Skříteček Sladílek, mašinka Maruška, starý kanec a řada dalších více či méně tajemných bytostí zalidňuje album rozhlasových večerníčků Pohádky z jižních Čech a Šumavy. Sedm příběhů se stopáží kolem deseti minut má dar oslovit děti i jejich rodičovstvo díky krásné a hravé češtině autorky Báry
Stlukové, hlasu Václava Vydry i mnoha originálním nápadům.

Zaujme už obal (testováno na dětech) s kresbami Jaroslava Kerlese. To hlavní se ovšem skrývá uvnitř. Zásadní je vklad Stlukové, která posluchače provádí řadou míst kraje, od Lipna přes Krumlov, Zvíkov nebo Českou Kanadu až Dačicím. Navíc se to v pohádkách s podtitulem Vyprávění kapra Jakuba opravdu hemží sympatickými figurkami: ať je to víla Praménka, dačický skříteček Sladílek, skřet alchymista nebo sumec Bořivoj.

Poetický jazyk Stlukové musí potěšit každého češtinymilce. Kapr Jakub se kolébá ve svém bahenním koutku a zná vše, co se v rybníku šustne pod ploutví, pekař si protírá pomoučené oči, sítě v rybníce jsou nahňoustané. Když mašinka Maruška líčí Českou Kanadu, na návěstí na ni čeká veverka Zrzka a u Senotína se připojí sojka Lída.

Do vyprávěnek Stluková vložila i náruč zajímavých a nenápadně poučných postřehů. A tak se třeba ptá, zda znáte smutnější název než Černý kříž u Mrtvého luhu, dítě se dozví, že kvůli rybníku Svět nechal Krčín zbourat celé třeboňské předměstí, a tuláky nadchne věta, že nádraží uděláte největší radost, když v něm přespíte.

Šest dvojpříběhů a samostatný díl o alchymistovi z Krumlova odlehčuje autorka humorem a vtípky. Pohrává si se jmény (prasátko Chrochňátko, zlatník Brokát), děda Fejfar, který objeví léčebné účinky třeboňského bláta, mudruje, že 'to by bylo, abych neomrk okolí kvůli nějaký teplý spršce'. Ředitel drah zjistí, že jedna mašinka dojela se zpožděním, protože byla smutná, a šéfpekař úsměvně nabádá, že se neříká šidit, ale šetřit.

Skvělý Václav Vydra

Napínavá je především pohádka o prameni Vltavy, v níž krajánek Mádl pomůže víle Praménce, dospělí se zase pousmějí třeba namistrované mašince Žofii.

Režisér večerníčků Zdeněk Troška měl velešťastnou ruku, když sáhl po Václavu Vydrovi, který namluvil kapra Jakuba. Herec prokázal velký cit pro dynamiku, detail a s hlasem i s intonací kouzlí. Je–li třeba, bručí, za chvíli pro změnu zamumlá. Když líčí, jak Fejfarovi protéká mezi prsty teplé milé blátíčko, úplně to člověk vidí a cítí.

Vydru na nahrávce doplňují Julie Goetzová a Martin Hruška. Dívčí hlas, vesměs v pozitivních rolích, zní příjemně, ale také nikterak osobitě, ostatně to asi ani nebylo potřeba. U Hrušky si musí Jihočech odmyslet jeho komickou polohu, i tak má ovšem člen Jihočeského divadla excelentní momenty. Vychutnal si hlavně mrzoutského sumce Bořivoje, na větě 'už žádné rušení Bořivojíčka' si vyloženě smlsnul. Jen v prvním příběhu o Třeboni působí jeho promluva trochu odbytě.

Hudba příliš ilustruje

Za dvě věci však zaslouží album body dolů. Za prvé: podkladová hudba Miloše Krkošky je často až příliš doslovně ilustrující a při mixu ji měl zvukař trochu stáhnout – místy téměř přehlušuje hlasy. A nepovedla se ani rámovací píseň. Soprán Susanne Krkoškové je v ní přiškrcený a frázování režisér také moc nehlídal.

Přes zmíněné ztráty ale nálezy jednoznačně převažují. Až jihočeského Hajaju začne v březnu vysílat ČRo 2 – Praha, děti určitě od rádia neodejdou. V druhém plánu poslouží večerníčky také jako kvalitní propagace Jihočeska ('konec léta je nejkrásnější uprostřed Šumavy'), ostatně kraj dal na desku peníze. Chválíme – Bára Stluková si to stoprocentně zaslouží.

Hodnocení Deníku: 70%