S ním do Želče před pár dny zavítala i jeho herecká partnerka Jitka Molavcová. Po příjemné akci jela dvojice do Tábora s představením Čochtanův divotvorný hrnec.

Lidé vás znají hlavně v souvislosti s hudbou a divadlem. Vy jste ale spojen také s filmem, jste scénograf, výtvarník, textař, herec. Tady vystavujete kresby. Jak to, že toho tolik stíháte?
Já vám nevím. Kreslení vychází z mé původní profese. Předtím, než jsem začal dělat divadlo, jsem byl grafik, takže mě to baví, ale dnes je to už jenom koníček. Dohromady se mi to dělá tak nějak samo. Je to i pro mě záhada. Jak mě to napadá, to do dneška nevím.

Jako čtrnáct různých lidíBezesporu největší událostí vernisáže ve Špejcharu Želeč byla přítomnost Jiřího Suchého.

Ten výstavu uvedl a zavzpomínal na svého společníka Jiřího Šlitra. Vypověděl i historky z jejich dřívější společné výtvarné výstavy: „Když jste přišli do toho Šlitrova křídla (galerie pozn. red.), viděli jste soustavnou práci kreseb, které dělal na akademii, najednou se mu ta linka začíná uvolňovat a pak dospívá k volné kresbě. Kdo přišel do toho mého křídla, tak měl pocit, že přišel na výstavu čtrnácti různých výtvarníků. Já jsem vždycky kreslil, pak nebyl čas a pak jsem začal kreslit zase úplně jinak, takže to bylo vidět a působilo to dojmem, jako že to nebylo od jednoho člověka." Své kresby komentuje s vtipem sobě vlastním: „Co se mě týče, prosím vás, neberte to tak, že tady předvádím nějaký bůhvíjaký umění. Je to spíš doklad, že jsem šikovnej."

Na vernisáži také návštěvníkům s Jitkou Molavcovou zazpívali.

Kde berete tolik energie?
Já už jsem prostě takovej. Takhle se mi to udělalo a tak žiju. Nepiju ani kafe, to nepomáhá. Každý člověk je nějak uzpůsoben od pánaboha a mně se stalo tohleto.

Mohl byste něco říci o grafikách, které tu představujete?
Tady se představuje Jiří Šlitr, já jsem jako přívažek. Není to cyklus, ale to, co během let vzniklo a nastřádalo se. Je toho hrozný množství, takže jsme vybrali jenom pár kousků.

Jak jste s panem Šlitrem spolu prožívali to výtvarno?
My jsme byli každý trošičku jiný. On byl v tom takový uvolněný a já zase precizní, to mám zřejmě z té reklamy. Vždycky mi to předhazoval a vysmíval se mi kvůli tomu. Jednou nás spolu vezli autem a já jsem si kreslil. Jak to auto drncalo, tak jsem měl takovou roztřesenou linku a on mi říkal: „Vidíš, blbče, takhle to musíš dělat. Když budeš chtít kreslit, tak si najmi taxík, ať s tebou jezdí kolem bloku a dostaneš tak perfektní linku." On sám byl totiž v kreslení rozevlátý a uvolněný.