Maloval v noci. Než ho zradilo srdce

Tehdy si Richard Konvička zvykl pracovat v noci, což se zásadně odráží i v jeho díle. Tmavá půle dne vévodí jeho pracem, které do 17. října představuje ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie v Budějovicích.

Třiapadesátiletý rodák z Prahy vystavil tvorbu z posledních čtyř let. Stěžejní část tvoří malby z volného cyklu Benátský chodec. Dominuje jim modrá s červenou, ať už jsou to chodec senzitivní, elektrický nebo Chodec noci.

„Já jsem vždy ten chodec, který jde nocí a vnímá. Benátky byly výjimečné v tom, že jsem ani nečekal, že mě budou inspirovat. Jako město jsou uměním – zakopnete o první patník a pokud není renesanční, tak je určitě barokní. A teď to malujte!“ popsal Konvička.

Noc má velkou magii

Po městě chodil se ženou v noci a byli tam sami. „Žádná auta, jen klapaly naše podpatky. Někde šplouchla voda, záblesk lucerny na hladině, potichu připlul člun, motor slabě vrněl, z člunu se vynořila ruka, postavila na nábřeží prázdnou lahev od vína a zase odjel. To už jsme úplně mimo čas,“ líčil.

Noc se objevuje i v jeho dalších dílech. V prvním patře jsou to Noční návštěvník i Černá bohyně nebo Anděl noci z cyklu Černé kresby. „Noc má velkou magii, vezměte si příklad pitomého sídliště ve dne. Ale večer a v noci je to najednou galaxie světel,“ říká.

Jenže noc ho stála také zdraví. Za tmy pracoval až do letošního května, pak ale přestal: musel na operaci srdce. Že by ale právě to byl důvod nových černých kreseb, odmítá. „Laici vždy říkají: jé, tam je jenom černá, to je smutné. To je úplně zvrácené. Černá je sama o sobě krásná, noblesní barva,“ vysvětluje.

Konvička absolvoval AVU v ateliéru Jana Smetany. Při letmém pohledu na jeho díla se nabízí asociace s Františkem Hudečkem a Skupinou 42. Malíř přiznává, že z jejich tematiky města vycházel, ostatně členem skupiny byl i jeho profesor.

K jihu Čech a galerii má úzký vztah. 'Alšovka' byla v roce 1985 první, která mu uspořádala samostatnou výstavu, tenkrát na Malé scéně Metropolu, kam dovezl 19 velkoformátových kreseb. „Zvali jsme autory, kteří by si jinde neškrtli: Nepraše, Malicha, Nikla, Davida nebo Boudníka,“ připomněl kurátor Vlastimil Tetiva.

Pikantní podle něj je, že se v té době nedělaly vernisáže. Místo toho se během výstavy uskutečnila beseda s autorem. „Tehdy jsem si přivezl Sex Pistols a řadu punkových kapel,“ vzpomněl si malíř, který měl první ateliér půjčený od Michala Rittsteina.

Větší introvert

V půli 80. let tvořil v malém pokojíku. Hned vedle stojanu měl postel, a tak, kvůli perspektivě, se na své obrazy díval zdálky obráceným kukátkem.„Jednou se tam zjevil šéf Národní galerie Kotalík a matka z toho byla úplně perplex,“ pousmál se Konvička.

Jeho expresionistické práce sleduje Tetiva od počátků a vidí, že zrají a stávají se více introvertními. Ostatně byl to právě on, kdo o Konvičkovi napsal text do jeho prvního katalogu.

„V jeho obrazovém a kresebném světě se neobjevují žádná východiska. Lidskou anatomii deformuje na podobu základního znaku, schopnost uvažovat naznačuje okolní dění,“ uvedl Tetiva s tím, že z obrazů vyzařuje až úzkostná osamělost. I nadále jsou podle něj aktuální slova, která do autorova katalogu vepsal před 14 lety.

„Vznikají obrazy jakoby inspirované dětskými kresbami a projevy dávných primitivů. V některých ožívá přímo cosi z ducha přírody evokující jeskynní umění.“