Na jihu sehrají Moravské pašije

Včera zkoušel Moravské pašije Vítězslav Marčík se synem Vítězslavem a osvětlovačem Jaroslavem Marčíkem v sále v Drahotěšicích. Na scéně, které dominuje rezavé torzo nalezených Božích muk, pilují jednotlivé scény a za doprovodu tklivého akordeonu tu znovu ožívá příběh, jehož inspirací jsou události staré dva tisíce let.

Moravské pašije hraje Vítězslav Marčík od roku 2009. Zpočátku účinkoval sám a později přibral na scénu syna, který předal své osvětlovací povinnosti mladšímu bratru Jaroslavovi.

„Napřed jsme o adventu hrávali Vánoční příběh a já jsem cítil touhu a potřebu hrát i pašije, vždyť kdysi se ve farnostech a městech hrávaly jak živé betlémy o narození Krista, tak i pašije o jeho umučení a smrti," vysvětluje Víťa Marčík (52).

„Po roce 1989 se mnohde k živým Betlémům vrátili, ale pašije se nehrály skoro nikde. Přitom vrcholem celého roku, a čím jsem starší, tak tím víc si to uvědomuji, nejsou Vánoce, ale Velikonoce. Vánoce připomínající Ježíšovo narození jsem měl jako kluk rád a mám je rád stále, ale důležitější jsou Velikonoce, kdy si připomínáme Ježíšovo ukřižování a vzkříšení," vysvětluje Víťa Marčík s tím, že hrají představení pro školy i veřejnost.

„Vítek mi říká, že někdy až moc vyprávím o Ježíši a morálce, a tím že můžu lidi otrávit. Hledám tedy způsob, abych to nepřehnal, ale zas na druhou stranu nedokážu neříkat nic. Nejde jen o Ježíše, ale i o morálku a věci, které k tématu patří. Moravské pašije jsem začal hrát před sedmi lety zpočátku sám, což ale bylo pro jednoho hodně náročné a pro diváky vlastně také. Když je herců víc, je představení srozumitelnější. Takže už několik let vystupujeme společně s Vítkem, který hraje i na akordeon a já vyprávím příběh sirotka, který se setkal s Ježíšem, ale všichni včetně faráře mu tvrdí, že to není možné," pokračuje Víťa Marčík a v ruku drží loutky, které vyrobila jeho žena Eva.

„Na převyprávění příběhu máme měsíc. Až do Květné neděle budeme jezdit po jižních Čechách a pak už připravujeme Velikonoční hrkání na náměstí v Českých Budějovicích. Hrkání je pro mě pokračováním Moravských pašijí, které se ale odehrává už beze slov," připomíná Víťa Marčík.

V Moravských pašijích vystupuje i Vítězslav Marčík mladší. „Když mi bylo deset let, tak mě jezdit s taťkou a něco předvádět vůbec nebavilo, protože jsme to měli pořád doma," říká Víťa Marčík ml.

„Táta nás k hraní ale nijak netlačil. Divadlo mě začalo bavit až později, kdy jsme se s kamarády věnovali muzice a díky ní jsme začali hrát divadlo. Hrával jsem nejprve s tátou a uvědomil si, že je to docela příjemná věc, když se můžu tímhle způsobem vyjadřovat, a ještě navíc, když to lidí baví. A když jsem hrával s tátou, tak to lidi bavilo, což bylo příjemné. Teď je fajn, že jezdíme i s bráchou Jardou. Jednak je to pro nás příjemná změna a navíc jsme vytvořili společenství, ve kterém můžeme my tři debatovat o různých věcech, navíc se my bráchové můžeme od taťky učit, což je fajn," dodává Víťa Marčík mladší.