Honza Brož natočil sólové album. Skládá na něm i poctu Krylovi

Možná za to může jedna noc v litvínovském parku, kdy tam seděl s lahví laciného vína, beznadějně zamilovaný do spolužačky. Možná spolurozhodla o tom, že Honza Brož dnes píše písničky. Zpívá 
a hraje je s kapelou Devítka, 14 let působil ve skupině Žalman a spol. a před pár dny přišlo na svět jeho první sólové album. Jihočeský křest bude 23. března na Malé scéně českobudějovického Metropolu. Představí se zde jako šéf formace Devítka, s níž letos také plánuje novou desku.

Sólové album Na mou duši obsahuje 22 písniček, tři básně, jeden citát a jednu pohádku. Vzniklo z nutnosti. „Když jsme byli před třemi roky odejiti z kapely Žalman a spol. 
a museli jsme dost rychle začít řešit, jak se uživíme, první, co mě napadlo, že si vezmu kytaru a pojedu sám,“ říká 46letý Honza Brož.

Začal dělat sólové koncerty. Diváci se ptali na cédéčka a jemu bylo poněkud trapné, že jim nemůže nabídnout žádné, kde by dostali písničky v podobě, jak je slyšeli. Tak si řekl, že je prostě natočí. Dva roky 
o tom přemýšlel, rok nahrával. Doma v Minicích na Písecku, což s sebou nese výhodu, že si ke kytaře a mikrofonu může sednout, když má chuť, nic ho netlačí.

Píseň k výročí svatby

„Já jsem sova, dělám většinou v noci, a je to zvláštní stav: když mám něco rozdělaného, začíná se to klubat a baví mě to poslouchat, tak jsem schopen točit do tří, do čtyř, ráno nemůžu dospat, hned dávám sluchátka na uši a běžím si poslechnout, co jsem v noci udělal,“ popisuje.

Mezi 22 písněmi jsou čtyři nové. Zbytek tvoří ty, jež vyšly na albech Devítky, lidovka Posekaná hlava z Žalmanova alba Láska a smrt, jež se nikdy nehrála naživo, a čtyři převzaté. Z novinek je pro Honzu Brože, dle jeho slov, příznačná píseň Sára. Našel se v ní.

„Chtěl jsem napsat dialog mezi křesťanským klukem 
a židovskou holkou o propastech mezi jednotlivými věroukami, nakonec je z toho monolog toho chlapce. Je blbé, že se mi líbí vlastní písnička, ale mám ji rád, není to prvoplánová věc,“ říká. Osobní pozadí má i píseň Čarovný kvítko, tu napsal své ženě Jindřišce, když slavili deset let od svatby.

Mezi čtyři převzaté zařadil dvě od Karla Kryla, písně Nechej ho spát a Plaváček. A není to kalkul. Kryl byl první písničkář, kterého Honza Brož slyšel v dobách, kdy ještě netušil, že existuje český folk. V 15 letech poslouchal stanici Svobodná Evropa, kde měl autor Bratříčka a dalších slavných písní vždy v neděli od tří hodin své pořady.

„Z toho příšerného chrastivého rádia – navíc Svobodná Evropa byla rušená – které pištělo, kvílelo, pískalo, jsem natáčel přes mikrofon na maďarský magnetofon jeho písničky, mnohdy jsem si musel text doplňovat časem. V druháku na gymplu jsem uměl od Kryla snad 60 písniček nazpaměť,“ říká Honza Brož.

Krylovku Vánoční, kterou doplnil o vlastní sloku, natočil s Devítkou na desku U Ježíška 9 již v roce 2012, teď v poctě pokračuje. Sáhl po skladbách, které se moc nehrají. „Jeho první desku zná každý, ale tohle jsou takové perly a Nechej ho spát jedna z nejhezčích méně známých písniček,“ říká.

Druhým, za jehož hudebním vlivem se na albu ohlíží, je Ivan Varga, známý jako Martin Maxa. A je v tom víc než jen spřízněnost společným rodným městěm Litvínovem. Jako písničkáři se znali, navíc Brožova maminka Ivana Vargu učila.

„Když jsem byl malý hošík 
a byl jsem nemocný, tak – protože jsem vyrůstal bez táty – maminka vždy ze školy poslala k nám domů nějakého osmáka, aby si se mnou hrál. Ivan Varga mě jako malého kluka hlídal, to si možná už ani nepamatuje,“ vzpomíná Honza Brož.

Jako zjevení na něho pak zapůsobila Vargova kapela Náhodná sešlost. Slyšel ji prvně na litvínovské přehlídce Docela malá Porta, kde hráli Nezmaři či Hop Trop. „Když po nich přišla Náhodná sešlost, tak je smázla, aspoň jsem měl ten pocit, bylo to úžasně dobré,“ říká a ani tentokrát mu nejde o to přilákat k desce fanoušky Maxy: na obalu ho uvádí jen jako I. Vargu…

Album Na mou duši se rozhodl Honza Brož zpestřit mluveným slovem, podobně jako se na starší desce Chat pokusil o hudební mosty mezi písničkami. Ale místo hlášek z koncertů, které ho na jiných albech vždy po několika posleších štvou, nahrál to, co je podle něj snad nadčasové, zejména básničky.

Desku natočil sám, jen 
v písni Sára na flétnu hostuje Adéla Jonášová. Ani manželku Jindřišku, s níž působí 
v Devítce, nepřizval: když natáčel, měla vstup zakázán. Prostor jí dal jen ve věnování v přebalu desky, kam napsala: „S Honzou jsem prožila 8375 dní. A neustále mu říkám: 'Dej už pokoj s tou romantikou. Poezie? Koho to dneska zajímá'. Ale je to marné, je to marné. A pak občas zaslechnu 
z vedlejšího pokoje zvuk sportovního utkání, do něhož se prolne Honzův zvučný sametový 'chraplák' výkřiky: 'Jeď! Skol ho jak hřiba!' Jo, romantik, ale jinak normální.“

CD pokřtil v Malostranské besedě, následovalo turné na Slovensku. Příjemně ho překvapila návštěvnost, kromě města Martin, kam přišlo dvacet lidí, byla velmi dobrá.
„Liptovský Mikuláš, to je tak daleko, že když tam vypnete motor, tak slyšíte děla 
z Ukrajiny, a tam bylo narváno, nosili navíc židličky z hospody, to jsem nečekal. Užil jsem si to královsky. Publikum je oproti českému živější, velmi vděčné a vstřícné," říká.

Jako doplněk k desce připravuje klip k písni Sára. Jeho žena sehnala provazochodkyni, jež dělá akrobacii na prověšeném laně. „Natáčelo se u nás a úžasné: natáhli jsme lana mezi starými duby, bylo asi minus osm a ona v bílých šatičkách…“