Projekt počítá nejen se společnou výstavou hornorakouských a jihočeských výtvarníků, ale i s jejich setkáním a vzájemnou konfrontací, s vernisáží, výstavním katalogem a případně s dalším doprovodným děním. Současný scénář, jehož první kroky se začínají již realizovat, uvažuje o desítce, zejména nezávislých výtvarníků z obou stran hranic, jejichž uměleckým sdělením by tak byl poskytnut důstojný prezentační prostor s dostatečně širokým okruhem působnosti.


Podle organizátorů výstavy je to jedna z možností, jak názorně představit veřejnosti reakci umělců na proces změn dotýkající se běžného života lidí žijících v příhraničních oblastech a ve svých pracích případně nalézat to, co vytváří společný postoj obou stran. „I když si toho zapojení umělci možná nejsou vědomi, mají dokonce několik společných rysů.


Například snahu neorientovat se pouze na jedno nadregionální centrum v zemi, ale věnovat se právě problematice svého kraje, být průkopníky a zasazovat se o otevřenost v projevu a sděleních o svém důvěrně známém okolí,“ podtrhuje záměr připravované výstavy její kurátor Josef Brescher.
O vzájemné účelné propojování kulturních scén na jihu Čech a v Horních Rakousích, které by časem mohlo přerůst v aktivitu pro celou Evropu, se snaží i ACCC, jeden ze spoluorganizátorů uváděné bilaterální výstavy, veškerou svou aktivní náplní. O tom, jak velký význam této výstavní události její pořadatelé přikládají, hovoří i skutečnost, že o jejím záměru a podmínkách informují veřejnost již nyní, ačkoliv samotný veletrh se koná až ve dnech 9. – 11.listopadu.


Eliška Štěpánová, zástupkyně česko-rakouské kulturní instituce ACCC pro českou stranu, k zahájení příprav říká: „Výběr autorů pro tuto výtvarnou prezentaci obou regionů zatím není uzavřený, takže se přirozeně naskýtá ještě možnost zapojení pro ty, kteří si myslí, že mají svou tvorbou co sdělit k danému tématu. Úplně konečná volba jmen však je v rukách kurátora výstavy.“


Jihočeská výtvarnice Dagmar Brichcínová, která byla již vyzvána k účasti, a hornorakouský umělec Günter Patoczka dokumentují vzájemnou propojenost obou regionů a zemí i dalšími osobními důkazy. Třeba jen svými jmény – Patoczka je výslovností jednoznačně české jméno, naopak Dagmařino příjmení za svobodna je zase vysloveně německé. Pro oba pak nabídka účasti na výstavě při uměleckém veletrhu, jak uvedli při květnové tiskové konferenci, představuje zcela novou zkušenost a již dnes se na tuto událost moc těší.


Ostatně umění vždycky představovalo jakýsi neformální mezinárodní jazyk a umělci byli a jsou neoficiálním předvojem navazovaných vztahů mezi zeměmi a národy, dávno před politiky a ekonomy. Doufejme, že tuto schopnost si podrží umělecké výpovědi z obou stran hranice nejen v našem případě i do budoucna.