To, co je navždy, nepřijde nikdy, protože prostě to tu je… Slova z písničky Monter blues, která večer načala, platí právě na ně. Vlasta Redl s kapelou & Jiří Pavlica s muzikou Hradišťan se loni potkali na pódiu po 20 letech, 
a že je to spojení mimořádné, dokládá i fakt, že ve velkém sále českobudějovického Metropolu bylo 21. dubna vyprodáno. „Prostě to tu je", dvacet let jako by nebylo, tedy vlastně bylo: dvacetkrát znásobilo rošťáckou radost hudebníků. Pavlica s houslemi, Redl 
s elektrickou kytarou, klečící proti sobě, to je zhmotnění pojmu bavit se hraním.

Smích, hloubka, jemné tóny, valivý bigbít. Barvy všecky. Baladická Jak vlastně vypadáš má milá, po ní palebná síla písně Město měst. Poprvé si obě party zablbly při „čardáši" Holky z Utopie; sledovat pak, jak si povídají klarinet Davida Burdy a saxofon Michala Žáčka, to si člověk připadal jak na mejdanu múz. Jiný folkrocklorní nářez zakončil triangl, sál se smál rovněž při sólu na pusu, jež předvedl bubeník Marcel Buntaj.

Jiří Pavlica a Hradišťan a Vlasta Redl s kapelou koncertovali 21. dubna v českobudějovickém Metropolu, měli vyprodáno. Snímek z koncertu v pražském divadle Hybernia.

Dumavější polohy nesl Hradišťan. Měřil nám čas: v básni Jana Skácela Účtování na vesmírných kontech (Kolik je hodin? Už strašně dávno), při Rozpomínání (Jak se má svět točit bez dětí?) či během skladby Otvéšta Filosof Konstantin, možná nejvážnějším čísle večera, které ale svými vtípky dokázal Vlasta Redl sympaticky odlehčit.

Hrálo se i z alba, na němž se před 22 lety prvně spojila cimbálovka s kapelou AG Flek. Písně jako Vandrovali hudci jsou nadčasové, duet Holúbek a holubička Redlovi a Alici Holubové sluší; k rozjímání vedla zpěvačka v titulní písni hradišťanské desky Vteřiny křehké. Jiné vteřiny byly naopak slovy Redla „tlak jak sviňa", třeba Rafajův zákon. Tříhodinový koncert vrcholil písničkou V hornom dolnom konci a dovrcholil přesilnou Smrti: slova Pánubohu svému, společný zpěv Pavlici 
a Redla, dlouhý tón houslí… a běda nám hříšným.

Jeden z koncertů roku; ostatně i přísná produkční 
Jana Š. si sedla a poslouchala. A vůbec nevadí, že při standing ovation nás stálo jenom sedm.