Když Vltava byla bohyně Wilth Ahwa
České Budějovice – Kniha povídek zachycuje řeku jako vládkyni kraje. Příběhy se vrací do pohanských dob, ale i k založení Budějovic
Václav Koblenc
Diskutovat (0) 2.9.2010 8:35
Na cestu do hlubin věků s nádechem tajemna zve sedm povídek, které nyní vyšly v knize Wilth Ahwa. Jednotlivé příběhy se odehrávají v nejrůznějších historických epochách od doby bronzové přes období Keltů, Germánů, Slovanů a počátky křesťanství až k založení Českých Budějovic.
„Ústředním a spojovacím prvkem všech povídek je řeka Vltava, uctívaná kdysi jako bohyně a vládkyně tohoto kraje,“ vysvětlil editor knihy Zbyněk Kučera Holub.
Název publikace vychází z germánské formy původního jména řeky – Wilth Ahwa neboli Divoká řeka. Vydává ji nakladatelství Zoner Press. Ilustroval ji Roman Kýbus, její součástí je také fotopříloha zachycující různá zákoutí řeky. Prodává se za 289 korun.
Na knize se podílelo šest autorů. „Archeolog, genetička, historik umění, publicista, knihovník a snílek spojili síly, aby vzdali svými příběhy poctu řece, ke které je váže osobní pouto. Nejedná se o žádné začátečníky – buď již dříve vydali vlastní knihy, nebo se podíleli na vzniku publikací pro herní svět Asterion anebo mají zkušenosti ze soutěží,“ poznamenal Holub.
Fiktivní hrdinové
I když příběhy obsahují nadpřirozené prvky a hlavní hrdinové jsou fiktivní, všichni autoři studovali reálie, aby dávná období zachytili co nejvěrněji. Kromě toho navštívili řadu míst na řece, z nichž se některá v knize objevují.
Povídky jsou řazeny chronologicky. Zatímco v příbězích ze starších pohanských období hraje Vltava roli mocné vládkyně a hybatelky osudů, závěrečné naopak zachycují nástup křesťanství a ústup pohanské bohyně. Knihu otevírá předmluvou archeolog Jihočeského muzea Ondřej Chvojka.
Jediná žena mezi autory, Lucie Kučerová z Budějovic zabývající se genetikou, zasadila povídku Řeky do doby bronzové – časů, kdy boje lidí a sil přírody daly základ dnešním mýtům a řekám jejich jména. Zbyněk Kučera Holub pozve v povídce Krev Divoké řeky mezi Kelty, kteří přijdou z Galie k pramenům Vltavy hledat pomoc.
Povídka Markwart pardubického archeologa Zdeňka Beneše vypráví o nebezpečích, která novým obyvatelům svého kraje připraví Wilth Ahwa v dobách, kdy se naše území přesunují germánští Markomané. V Mnatovi z Dulebů od budějovického publicisty Milana Brabce čtenář zavítá do doby Karla Velikého, na soutok Vltavy a Malše, mezi pohanské Doudleby.
Legenda o žábě
Další povídky již reflektují nástup křesťanství. V Hněvu řeky popisuje ostravský historik umění Jan Č. Galeta příběh Bořivoje a Ludmily, kteří se musejí rozhodnout, budou-li se klanět Paní řeky, nebo Ježíši. Období následující povídky je obsaženo v jejím názvu – L.P. 921. Pochází z pera pražského knihovníka Míly Lince, který zachycuje poslední záchvěv vzdoru staré bohyně proti nové víře.
Knihu uzavírá povídka Bludička z doby založení Českých Budějovic – Lucie Kučerová a Holub podávají svou vlastní verzi legendy o kamenné žábě na zdi klášterního kostela.
-4°C
-2°C
