Filharmonici hráli ve velikých sálech. Koncertní mistr a první houslista JF Martin Týml (na snímku) si pamatuje hlavně koncert v Šanghaji. „Nezažili jsme ani v Čechách, ani v zahraničí, že bychom měli sál s takovou akustikou," říká. Byla to výzva. „Pocit z toho, že hraju pro tolik lidí na takovém prostoru, mě nutil k absolutní soustředěnosti."
Právě publikum v Šang-haji bylo prý odlišné od ostatních z čínského turné, protože posluchači znali klasickou hudbu evropského kontextu, dobře ji vnímali a reagovali. Číňané jsou totiž podle dojmů filharmoniků nepoznamenaní evropskou kulturou, jsou zvyklí na svou monstróznost a pompéznost, ale niternější hudbu nejsou schopni tolik ocenit. „Je to do jisté míry misijní činnost. Vy jim přinášíte kulturu, kterou oni neznají, nemají ji denně na talíři," myslí si Otakar Svoboda a dodává: „Respektují vás, protože přinášíte něco, co nemají."
Českobudějovické těleso mělo na poslední zastávce možnost hrát i s tamním čínským orchestrem. Martin Týml si jako správný profesionál všímal techniky: „Čekali jsme, že budou amatérštější. Proto nás překvapilo, jak precizně to odehráli. Po stránce technické, projevila se tam disciplína, hráli intonačně přesně, ale na mě bez emocí."
I přes zdravotní potíže členů souboru zahrála filharmonie všude, kde to bylo v plánu. Otakar Svoboda k tomu říká: „Skoro všichni to odskákali dýchacími problémy." To kvůli znečištěnému vzduchu. „Několik dní jsme si netroufli vyjít bez roušky," vzpomíná houslista, „věděli jsme, že dýcháme něco škodlivého." Pamatuje si, že smog byl i v posledním sále, kde koncertovali. „Navíc všude se kouří," dodává.
Cesty se zúčastnily dvě třetiny tělesa, někteří nemohli odjet ze zdravotních důvodů. Soubor doplnili studenti konzervatoře a absolventi vysokých škol. Se začleněním mezi zkušenější kolegy jim pomohl dirigent Vojtěch Spurný.
Zajímavým, ale trochu děsivým zážitkem byla pro členy filharmonie prohlídka Zakázaného města, komplexu, kde žili císaři. Průvodce jim totiž zaníceně vypravoval o diktátorovi Mao Ce-Tungovi. Ten na ně shlížel ze všech obchodů se suvenýry.
Jihočeši měli problém přihlásit se na facebook, stránka byla nejspíš zablokovaná. Od politického režimu v Číně se museli oprostit a zaměřit na svůj cíl cesty. „My jsme tady, když hrála za komunistů nějaká zahraniční kapela nebo orchestr, byli rádi, a oni to neřešili. My se snažíme bavit ty lidi, kteří s politikou nemají nic společného."