VYBERTE SI REGION

Piškoty jsou jako moje druhá kůže, říká Zdeněk

České Budějovice - Přední sólisté baletu Barbora Zachová a Zdeněk Mládek byli výborní nejen v baletu na špičkách, ale i v hereckém projevu. Nejen o baletu a tanci jsme si povídali právě se Zdeňkem Mládkem.

10.3.2008
SDÍLEJ:

Taneční ztvárnění Pucciniho opery Madame Butterfly v podání baletu Jihočeského divadla. Na snímku Zdeněk Mládek jako Pinkerton a Barbora Zachová jako Cio-Cio-San.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Ve čtvrtek jste se v nejnovější postavě Pinkertona z představení Madame Butterfly představil také pasovskému publiku. Prozradil jste, že zpočátku vám noblesní „záletník“příliš sympatický nebyl…

Víte, já v civilním životě nejsem lehkovážný jako Pinkerton. V momentě, kdy spatří Madame Butterfly a získá ji tím,že se s ní ožení „po japonsku“ na 999 let… Bere to vše jen jako pobavení svého pobytu v cizině. Jeho chování mi moc nesedlo k mému vlastnímu já, takže o to bylo pro mě těžší se v této roli najít.

Ale tanec a vlastně celé divadlo jsou skvělé v tom, že jsou stále živé. Vše se dá sice předpřipravit na sále nebo na jevišti, ale v momentě, kdy představení začne, se může stát tolik věcí, na které musíte okamžitě reagovat. Některé, zejména herecké situace tak mohu vnímat úplně jinak než minule.


Takže premiéra pro vás není nejvyšší formou předvedení veškerého úsilí a snažení?
Mám rád premiéry, je to pro mě taková meta, kdy opadne stres. Ale potom začíná práce s každou reprízou nanovo. U tanečníka je to obrovská nevýhoda. Zpěvák nebo herec si mohou vzít práci domů a nastudovat ji. Já si mohu určité části tance pouze uložit v paměti, ale zkusit si je můžu až na baletním sále.


To by pomohl vyřešit třeba domácí baletní sál…

Baletní sál doma nemám a ani bych ho nechtěl, nechodil bych tam. Ačkoli moje manželka je také sólistka baletu v Jihočeském divadle, snažíme se oddělit práci od soukromí. Rozebíráme spoustu věcí jako kolegové v práci, doma máme ale jiné starosti.
Dřív jsme v době volna třeba zkoušeli nějaké zvedačky, které vyžadují kromě síly určitý technický grif. Dnes dáváme přednost odpočinku nejen fyzickému, ale hlavně psychickému. Umění odpočívat je pro oba hodně důležité.


Jak se seznamujete se svojí novou postavou?
Když dostanu roli v divadle, potřebuji do ní více nakouknout. Jde o to, že až teprve vývoj zkoušek odhalí, co všechno má role obnáší. Na začátku se dozvím, do čeho jsem byl obsazen, ale teprve spolupráce s choreografem ukáže, kam představení bude směřovat, kolik mi bude dáno prostoru.


Před dvojrolí Quasimoda a Frolla jste byl donedávna u publika vnímán více jako takzvaný klaďas. Jak vnímáte zasazení tanečníka do stejných typů?
Možná se to bude zdát divné, ale pro tanečníka je vytvoření kladných postav nejtěžší. Ve chvíli, kdy „najedete na klaďasy“, zjistíte, že děláte prince v tom a prince v onom. Jste za tyto příležitosti rádi, ale musíte se snažit do toho nezabřednout, hlavní je nedělat je stejně.
Když pak dostanu roli kněze Frolla či Quasimoda ve Zvoníku u Matky Boží nebo Rudovouse z Labutího jezera, tak se náležitě vyřádím. Záporné role se tančí i hrají vždy lépe, protože je s nimi spojená větší dramatičnost a dynamiku.


Co vám vyhovuje více: technická forma baletního tance, nebo také možnost se herecky do role zapojit?
Více mi vyhovuje, když to není pouze o taneční stránce, ale pokud mám možnost se také herecky vyjádřit. Tanečník může mít sebelepší techniku, ale musí tomu, co tančí, sám věřit a někam to směřovat. Musí zapojit také hlavu. Ideální je, když se tyto věci propojí. Choreograf po mě také nechce, abych měl jeden výraz od začátku do konce, většinou vyžaduje, abych do inscenace vnesl něco ze sebe.
Navíc divák chce také více pestrosti, chce příběh, kterému by porozuměl. Přijde mi trochu líto, že diváci se baletu „bojí“, bojí se toho, že by mu nerozuměli. Přitom vizuální i poslechový zážitek může být stejně silný a srozumitelný i bez slov.


Profesní dráha baletního tanečníka nebo tanečnice má téměř jepičí život. Jak vlastně vypadá?
Člověk naskočí na konzervatoř se zaměřením na tanec, a pak už se nezastaví. Po absolvování taneční konzervatoře si tanečníka většinou na základě konkurzu vybere nějaká divadelní scéna. Pokud mu slouží zdraví, může v divadle tančit zhruba patnáct , dvacet let. Vždy záleží na potřebě souboru a taky na pohlaví; kluků je samozřejmě méně, takže mají oproti dívkám výhodu. Nejproduktivnější věk tanečník věnuje tanci a divadlu, potom si ale musí najít do důchodového věku jinou práci. Dřív existoval takzvaný „baletní důchod“, ten byl ale zrušen.
Nové představení se připravuje tak dva měsíce dopředu. Pondělí až pátek, často v sobotu ráno trénink a zkouška, večer většinou od 18 do 21 hodin opět zkouška nebo představení stávajícího repertoáru. To se dle potřeby musí procvičovat i v průběhu studování nové inscenace.


Pro tanečníka je určitě prohřeškem, když na jevišti upadne. Máte takovou zkušenost za sebou?
Ano,mám. Na otáčivém hledišti v Českém Krumlově jsem od země vzhlížel k divákům už několikrát, na jevišti zatím naštěstí jen jednou. Stát se to zkrátka může každému, hlavní ale je, abyste z toho vyvázli zdraví.


Tady hraje asi velkou roli povrch, na kterém se tancuje. A jak je to vlastně s takzvanými piškoty?
Piškoty– to je speciální taneční obuv, vyrobená většinou z látky nebo z kůže. Každý baletní soubor spolupracuje s dodavatelem této obuvi. V divadle je pak zdarma fasujeme dle naší potřeby. Nejdůležitější je, aby piškoty dobře seděly na noze, je to něco jako moje druhá kůže.

10.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Poradí, jak na izolaci z přírodních materiálů

České Budějovice - Jak izolovat stavbu za pomoci přírodních materiálů, tedy například konopí, lnu, ovčí vlny nebo dřeva?

Je na vozíku, ale bojuje, příběhy pusou čaruje. Pomoci chce kapela The Greens

České Budějovice - Budějovická pop folková skupina shání peníze pro ochrnutou Barboru Sedláčkovou. Té se zhoršila záda, a když jede na vozíku, trápí ji nárazy.

Nadchl s muzikály, teď složil hudbu pro přílet anděla. Bude pohádková

České Budějovice - Vojtěch Adamčík prožívá dobrý rok. Muziku pro jednu z hlavních akcí Budějovického adventu psal 14 hodin.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies