Úžasné přírodní klenoty, které pocházejí převážně, ale nejen 
z jižních Čech. Vltavíny. Prohlédnout si je do 
31. prosince mohou lidé 
v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Výstava Vltavíny a jiná přírodní skla nabízí to nejlepší z jeho sbírek, jež vznikaly téměř sto let, a to včetně vltavínové zlaté éry trvající od roku 1954 do roku 1961, kdy v muzeu působil světově proslulý badatel Jan Oswald.

Jsou tady jedinečné exempláře z mnoha lokalit. Mimořádně unikátní je jezírkový vltavín. Ten svým tvarem připomíná jako rozteklou kapku vody neboli jezírko. Pozoruhodné jsou také besednické vltavíny 
z proslulé lokality Besednice na Českokrumlovsku.

Vltavíny se nacházejí i na Moravě v oblasti kolem středního toku řeky Jihlavy, kterým se někdy podle místa původu říká moravity, a i ty jsou rovněž na výstavě zastoupeny. Expozice dále představuje velmi vzácné kousky vltavínů z celého světa. Například indočinity 
z jihovýchodní Asie nebo georgianity z USA, kterých se však našlo jen asi dvě stě kusů, což je ve srovnání 
s bohatými českými nalezišti hodně málo. Výstava ukazuje, že tyto drahé kameny jsou nejkrásnější právě z jihočeských nalezišť. Mají úžasnou a dokonalou strukturu, kterým ostatní nemohou konkurovat.

Výstava Vltavíny a jiná přírodní skla nabízí v Jihočeském muzeu to nejlepší z jeho sbírek, jež vznikaly téměř sto let, a to včetně vltavínové zlaté éry trvající od roku 1954 do roku 1961, kdy v muzeu působil světově proslulý badatel Jan Oswald.Zdroj: Deník/ Jaroslav SýbekVznik vltavínů je nejasný. Tato celosvětová česká rarita vznikla pravděpodobně následkem pádu velkého meteoritu, který při dopadu přetavil pozemské horniny 
a přitom je vymrštil do okruhu desítek až sta kilometrů. V asijských zemích však mohou mít jak meteorický, tak sopečný původ.

„Vltavíny mají rozmanitý tvar, povrch i velikost. Největší jihočeské vltavíny dosahují rozměrů až 12 centimetrů a váhy přes 150 gramů. Nacházíme jak celotvary (vejčité, oválné, kapkovité), tak i částečné úlomky 
a střípky. Nápadné je silné rozbrázdění povrchu vltavínů, takzvaná skulptace. Kvalita vltavínů a jejich skulptace závisí na délce prodělaného vodního transportu. Z původních nepřeplavených vrstev mají vltavíny zachovalý skulptovaný povrch, naproti tomu vltavíny z druhotných, čtvrtohorních nalezišť, bývají obroušené, zaoblené 
a matné. Proto jsou mezi sběrateli nejoblíbenější vltavíny 'kopané' z původních třetihorních sedimentů na rozdíl od vltavínů nacházených například v ornici,“ píše se na webu Jihočeského mineralogického klubu.

Vltavíny jsou fenomén. Nejenom proto, že jsou vzácné, ale je jen málo takových drahých kamenů, které vyvolávají mezi lidmi až neskutečný rozruch. Vždyť mnozí pochybní hledači jsou kvůli nim schopni zpustošit krajinu a riskovat 
i několikaletý pobyt za mřížemi. A už z těchto důvodů stojí za to tato vzácná přírodní skla vidět.

Vltavíny objevil roku 1787 profesor Josef Mayer nedaleko Týna nad Vltavou. Jejich největším nalezištěm je horní povodí Vltavy v oblasti mezi Prachaticemi a Borovany. Jelikož se vltavíny nejvíce vyskytují v povodí nejdelší české řeky, tak podle ní dostaly jméno, respektive podle německého pojmenování Týna nad Vltavou (Moldautein). Moldavity je roku 1836 pojmenoval kustod mineralogických sbírek Vlasteneckého muzea Království českého (nyní Národní muzeum) František Xaver Maxmilian Zippe. A z německého názvu se později staly české vltavíny.

JAN ZIEGLER
Autor je publicista