Představení mělo švih, spád i zajímavou choreografii. Ačkoli svou délkou dosahuje tří hodin, neobsahuje hluchá a nudná místa. Hudebně dílo nastudoval Mario De Rose.

Scéna v českobudějovickém Domě kultury Metropol evokovala pastelově barevné cukrárenské prostředí. V kostýmech však byla zřejmá nepochopitelná nejednota: hraběnka se Zuzankou připomínaly cukrové panenky, Cherubino rockera z divokých let osmdesátých.

Největší senzaci ztělesňoval orchestr, jenž se přesunul na jeviště za záda zpěváků. Nápad by to nebyl špatný, pokud by se nepodepsal na kvalitě opery. Nová poloha orchestru bohužel přinesla mnoho nepřesností v souhře mezi zpěváky a hudebníky.

Pěvecké obsazení se dělilo na pražské a budějovické sólisty. Špičkový výkon podala Marie Fajtová v roli hraběnky, jíž dobře sekundoval hrabě Jiří Brückler. Maria Bisso a Miloš Horák v roli ústředního páru působili nevyrovnaně: oproti jemnému až nevýraznému hlasu Zuzanky vyzněl Horákův Figaro poněkud hrubě a příliš hlasitě. Josef Moravec skvěle ztvárnil učitele hudby, hůře dopadl Cherubín Šárky Hrbáčkové či Marcellina Dagmar Volfové.

Možná by příště stálo za úvahu, zda nehledat dokonalost tohoto díla v jeho ryzí podobě. Lepší eventualitou erotických hrátek na jevišti by byl jemný a lehký zpěv či přesné nástupy a dokonalá souhra orchestru. A ještě jedna technická: při představení pro seniory by bylo vhodné lépe nasvítit či zvětšit titulky. Porozumět opeře ze zadních řad bez dobře viditelného překladu představuje nesnadný úkol.

Hodnocení Deníku: 60%




MARKÉTA KRÁLOVÁ
Autorka je muzikoložka
(Psáno z reprízy 29. 12. 2014)