Vždycky jsem hodně četl. Teď už čtu míň a jenom to, co mě zajímá. Přečetl jsem třeba celého Maupassanta, pak Dědictví otců od Roberta Merleho, to byla snad dvanáctisvazková sága. Císařští, královští, jezuitští špehové, povětrné ženštiny, protřelé ženské, které využívaly všeho, aby se dostaly ještě kousek dál, to mě baví. Pak ještě Robert van Gulik a soudce Ti, ten zase dělal jakoby čínskou historickou detektivku. To byly knížky, které jsem si kupoval za totáče třeba ve Slovenské knize v Praze, která byla vyhlášená. Prostě historické knihy, kde  se pořád něco děje, kde není čas na nějaké hlubokomyslné úvahy a zbytečné kváky, to se mi líbí. To mám moc rád, protože je to čitelné.

Román Zlatodějové zasadil spisovatel Jan Bauer do rudolfinských Čech.Od Honzy Bauera jsem dosud vůbec nic nečetl, jeho román Zlatodějové je první. Zaujala mě obálka, vzpomněl jsem si na ty dávné doby, kdy jsem historické detektivky četl a moc se mi líbily. Zlatodějové jsou čtivá, příjemná kniha. Jenom si nedovedu představit, kolik materiálu musel nastudovat. Jestli je to naprostá fikce, nebo vychází 
z řady reálných osob a postav. Myslím, že  Honza, který každý rok vydává snad deset knížek, se z baráku nedostane vůbec ven, maximálně ho vypustí ženské, aby se proběhl okolo rybníka, a už zase maže domů.

Ve Zlatodějích jde o kámen mudrců, ze kterého se dá vyrobit zlato, elixír mládí… Pátrá po něm jezuita Šimon Dlouhoveský, do Čech ho 
v přestrojení vyšle generál František Borgia. Z pramenů se Šimon dozví, že kámen mají Židé na Starém Městě pražském. Tak putuje, mezitím po kameni pátrá i doktor John Dee a jeho přítel Edward Kelley, rudolfinské Čechy se tak stanou místem událostí, kde jde hodně často o život. Šimon Dlouhoveský dostane párkrát za uši, zavřou ho… Je to takový hezký, příjemný 
a hlavně čtivý galimatyáš.

Co vím, tak Honza Bauer píše historických knih docela hodně, tahle je určitě v něčem výjimečná. Jsem se Zlatoději spokojený, moc mě potěšili 
a mohl by psát víc takových knížeček. Takovéhle macky, protože to se do nich pak pustím jako prase divoké.