VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jméno Kodet v sobě nese slušnost a poctivost

České Budějovice - /ROZHOVOR/ S herečkou Barborou Kodetovou o dětství v jižních Čechách, Národním divadle, slavné větě jejího otce z Pelíšků i o seznámení s Pavlem Šporclem

14.12.2013
SDÍLEJ:

Barbora Kodetová (43), partnerka houslového virtuóza Pavla Šporcla. Do jižních Čech jezdila odmalička, třeba do statku poblíž Klenovic.Foto: Deník Šíp/ Tilen Vajt

Maminka ji přemlouvala, aby studovala archeologii. Jenže ona od pěti let věděla, že chce být herečkou. Své holčičí rozhodnutí dotáhla a pokračuje ve slavné umělecké a divadelnické dynastii Steimarových a Kodetových. „Teď jsem si ale dala pauzu, protože mě zaměstnává rodina: děti jsou ještě malé a  jsem ráda, že se jim můžu věnovat," říká 43letá Barbora Kodetová, dcera Jiřího Kodeta a partnerka houslového virtuóza Pavla Šporcla, která v jižních Čechách prožila kus dětství 
a dodnes miluje Šumavu, mj.  na Zadově a Kvildě učila lyžovat své dcery.

Když jsem si četla, jaký máte rodokmen, napadlo mě, že zahájíme nejméně minutou ticha, abychom uctily vaše předky. Ale nejdřív mi řekněte: jaký máte vztah k jižním Čechám?
Do jižních Čech jsem jezdila od dětství. Emanuel Kodet, můj prapradědeček, postavil tu nádhernou, šestnáctimetrovou stavbu Jana Žižky u Sudoměře. A jeho syn měl krásný ateliér ve statku poblíž Klenovic. Jezdili jsme tam na víkendy i na prázdniny, plavala jsem v Lužnici, létala bosá po lese, jezdila na babetě tátovi pro pivo, chodili jsme chytat ryby… Taky jsem se kamarádila s Rudlou Hrušínským mladším, a ti měli chalupu v Plané. Můžu ještě pokračovat?

Klidně.
Jako malinká jsem jezdila za dědečkem Kodetem. Neskutečně laskavý člověk a měl obrovské ruce, které voněly hlínou. Ve stodole byl ateliér, sochy a tajemná bedna. Jednou jsem do ní vnikla a zjistila, že je tam stará máčená hlína. To byl obrovský zážitek.

Cítíte se víc jako Jihočeška, nebo Pražačka?
Já jsem z Těptína u Popovic a z jižních Čech. I když teď bydlíme v Praze, budu vždy tíhnout k přírodě, k řekám, moc ráda plavu. Srdcem jsem přírodní, venkovská holka.

Pojďme k vašim předkům. Jste prapravnučka Vendelína Budila, pravnučka Anny Steimarové, vnučka Jiřiny Steimarové, dcera Jiřího Kodeta a partnerka Pavla Šporcla.
Do třiceti jsem byla „jen" Kodetová, což mělo občas velké nevýhody, a teď jsem ještě navíc Šporclová. To už je v této zemi ztracené.

Jak se vám s takovým rodokmenem žije?
Velmi složitě. Tradice 
s sebou nese pravidla slušného vychování, poctivosti a pravdomluvnosti. To znamenalo 
v dobách komunismu velké potíže už na základní škole. 
A kvůli tomu, že mě lidé s otcem ztotožňovali a mysleli si, že jsem protekční dítě, bylo pro mě daleko těžší se prosadit. Ale měla jsem neuvěřitelné rodinné zázemí, získala jsem rozhled, neměnila bych.

Jak se o předcích mluvilo ve vaší rodině?
To byli absolutní bozi.

Třeba vaše babička Jiřina Steimarová. Když její druhý muž emigroval, propustili ji z Národního divadla, zabavili majetek 
a žila sama se třemi dětmi. Jedním z nich byl i váš tatínek.
To byla 50. léta, on jí to navíc můj nevlastní dědeček neřekl, takže to vůbec nečekala. Musel emigrovat, protože byl na něho vydán zatykač. Byla krátce po porodu nejmladší dcery a zůstala opuštěná, bez peněz, bylo to kruté. Strádal tím můj táta i obě tety, skončili v garsonce. Dlouho bojovala o svoji pozici. Pomohl jí Oldřich Nový, díky němu začala hrát v Karlínském divadle. Byla dlouholetá pedagožka a vychovala spoustu herců a režisérů, mezi nimi třeba Radka Holuba. Myslím, že se s tím poprala docela zdatně.

Vaším tatínkem byl Jiří Kodet. Jeho nejslavnější věta byla, když v Pelíšcích křičel: Proletáři všech zemí, vyližte si… Ta role mu dokonale sedla. Jaký byl?
Velmi podobný jako v tom filmu. Bolest, vztek na dobu, nemohl deset let natáčet, to všechno se do role promítlo. 
A obrovský cit – proto je to tak slavná postava, protože to není jen uřvaný křikloun.

Jak se mamince s tatínkem žilo?
Moje maminka je velmi silná žena (smích). Oni si nedali nic zadarmo, ale nemohli bez sebe žít, milovali se do konce tátova života. Zemřel nám doma, byla to zkušenost, která mi velmi změnila pohled na život. Vím, že rodina je základ a že problémy se mají řešit, nikoli od nich utíkat.

Jaké bylo vaše dětství?
Dokud jsme žili na vesnici, bylo pohádkové, i když jsme bydleli na chatě, kde byla jen studna, balili mě do plenek 
a dávali ke komínu, kde bylo nejtepleji. Po roce 1968 se uklidili do přírody, měli koně, psy, kočky, slepice. V lese jsem prožila nádherné chvíle. Když jsme se přestěhovali na rok do paneláku na Spořilově, byla to tragédie. Utíkala jsem 
z domova, táta mě honil po sídlišti a plakali jsme, jak je to strašné. Praha s sebou přinesla malost a závist, musela jsem se potýkat se soudruhy učiteli… Táta byl přísný, ale byla 
s ním velká zábava.

Kdy jste se rozhodla, že budete herečkou?
V pěti letech. Táta mě vzal do Činoherního klubu na komedii Tři v tom a máma vzpomínala, jak se schovávala 
v autobuse, když jsem nahlas recitovala ty velmi lechtivé scény.

Po škole jste šla hned do Národního divadla?
Já začala hrát v 16 letech. Pan Kačer si mě na škole hlídal a díky němu jsem hrála první sezonu Shakespearovských slavností, Helenu ve Snu noci svatojánském. Tam si mě vyhlédl Ivan Rajmont, který mě angažoval do Národního divadla, kde jsem byla pět let. Měla jsem to štěstí, že jsem na jevišti ještě potkala Josefa Kemra, Borise Rösnera, Janu Preissovou. Teď jsem si dala pauzu, protože mě zaměstnává rodina: děti jsou ještě malé, krásné, nadané a já jsem ráda, že se jim můžu věnovat.

Vašim holčičkám je třináct, šest a čtyři roky. Zdědily něco 
z uměleckého rodu?
Nejstarší Lilinka je výtvarně nadaná a velmi zručná. Krásná a emotivní holka. Violetka je absolutní klon Pavla: vizuálně, introvertností, duchovní vnímavostí a hudebním talentem. Hraje na housle čistě a krásně. Miluje Ježíše Krista, Panenku Marii, pomáhá, velká duše. A Sophie, to je malej Kodet. Velmi energická, velmi vzteklá, herecky nadaná a chytrá: umí úžasně lhát, neuvěřitelně si vymýšlí, což prý dělají chytré děti.

Jak Pavel Šporcl pomáhá s domácími pracemi?
Pavel pomáhá s dětmi. Je báječný a mimořádný otec: trpělivý, laskavý, děti ho zbožňují. On si s nimi čte, pomáhá mi ráno, občas je dovede do školky. Pomáhá mi také psychicky, je mi s ním dobře.

Když se na mě tak rozzářeně díváte, tak to tak určitě je. Jak jste se seznámili?
Díky mému otci. Pavel byl na představení Na miskách vah o dirigentovi a dilematu, jestli hrát za totality. Táta hrál dirigenta, Pavel ho viděl a poslal mu obdivný dopis. Po mnoha letech jsem si ho přečetla, šla za ním a řekla, že mu děkuji, že je táta nemocný a že může přijet. Pozval tátu na koncert, ten už nemohl, tak jsem šla já. Hrál Dvořákův koncert a já ho proplakala, kamarádka vytahovala jeden kapesník za druhým. Vedle seděla Pavlova maminka a dívala se, co jsem to za šílenou bytost, která ruší ten úžasný výkon! Netušila, chudák (smích).

Jak to šlo dál?
Pak jsme si esemeskovali, až jsem mu napsala, ať přijede a vezme housle. Místo houslí vzal květinu a čokoládu pro moji dceru. Vůbec nic o mně nevěděl, byl pět let v Americe, tak si mě vygoogloval… Dnes říká: já tam byl jak na námluvách. Maminka mě varovala: na toho zapomeň, ten se chce ženit ve čtyřiceti nebo vůbec! Ale něco se mezi námi přihodilo, pak přijel i s houslemi, pozval mě na rande a nakonec jsou z toho dvě děti 
a krásný vztah.

Máte blízko ke klasické hudbě?
Táta ji miloval a já ji díky němu poslouchala, přestože na žádný nástroj nehraji. I když teď už cvičím s Violetou na housle a učím se věci jako vázat řetízkem na housličkách, že existují různé prstoklady…

…vy si jednou s Pavlem zahrajete.
Ne, to je tak těžké! Teď chtějí, abych četla noty! Já jsem dyslektik, dysgrafik, to je pro mě jako matematika. Ale uměla jsem klasickou hudbu poslouchat, což mě svým svérázným způsobem naučil táta. Přicházel z divadla kolem půlnoci, odchytl chuděru mámu, která s námi ráno vstávala do školy, a začal: jak hráli, jak je doba špatná. Pak pouštěl klasiku.  A protože máma už nemohla, vytáhl mě z postele, začal mi pouštět symfonie 
a vysvětloval, co tím ten který skladatel myslel. Říkal: slyšíš to? Teď trpí, teď má radost…

Má Pavel nějakou vlastnost, kterou by mít nemusel?
V jeho pracovně se chodí po špičkách mezi haldami papírů. Je velmi pracovitý. Vymyslí program, sežene sponzory, zařídí, kde bude hrát, sežene rekvizity, orchestry, jezdí sám, mezitím si čtyři hodinky zacvičí. Je zdatný obchodník. Sotva s ním zvládám držet krok, což ale moje nezkrotná povaha potřebuje.

Kam vás vzal Pavel, když jste byli poprvé v Budějovicích?
K mamince. Máme velmi korektní a přátelský vztah. Ale když jsem k nim přišla poprvé, bafla mě a říká: já jsem Jája, ahoj! A já si připadala malinká. Chodíme také na Pavlova tatínka Petra, který je vynikající herec! Když jsem viděla jeho Shylocka, vůbec jsem nemohla mluvit. Má tak přirozený projev a je tak laskavý! Budějovice jsou krásné, pokaždé sem ráda jedu, máte tady úžasné obchůdky.

Poslední otázka: co svatba?
Svatbu odsouváme a odsouváme. Já už jsem vdaná byla, tak si říkám: nemusí to být. Pavel je tvrdohlavý a nemá rád instituce. Snažím se být moudrá žena a respektuji to.

A kdyby někdy svatba přišla??
To víte, že by mi to nevadilo. A dcery by byly tak krásné družičky…

IVANA ŠIMÁNKOVÁ
Autorka je moderátorkou Českého rozhlasu České Budějovice

Autor: Redakce

14.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační obrázek.

Opona! je příležitost herců ukázat se

Ilustrační foto.

Vandal nedal pokoj autobusu

Vandal poškodil šest vozidel

České Budějovice – Škodu za 35 000 korun způsobil neznámý pachatel z pátku na sobotu v Kněžské ulici. 

Po roce si to ČEZ Motor opět rozdá ve čtvrtfinále play off s přerovskými Zubry

České Budějovice – Po roce opět se stejným soupeřem. Hokejisté ČEZ Motoru se střetnou ve čtvrtfinále play off první WSM ligy s přerovskými Zubry a bude se jednat o reprízu loňské poměrně vyhrocené série. První zápas uvidí v neděli Budvar aréna (17).

Klíma: Všichni cítíme, že pravda je někde uprostřed

Šumava - "Na Šumavě totiž žije taky živočich člověk!" I tak argumentoval radní Pavel Hroch při podpoře svého návrhu, v němž vyzývá jihočeské zastupitele k odmítnutí původního vládního návrhu zákona o národních parcích.

Svědkové mohou pomoci policii

České Budějovice – Policisté hledají svědky několika dopravních nehod. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies