VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když vypráví pábitel Miroslav Hule, štika jede na žebřiňáku

Třeboň /FOTOGALERIE/ - Třeboňský básník a spisovatel slaví 70. narozeniny. Vypráví, jak potkal ryby, vrací se k časům, kdy zářil jako fotbalista, a líčí také, jak se na něm podepsala exekuce.

17.9.2016
SDÍLEJ:

Spisovatel Miroslav Hule, který oslavil 70. narozeniny, chytá ryby i ve snu. „Čeřen mám plný stříbra ryb/ V bělicích černá se úhoř - had/ Já rybníkům dal kdysi slib/ A po pytlácku je mám rád,“ píše v básni Jiný už nebudu. Na snímku u rybníka Přední kouty.Foto: Petr Zikmund

Říkají mu Klostermann rybníků. Má dobrodružnou povahu pytláka a vesnického proutníka. Jeho magickým číslem je 12: v tolika letech chytil největší rybu a napsal první báseň. Ačkoli zkrachoval a splácí dluhy, rozdává smích. „Nikdy jsem se neměl tak dobře jako teď,“ říká Miroslav Hule, pábitel, básník a spisovatel z Třeboně, který slaví 70. narozeniny.

Když se ohlíží za dětstvím, přidává dva přívlastky: šťastné i zoufalé. Dotýkal se života každou vteřinu, ale bolestivě nesl hádky rodičů kvůli penězům. Pochází z pěti dětí; táta, topič v šamotce a příležitostný zedník, vydělával málo. „A máma, vyvržená v 16 letech ze Slovenska, se těžko sžívala s chrapouny ze Zlivi,“ glosuje. Dnes 'za ní' chodí do kostela, prosí ji o požehnání na cesty. „Ale můj dotek s Bohem je takový dänikenovský. Na začátku světa mohl být nějaký kosmoorgasmus, čas vesmírné blaženosti,“ zasní se.

Základní škola? Bizár. Jeho vnoučata nedávno odtrhla oči od tabletu, až když vyprávěl, jak měl v páté třídě spolužáka, který jednou všechny 'zachraňoval' před písemkou, že jim vypil inkoust z kalamářů. K dětství patří ale i fotbal. Jako správný básník bydlel v Bezručově ulici. „Tehdy nás tak fascinoval Zátopek v Helsinkách, že jsme pořádali maratony kolem vsi, 21 kilometrů, vlahý podvečer v podletí a nebyli jsme unaveni, měli jsme fazonu keňských běžců,“ říká hrdě.

Jeho fotbalová hvězda se rozzářila za puberty v Třeboni, druhého nejlepšího střelce krajského přeboru si namlouvalo Dynamo. Jednou hrál i proti Andreji Kvašňákovi, dal mu při bagu jesle. Dnes píše o vesnickém fotbalu knížku. Válel i hokej. „Vyrostli jsme na rybníku, byli jsme vynikající brusliči a šikovní s hokejkou: kolikrát jsme hráli s klacky, museli jsme dokázat driblovat se samorostem,“ líčí.

Miroslav Hule jako fotbalová naděje, když mu bylo 18 let, Zliv, I. B třída, hrál centrforvarda.

Jak potkal ryby? Poprvé jako pětiletý pytlák, aby přilepšil rodině, a je z toho celoživotní vášeň. Stačí se rozhlédnout v jeho studiu: prkénko ve formě kapra, stojan na svíčku i otvírák ve tvaru ryby, na zdi obraz výlovu. Jako klouček chytal na šňůrky a zakroucené špendlíky, pak ho zaškolil hrdina jeho knížky Říkali mu Vydra. Ukázal mu udici, jak se vážou háčky, kam na štiky. Začínal na Bezdrevu a na Soudném potoku, o rybách se mu i zdávalo. „Víš, kolik jsem chytil v noci štik, kolik jsem vynosil sumců z rybníků a kolik pytlů kaprů jsem tatínkovi nanosil do prádelny?“

Kapitální, dvanáctikilovou štiku chytil ve 12 letech. Ve stoce, jež vtéká do Bezdreva z rybníka Signálka. Nad ránem, na hrázi rostly krásné poddubáky. „Přijdeš, je pozorno, jenom občas cinkne na vechtru zvonek, mlha nad vodou, prstýnky peřejí. Měli jsme zoufalé třpytky a najednou vzal ten obr. Někdo do mě strčil, že ji musím dostat do rákosí a vyplavat s ní. Vlekl jsem ji za sebou jako kus klády, až jsme ji přes nějaké šípatky vytáhli nahoru,“ pábí. Domů ji vezli na malém žebřiňáku.

Ve stejném věku se zamiloval do učitelky chemie a napsal báseň, kterou jí propašoval na stůl: Když zadívám se do krajiny/ tu připadne mi/ že svět není složen z hlíny/ ale že stavěn je/ krásnými vzorci chemickými. „Hned mě pozvala k sobě domů, byla to svůdná paní učitelka… a já jsem jí složil uhlí. Tehdy jsem vytvořil první šperhák k ženskému srdci." Jako venkovan měl na budějovické stavárně mindráky z městských kluků, kteří vystihli, že je útlocitný, a dávali mu to škodolibě najevo. A tak se v něm probudil psavec, čemuž napomohla  češtinářka, líbil se jí třeba jeho sloh o setkání se zmijí.

Třeboňský spisovatel Miroslav Hule, který oslavil 70. narozeniny, chytá ryby i ve snu. „Čeřen mám plný stříbra ryb/ V bělicích černá se úhoř - had/ Já rybníkům dal kdysi slib/ A po pytlácku je mám rád,“ píše v nové básni Jiný už nebudu.Svíraly ho první nenaplněné touhy, první letní lásky. V Praze ho jako studenta ČVUT pohltil kvas šedesátých let, Semafor, Škvorecký, Škutina… Naplno se rozbásnil, když v roce 1969 odjel na půlroku do Anglie. Místo dlouhých dopisů psal své dívce krátké řádky. Mohl zůstat v Paříži, jenže když stál pod Eiffelovkou, váhal, jestli tam rostou houby a štiky berou stejně jako v Třeboni. „Prostě buran, plus stesk po domově a holce. Taky jsem jí pak hned udělal dítě a vzali jsme se,“ usmívá se.

V pátém ročníku na fakultě mu již básně tiskl časopis Divoké víno, jeho první guru byl Jiří Žáček, soused z pokoje na strahovských kolejích. Prvotina, Ryby v síti noci, vyšla v roce 1979, teď si první čtyři sbírky nadělil v nové podobě k narozeninám a přidal novinku Ještě pět prstů… nabitou hlavně milostnými, občas erotickými verši.

Do Třeboně ho zlákali roku 1972 jako fotbalovou hvězdičku. Dali mu na tu dobu krásný byt 3+1 a práci na rybářství. „Nutili mě do partaje, ale já nemohl dělat kariéru s tím, že budu mít legitimaci u těch lotrů,“ říká. Jako autor 14 zlepšovacích návrhů a patentu na těsnění hrází se jim hodil, politicky prý ale zlobil. Nechodil na 1. máje, za což ho soudil Tomeš Vytiska, dnes krajský radní za KSČM.

Seznámil se s Václavem Havlem či Ludvíkem Vaculíkem, po sametové revoluci dělal tři roky starostu Lužnice. Jenže byl náplava, k tomu básník, což vadilo. „Když jsem chtěl, abychom nepodlehli mamonu plynofikace, že si uděláme bioplynku, na což byly extrémně dobré dotace a dost biomasy kolem, tak mě přehlasovali,“ říká.

Kus jeho duše přimrzl k horám. Prochodil balkánské a rumunské, na Zakarpatské Rusi dokonce v roce 1986 potkal Osipa, mladšího bratra Nikoly Šuhaje. „Skřet vysoký asi metr a půl, opřen o lískové hole. Hned začal zkazku, která byla evidentně přečtená v Olbrachtovi. A že nám ukáže místo, kde Nikolu zabili. Ve stráni byly tři velké smrky, pařezy a hrál divadlo jednoho herce,“ popisuje. Paměť vyplavuje i zážitek, když při výstupu na Triglav míjel tři slepé horolezce s vodiči. Na vrcholu zpívali slovinskou hymnu a tekly jim slzy.

Spisovatel Miroslav Hule zamlada ve Slovenském ráji.

Od roku 1991 vedl v Třeboni knihkupectví Carpio, pořádal křty knížek, hostil Havla i Klause. A před osmi lety zkrachoval. „Strašný pocit. Byl jsem moc velký bohém a přivedl to ke zkáze. A přitom jsem měl prosperující firmu! Jenže jsem si moc věřil a bral si úvěry, které byly nezvládnutelné. Probdělé bolavé noci, exekuce, přišel jsem i o rodinný dům, který jsem stavěl. Pět let mi to žralo játra,“ říká sebekriticky.

V těžkých časech mu pomohli mj. dva lidé, s nimiž se seznámil v Carpiu. Zdenka Fantlová (94), která přežila Osvětim, a jedno Wintonovo dítě, 84letý Tom Schrecker. Před pár dny spolu vyrazili na houby. „Je zanícený houbař, vzal elektrokolo, měl toho dvě plné tašky,“ vypráví.

Třeboň považuje za nejlepší místo k životu. Ráno koupí mléko, zalaškuje s prodavačkami, za hodinu oběhne banku, poštu a úřad. „Jsem tady doma. Nikdy jsem se neměl tak dobře jako teď. Mně nic nechybí, držím si zdraví, jezdím na kole, sportuju. Mám hodně práce, neumím lenošit. A odmítl jsem televizi, což je duchožrout, tím jsem získal život navíc,“ lebedí si.

Oslavu pořádá dnes na statku u dcery. Míní se hodně radovat. „Slavím to krásno, co jsem prožil, můj život byl naplněný. Prase je vybrané, ryby nakradené – přeci je nebudu kupovat – přijedou zazpívat chachaři z Buchlovic, kam jezdím na košty a vozím básně. A myslím, že teď po sedmdesátce vychovám z jednoho vnoučete malého rybáře.“

Miroslav Hule (70)Narodil se 9. září 1946 ve Zlivi u Českých Budějovic. Absolvent ČVUT, oboru vodní hospodářství a životní prostředí. Pracoval na rybářství v Třeboni, v CHKO Třeboňsko, řídil nakladatelství Růže, byl první mluvčí Občanského fóra v Třeboni. Má nakladatelství Carpio (latinsky kapr). První básnickou sbírku Ryby v síti noci vydal v roce 1979, následovaly knihy Líbaný mariáš, S básníkem tančit se zapovídá, Říkali mu Vydra, Vesnický dekameron, Rybníkářství na Třeboňsku, Povídky o rybách a lidech aj. Rybařil po celé Evropě i v Rusku. Za svého pokračovatele ho označil Jaromír Tomeček. Fascinují ho hospody IV. cenové skupiny. Je otcem sedmi dětí, má pět vnoučat.

Autor: Václav Koblenc

17.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bohuslav Sobotka

U Sobotky bojovali za Zimolu na kandidátce

Záchranář Tomáš Moucha.

Je třeba si uvědomit, že ani na hladině Orlíku nejste sami

Na Hluboké se narodilo první mládě tygra

Hluboká nad Vltavou - Rodiči malého kotěte se stali tygři Altaica a Oliver chovaní v Jihočeské zoologické zahradě Hluboká nad Vltavou.

OBRAZEM: Otevřeli výstavu, kde „vidí“ i nevidomí

České Budějovice – I nevidomí si mohou „prohlédnout" unikátní výstavu, která byla ve čtvrtek otevřena v kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích.

Dříteň představila tři nové třídy v přístavbě školy

Dříteň - Kompletně zrekonstruovanou starou budovu školy s přístavbou ve čtvrtek 25. května slavnostně představili v Dřítni na Českobudějovicku.

AKTUALIZOVÁNO

OBRAZEM: Majáles v Českých Budějovicích - den čtvrtý

České Budějovice - Ačkoliv se počasí nevyvedlo, zábava pokračuje. Doplnili jsme fotogalerii o další fotky. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies