Jak odstupem vnímáte, že jste za Františku získala širši nominaci na Cenu Thálie?
Pro mě je důležité představení a je škoda, že končí, protože mám pocit, že taková věc se má předat divákům mnohem častěji. Nominace už je trošku za mnou. Člověk tím žije v té chvíli, ale důležitější je pak stát na jevišti a něco lidem předat. Myslím spíš na to, o čem hra je a co může lidem říci.

Proč hra končí? Přestali diváci chodit?
To je asi klasická životnost všech představení, která mají hlubší téma. Lidé přeci jenom chodí raději na komedie, co si budeme povídat. A je lepší to včas ukončit, než živořit a hrát jednou za dva měsíce pro malou část publika. Je to věc, kterou rozhoduje obchodní oddělení, šéfové a ředitel, na druhou stranu to ale chápeme.

Bude to pro vás běžná derniéra?
Určitě pro mě bude mít větší význam. Já se vnitřně trochu loučím i s Petrolejovými lampami, protože ty derniéru neměly, vzhledem k úmrtí pana Šporcla. Rozhodlo se, že je nechceme přeobsazovat. S Adventem odevzdávám i Lampy 
a témata, která jsem hrála. Je možné, že si na podobný prožitek zase počkám. Obě ty silné ženy teď odkládám.

Jak se budete na derniéru připravovat? Budou emoce vibrovat víc, než je běžné?
Emoce budou vibrovat a budu tím určitě celý den trochu žít, protože člověk bilancuje 
a vrací se ke zkoušení. Bude to pro mě silný moment.

Lze již říci, v čem vás role Františky herecky posunula?
Ve vnitřním klidu, který jsem během zkoušení nacházela. Nemám tam tolik textu, využívám jiné, nonverbální prostředky, je to větší stylizace.

Jak jste řekla, jednou z věcí, která je vám na ní blízká, je její křehkost, díky vašemu dítěti. Co vám na roli řekla dcera Anna?
Ona mě v ní neviděla. Je jí osm, Advent je strašně silný příběh a já nevím, co to s dítětem udělá, když se bude ztotožňovat s matkou, která zažívala takové trápení. Já jí tomu zatím nechci vystavovat, protože si myslím, že v tomhle věku si ještě neumí oddělit matku a postavu. Zná písničky z představení, vyprávěla jsem jí příběh, ale toho zážitku jsem ji ušetřila.

Nakolik běžné jsou pro vás reakce, které jste dostala od diváků? Věty Nemám slov, Ani jsem nedutala, potlesk vestoje…
Běžné to vůbec není. Zažila jsem teď zájezd v Písku, kde nám přišlo, že lidé jsou odměření, necítili jsme energii 
a najednou na děkovačce všichni vstali a potlesk byl tak ohromný, že jsem se na jevišti rozbrečela. Byla to síla, kterou člověk denně nezažívá. Jak je pro mě očistný konec představení, je pro mě očistou i samotná děkovačka. V tom je Advent jedinečný a pro mě silnější než jiná představení.