Dr. Jiří Brožák, Písek

Posílám dva drobné příspěvky na téma "Co nejzajímavějšího jsem prožil s Gottem".

Předpokládám, že téma může být i širší, jelikož mezi Jihočechy zřejmě není příliš vyvolených, kteří by měli přímý zážitek či kontakt s Mistrem.

První příběh se týká mého strýce Jaroslava, který pracoval leta v ČKD v nádvorní četě jako zedník. Je již 34 let po smrti a tak nemohu ani prověřit, zda se ten příběh skutečně tak stal.

Jednou jsem se strýcem něco opravoval na domu a v rádiu zrovna zpíval Mistr Karel. A strýc najednou povídá: "Tak to vidíš, kam to až dotáhl. Když se učil elektrikářem, tak chodil i do naší party ve fabrice. Jednou se tam tak opil, že mu přišlo až zle. A já ho chudáka musel nést na vzduch, aby nám tam neumřel. Už tenkrát ale měl plnou hlavu zpěvu". Pokud to pravda není, tak ať mi to pan Gott promine a pokud je, tak je to již jistě promlčené.

Druhý případ se týká mě osobně. V době povinné školní docházky k nám nastoupila v osmé třídě nová paní učitelka na výuku zpěvu. Většina kluků se do ní ihned zamilovala. Já, abych byl dokonalý, jsem to dotáhl až tak daleko, že aby si mě všimla, přihlásil jsem se na nepovinný předmět zpěvu, i když mi tento předmět absolutně nic neříkal. Ještě štěstí, že se můj handicap příliš neprojevil, protože paní učitelka nám prakticky celé hodiny (už ani nevím, zda to bylo po marných nácvicích zpěvu) předčítala z knihy o Karlu Gottovi, ve které bylo popisováno, co všechno pro svoji kariéru musel udělat a hlavně, co musel obětovat. A tak jsem přežil i tyto hodiny s pěknou paní učitelkou, ve kterých mě prakticky Mistr zachránil od ostudy.