Michal Piloušek: Jestli radní řeší můj facebook, je to stupidní

Nastoupil jako nejmladší šéf kultury v Jihočesku, bylo mu třiadvacet. Jako ředitel Kulturních a informačních služeb města Prachatic (KIS) zůstal ale ve funkci jen tři roky a pár měsíců. K 31. říjnu dal výpověď, poslední kapkou byl jeho kritický příspěvek na facebooku o Michalu Davidovi a Davidu Mattiolim, který potom řešila i rada města.

„Tušil jsem, že pokud výpověď nedám, dostanu možná důtku, ale atmosféra nebude dobrá. Do té doby jsem měl pocit, že rada za mnou stojí, zrovna v téhle práci je to dost potřeba. A teď jsem se ptal: děláme na velkých projektech a jak si mám být jistý, že všechno, co si říkáme, tak opravdu bude? Pak mi volal táta, že nechápe, když on shání lidi do pivovaru a mě to štve o barák vedle, proč nejdu dělat k němu. Tak jsem sepsal výpověď a dost jsem si 
v tu chvíli oddechl,“ říká 26letý Michal Piloušek, který nyní pracuje v rodinném pivovaru.

ČTĚTE TAKÉ: Jihočesko zažívá turbulence na kulturních židlích

Proč jste odešel z KIS Prachatice?
Protože jsem se tam necítil dobře. Osobní pocit je vždycky strašně důležitý a jestli člověka naplňuje to, co dělá. B je, jestli stres a práce stojí za to ohodnocení, a teď nemyslím jenom finanční, ale i morální.

Jak se stane, že se šéf KIS necítí dobře?
To se může stát různě a sčítá se to. S většinou věcí člověk počítá, hodně negativních kouše, ale pak to přeroste únosnou mez. Třeba že není doceněna práce a naopak se vyčítají maličkosti. V tu chvíli to přeteče, člověk si řekne: vždyť můžu dělat cokoli jiného.

Které maličkosti?
Já se musím smát, přijde mi stupidní to říkat. Jsou to maličkosti typu: nezvedáte telefony. Já, který pořádám každý týden dvě, tři akce, si nemůžu dovolit nezvedat telefony, jsem na telefonu i v noci. Nebo: nedodal jste rautové ubrusy, jaké jsme si představovali. Ano, zapomněl jsem a udělali jsme to jinak. A když je tohle člověku vyčteno den po akci, na kterou přijde 1500 lidí a dělá na ní rok, tak prostě takovou kritiku těžko kouše. Jinak bych vnímal, kdyby mi vyčetli, že na Mezibrány (hudební festival – pozn. red.) přišlo málo lidí, protože to by byla pravda. To bych vzal a dokázal bych říct: ano, to byl průšvih tohoto léta. Ale vyčíst mi tohle, to mi připadalo buď jako malichernost, nebo jako zástupný problém.

Starosta Martin Malý říkal, že vaši rezignaci trochu čekal. Jakou roli hrál váš kritický výrok na facebooku o Davidu Mattiolim a Michalu Davidovi, který jste posléze smazal?
Ten proces rozhodování začal v polovině července, kdy jsem si v zápisu z rady města přečetl, že mi byla zkrácena odměna. A já jsem si nebyl vědom toho proč. Byl jsem v radě před Slavnostmi solné Zlaté stezky, kdy mě všichni chválili a byli spokojeni s tím, jak to dělám. Bylo tedy divné, že mi byla snížena odměna. Ale nejsem typ člověka, který by okamžitě šel brečet. Napsal jsme e-mail, požádal jsem 
o schůzku, ale místo ní přišla kritika za maličkosti, tak jsem si říkal: aha, to je ono.

Proč vám zkrátili odměnu?
Kvůli těm maličkostem. Samozřejmě, člověk musí respektovat nadřízeného, já měl k trenérům vždycky docela respekt. Kousnul jsem to, ale vnitřně jsem se s tím nesrovnal. S tím jsem odjížděl na dovolenou a těsně předtím jsem publikoval ten příspěvek na facebooku. Byl jsem v Tatrách, na závodech v Polsku a až přes telefon jsem se dozvěděl, že se tady strhla poměrně vzrušená debata. Ještě mi přišla esemeska od pana starosty, ať to zvážím, jestli to byl dobrý nápad. Byla kamarádsky míněná, já kamarádsky odpověděl, že si za tím stojím. Potom se to začalo řešit v radě města.

Radním prý chodily stížnosti.
To je přesně ono: chodily stížnosti, typická česká věta. Realita byla taková, že přišla jedna stížnost, jedné z radních, e-mailem…Já si klidně založím e-mail honza@seznam.cz a taky něco napíšu, to není relevantní. Takovou stížnost bych vůbec nepřipustil.

Nicméně kritický příspěvek na facebooku jste potom smazal.
Lidé mi pak vyčítali, proč jsem to udělal. Rozjela se debata o mně beze mě, načež jsem se dozvěděl, že na radě padlo i něco o mém odvolání. Tak jsem říkal: jestli se opravdu bude řešit příspěvek na soukromém facebooku ředitele příspěvkovky – a je jedno, jestli byl špatný, nebo dobrý – tak je to stupidní. Tam se mají řešit zásadní investiční věci, strategický plán města, který stojí za prd, urbanistický rozvoj, velké investice… Já respektuji naše politiky, nedělají to v dlouhodobém horizontu vůbec špatně, ale takové problémy by tam měli řešit.

Jak zněl ten příspěvek?
Jednoduše. Bylo to den po festivalu malých pivovarů, 
v ten den mi vyčetli zmíněné maličkosti. Seděl jsem v kanceláři, samozřejmě naštvaný, po létě, kdy jsem se nezastavil, po festivalu pivovarů, který měl obrovský úspěch, přišlo 1500 lidí. A do toho ubrusy. 
A dočetl jsem se, že tady měl svatbu David Mattioli, kterého nesnáším, do Michala Davida 
i do něho šiju, jak je rok dlouhý. Šel jsem si dělat PR analýzu festivalu a zjistil, že v novinách není ani jeden článek 
o tom, že bylo 1500 lidí v Parkáně, což se kromě slavností za celý rok nestane. A sepsal jsem příspěvek na facebook 
v tom duchu, že mě štve, že novináři nejsou schopni napsat ani ň o festivalu piva, ale o svatbě „Itala, kterému vrazil Michal David mikrofon do ruky a bůhví kam ještě jinam“ ano. Plus jsem Michala Davida napojil na komunisty, protože byl jeden z prvních, kdo jim na konci 80. let lezl do zadku. Facebook je pro mě naprosto soukromá věc. Kdybych se jako ředitel KIS chtěl vyjádřit 
o úrovni nějakého umělce, tak to rozhodně nečiním na svém facebooku v soukromém statusu. Mohl bych to říct do novin, a ty by to určitě otiskly.

Starosta mi řekl, že o žádných tlacích vůči vám neví. Cítil jste nějaké?
Víte co, politici jsou strašně šikovní. Já nejsem politik 
a neumím se s nimi bavit jejich stylem, proto jsem taky odešel. Nejvíc mě na té práci štvalo, že byla totálně politizovaná. V prachatické kultuře jsem celé tři roky pořád odolával nějakým hrám.

Dejte příklad.
Zastupitelka Růžena Štemberková se mnou hrála super hru. Byl jsem nařčen, že nedodržuji finanční zodpovědnost nebo jak to nazvala. Řekla to strašně chytře: aby to nebyl právní pojem. To jsou ti politici. Ona to řekne na plnou hubu na zastupitelstvu, ale tak, aby to nebyl pojem vyhledatelný v zákoně a abych nemohl dokázat, že lhala.

Co konkrétně?
To byl asi největší konflikt, jaký jsem zažil. Asi po tři čtvrtě roku na KIS jsem si na zastupitelstvu vyslechl referát o tom, jak všechno dělám špatně, že v KIS nic nefunguje, že je KIS ve velkém minusu 
a že by se rada měla zamyslet nad mým odvoláním. Typický politik. Normální by bylo, že by si mě někdo pozval a řekl: hele, Piloušku, když se tohle nezlepší, tak se rozloučíme. Ne, řekne se to pěkně na zastupitelstvu před kamerou. Já pak půl roku dokládal, že to tak není, že muzika neprodělává, že divadlo vydělává. Místo toho, abych se soustředil na dobré koncerty, divadla, aby všechno šlapalo, tak jsem seděl nad tabulkami a počítal. Místo kultury jsem řešil politiku. A teď to samé: místo Mezibrán se řešilo, co jsem napsal na facebooku. Takhle nejsem zvyklý pracovat.

Omlouvám se, ale když vás poslouchám, nebylo trochu neprozíravé, že jste šel do funkce tak mladý? Starší člověk je víc kompromisní, zatímco vám bylo při nástupu do KIS 23 let.
Beru to tak, že tahle politická společnost je špatná. Myslím si, že cestou, jak by se to mělo vrátit k normálu, že do politiky půjdou mladí lidé. Ať už do funkcí nebo budou na politiky tlačit, aby se začali chovat racionálně, přestali řešit malichernosti, zvlášť na malých městech, a aby se řešily odborné věci s odborníky. Ředitele kultury nechali dělat kulturu, chtěli složit účty na konci roku, dali mu osnovu 
a dál se o to nestarali.

Neberete věk jako handicap.
Vůbec. Pro mě je to super zkušenost, ale nemyslím si – 
a vím to i od kolegů po republice, kteří jsou starší – že by to byl jenom můj názor a mladická šílenost. Mají to tak i ostatní, ale možná věk a to, že mají rodiny, je nepustí dělat takovou revoluci, jakou si můžu dovolit já. Neznám moc ředitelů, kteří by si mohli takhle vyskakovat a hodit výpověď na stůl: většinou mají hypotéku, děti a nemůžou takhle utíkat. Já jo, já nic nemám, jsem v klidu. I kdybych měl být půlroku bez práce, tak bych to asi udělal.

Ve funkci jste byl 42 měsíců. Neodešel jste moc brzy? Nejsou tři roky málo k tomu, aby člověk s kulturou ve městě pohnul?
Jo, je to málo. Všechny moje plány počítaly s pěti lety. Kultura je navíc dost zvláštní 
v tom, že jde o dlouhodobé působení na lidi. Nemůžu udělat jeden koncert, a tím zvednout návštěvnost dalších. Na konci jsem měl pocit, že jsme našli způsob, co a jak nabídnout. Toho lituju, ale co se dá dělat.

Máte zářezy typu, že Aneta Langerová u vás začala turné 
k albu Na Radosti, akce, které byly vidět. Jaké věci považujete za úspěšné vy?
Já jsem přebíral společnost s minusem 270 tisíc, teď skončila v plusu 150 tisíc a přidali jsme akce. To je můj největší úspěch, že jsme ji dokázali dostat z minusu do plusu, neošidit kulturu a naopak ji přidat. Těší mě, že se povedlo vyprodat Národní dům (kapacita asi 400 lidí – pozn. red.) na Mig 21, na muziku tam bylo vyprodáno poprvé. Sál je akusticky dost špatný, tam nechtěly hrát plesové kapely, natož něco většího. A díky tomu, že hudební technologie mě baví a že jsem muzikant, jsme tam každý rok něco předělávali.

Na co se v Prachaticích nejvíc chodí?
Na divadlo. A to je zásluha lidí přede mnou, paní Vlčkové a Vandlíčkové, které to deset let do lidí tlačily. To samé jsem chtěl dělat já s hudbou. 
A věřím tomu, že v horizontu pěti let by tady mohly být 
v létě dva, tři velké koncerty, na které by přišlo tisíc lidí.

Jakou známku byste si dal jako šéf KIS?
Dva minus. Největší minus za to, že jsem byl měkkej. Kdybych si nastavil vztahy 
s politiky a zaměstnanci odměřenější, tak by možná byly korektnější. Na maloměstě se všichni znají, já se se starostou znal až moc dobře, asi není tajemství, že když jsem vyrůstal, žil s mojí matkou. V komunikaci s politiky je třeba být hyperkorektní a nemyslet si, že něco, co se řekne mimo zápis, platí. Ale bez nadšení kultura dělat nejde.