vyřádím. Záporné role se tančí i hrají vždy lépe, protože je s nimi spojená větší dramatičnost a dynamiku.


Co vám vyhovuje více: technická forma baletního tance, nebo také možnost se herecky do role zapojit?
Více mi vyhovuje, když to není pouze o taneční stránce, ale pokud mám možnost se také herecky vyjádřit. Tanečník může mít sebelepší techniku, ale musí tomu, co tančí, sám věřit a někam to směřovat. Musí zapojit také hlavu. Ideální je, když se tyto věci propojí. Choreograf po mě také nechce, abych měl jeden výraz od začátku do konce, většinou vyžaduje, abych do inscenace vnesl něco ze sebe.
Navíc divák chce také více pestrosti, chce příběh, kterému by porozuměl. Přijde mi trochu líto, že diváci se baletu „bojí“, bojí se toho, že by mu nerozuměli. Přitom vizuální i poslechový zážitek může být stejně silný a srozumitelný i bez slov.


Profesní dráha baletního tanečníka nebo tanečnice má téměř jepičí život. Jak vlastně vypadá?
Člověk naskočí na konzervatoř se zaměřením na tanec, a pak už se nezastaví. Po absolvování taneční konzervatoře si tanečníka většinou na základě konkurzu vybere nějaká divadelní scéna. Pokud mu slouží zdraví, může v divadle tančit zhruba patnáct , dvacet let. Vždy záleží na potřebě souboru a taky na pohlaví; kluků je samozřejmě méně, takže mají oproti dívkám výhodu. Nejproduktivnější věk tanečník věnuje tanci a divadlu, potom si ale musí najít do důchodového věku jinou práci. Dřív existoval takzvaný „baletní důchod“, ten byl ale zrušen.
Nové představení se připravuje tak dva měsíce dopředu. Pondělí až pátek, často v sobotu ráno trénink a zkouška, večer většinou od 18 do 21 hodin opět zkouška nebo představení stávajícího repertoáru. To se dle potřeby musí procvičovat i v průběhu studování nové inscenace.


Pro tanečníka je určitě prohřeškem, když na jevišti upadne. Máte takovou zkušenost za sebou?
Ano,mám. Na otáčivém hledišti v Českém Krumlově jsem od země vzhlížel k divákům už několikrát, na jevišti zatím naštěstí jen jednou. Stát se to zkrátka může každému, hlavní ale je, abyste z toho vyvázli zdraví.


Tady hraje asi velkou roli povrch, na kterém se tancuje. A jak je to vlastně s takzvanými piškoty?
Piškoty– to je speciální taneční obuv, vyrobená většinou z látky nebo z kůže. Každý baletní soubor spolupracuje s dodavatelem této obuvi. V divadle je pak zdarma fasujeme dle naší potřeby. Nejdůležitější je, aby piškoty dobře seděly na noze, je to něco jako moje druhá kůže.

10.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Finále soutěže Zlatý Ámos 2017 o nejoblí­benějšího učitele probíhalo 24. března v Praze. Vítězem se stal Lukáš Lis ze ZŠ Soběslav.
15

Zlatým Ámosem se stal Jihočech Lukáš Lis

U oslavenkyně ze Sezimova Ústí se 24. března setkali gratulanti. Paní Anna Buriánková se zapsala i do kroniky města.
13

Stoletá Anna Buriánková se nejraději směje

V baráži jsou favoritem extraligové týmy, říká manažer Motoru Stanislav Bednařík

České Budějovice – Plní jeden předsezónní cíl za druhým. Hokejisté ČEZ Motoru vyhráli základní část první WSM ligy, s jedinou porážkou na kontě prošli i dvěma koly play off. To hlavní je ale teprve čeká. V extraligové baráži se pokusí prodrat mezi naši hokejovou elitu. „Dosud jsme jenom plnili povinnost, teď už bude role favorita na bedrech extraligových týmů," upozorňuje v rozhovoru generální manažer klubu Stanislav Bednařík. Do baráže vstoupí Jihočeši v úterý v Pardubicích (18).

Město v dubnu zaplní tisíce příznivců hokeje

České Budějovice - Na dvacet tisíc příznivců hokeje ze čtyř zemí Evropy se chystá do jihočeské metropole. České Budějovice budou totiž od 27. do 30. dubna hostit České hokejové hry. Ty se do série turnajů Euro Hockey Tour vrátily po dvouleté pauze. V minulosti se hry konaly v Karlových Varech nebo třeba v Pardubicích.

AKTUALIZOVÁNO

Zvažte rezignaci, vyzvali hejtmana opoziční zastupitelé

České Budějovice /ANKETA/ – Kauzou rekreačních domů ve Slupečné u Lipna, které pro hejtmana Jiřího Zimolu a jeho náměstka Jaromíra Slívu (oba ČSSD) staví šéf Jihočeských nemocnic Martin Bláha, řešili na čtvrtečním jednání krajští zastupitelé. Z řad opozice zazněly výzvy k hejtmanově rezignaci. Projednání mimořádného bodu programu nakonec skončilo bez přijetí usnesení.

OBRAZEM: Budějovičtí se loučili se svým biskupem

České Budějovice /VIDEO/ - Sbohem. Desítky lidí přišly ve čtvrtek do českobudějovické katedrály sv. Mikuláše uctít památku Miloslava Vlka, budějovického biskupa, pražského arcibiskupa a kardinála. Ten zemřel v sobotu ve věku 84 let. Rekviem za zesnulého vedl současný biskup Vlastimil Kročil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies