VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Německá hvězda: Rád pracuji s vůněmi

České Budějovice /ROZHOVOR/ - SCarstenem Nicolaiem, jehož pozvali do Guggenheim Musea i Centre Pompidou.

26.10.2011
SDÍLEJ:

PROJÍT SE BARVAMI. Velká hvězda současného umění Carsten Nicolai (na snímku) se do 20. listopadu představuje v budějovickém Domě umění. Výstavě dal název Filter, hlavím tématem je světlo. „Člověk si musí mou výstavu fyzicky prožít,“ říká 46letý umělec.Foto: Deník/ Václav Pancer

Když nyní člověk vstoupí do Domu umění, první, co mu podráždí oči, je mlha. Vzápětí mu začne být celkem horko, jakmile přejde do třech místností, v nichž pokaždé ve dvou řadách září reflektory s červeným, modrým a zeleným filtrem. K tomu bude pravidelně červenat a blednout podle toho, v jakém intervalu se rozsvěcí a zhasíná stěna s takzvaným unaveným světlem. „Člověk si musí mou výstavu fyzicky prožít,“ říká 46 letý Němec Carsten Nicolai, superstar současného světového umění.

Slavil jste úspěchy v Guggenheim Museu v New Yorku, pařížském Centre Pompidou, londýnské Tate Modern… Co vás přimělo udělat výstavu pro malou galerii vzdálenou 130 kilometrů od Prahy?
Ačkoli jsem vystavoval v těchto velkých a prestižních institucích, mám přesto moc rád podobné malé nezávislé galerie. A to ze dvou důvodů. První je ten, že ve velkých galeriích cítím mnohem méně svobody a velký tlak, nemohu tolik experimentovat. A druhý důvod, proč jsem rád přijal nabídku do Budějovic, je ten, že sám pocházím z podobných poměrů. S přáteli jsem mnoho let vedl malou galerii ve městě Chemnitz a vím, kolik snahy, práce a osobního nasazení za tím stojí. Proto považuju za velmi důležité, abych tyto menší galerie neignoroval.

Hlavní téma vaší výstavy je světlo. Čím vás jako fenomén fascinuje?
Veškeré malířství a barvy jsou reflexí světla, i proto jsem dal výstavě název Filter. Když začneme světlo filtrovat, vzniknou zvláštní barvy. Obzlášť mě zajímá otázka, jak světlo vnímáme, a to je velmi individuální. Když teď návštěvník vejde do Domu umění, bude pro něho těžké výstavu nafotit a zdokumentovat. Musí ji vidět. Expozice není nějakou pohlednicí, člověk musí stát uprostřed galerie a fyzicky si výstavu prožít. Vnímání je pro mě velkým tématem.

A jak vnímáte světlo vy?
A to je právě skvělé, že to nejde popsat!

Do třech místností jste jako poctu scénografovi Josefu Svobodovi umístil reflektory z Laterny Magiky, které pro ni vymyslel. V čem je pro vás jeho osobnost výjimečná?
Sbírám podobné vlivy. Svobodova světla mě zaujala před třemi lety v jednom divadle v Lipsku. Oslovilo mě, jak jsou vyrobená a jak fungují. Udělal jsem si poznámky a tři roky jsem je měl v zápisníku. Teď přišlo pozvání z Budějovic, já jsem si na ně vzpomněl a řekl jsem si: to je pro budějovickou výstavu perfektní téma. Svobodova světla jsou určená pro relativně krátké chvíle divadelních představení, tak jsem se rozhodl je vystavit. Navíc díky tomu, že z Chemnitz je to blíž do Prahy než do Berlína, mám na Česko hodně vazeb. Pravidelně jsme jezdili právě do Prahy, cítím úzké spojení s českou kulturou, začalo už filmy pro děti, na které jsem se díval jako malý.

Výstava doslova útočí nejen na oči, ale i na další smysly. Například všudepřítomná mlha. Je vaším záměrem atakovat vnímání v celé šíři?
Určitě. Pro mě bylo vždy důležité překračovat hranice. Pracovat s vůněmi nebo tou mlhou a vytvořit určitou atmosféru. A chci, aby měla nejen vizuální rozměr.

Mlha, německy Nebel. Česká kina nyní hrají film Alois Nebel. Jeden z jeho autorů Jaroslav Rudiš při premiéře upozornil na to, že když se slovo Nebel přečte pozpátku, je z něho Leben, v češtině život. Pracoval jste i s tímto významem?
Aha, anagram! To mě nikdy nenapadlo, ale je to skvělé, moc hezké… Mlha má pro mě kromě toho, že ji člověk často potká třeba na horách, ten význam, že rozostřuje věci, co jsou jinak jasně vidět. A to považuji za důležité.

V jedné místnosti jste zpracoval teorii unaveného světla. Co je její podstatou?
Jde o fascinaci barvami a světlem, termín unavené světlo pochází zkosmologie. Je to stará teorie o červeném posunu světla, s níž přišel astronom Edwin Hubble a díky které se zrodila teorie o velkém třesku. Pak existuje jiné vysvětlení tohoto jevu: vroce 1929 astronom Fritz Zwicky přišel s názorem, že světlo uvolňuje energii úměrně ke vzdálenosti, kterou urazí, a tím 'se unaví'. Ukázalo se sice, že tahle teorie je mylná, ale mně se líbí, spojení unavené světlo mi připadá poetické a vnímám ho i jako metaforu.

V Českých Budějovicích jste se představil také jako hudebník: v kině Kotva jste zahrál k remixu slavného sci-fi filmu Solaris od Andreje Tarkovského. Snímek jste radikálně sestříhal ze 165 na 80 minut. Proč právě Solaris?
Je to pro mě moc důležitý film, například tématem ztroskotání. Tarkovskij měl na mě velký vliv. Film jsem viděl, když mi bylo asi 18 nebo 19 let, v té neuvěřitelně dlouhé verzi…

… neusnul jste při ní?
Teď, když ho vidím celý, už usínám. Je velmi těžké přijmout to pomalé tempo, protože naše doba se strašně zrychlila. Ale film byl pro mě důležitý také proto, že je to velmi napínavé sci- fi a navíc zobrazuje zásadní filozofické otázky, které se týkají našich životů. Originální hudba ze Solaris je perfektní, nebylo nutné dělat remix, pravděpodobně to byla moje velká chyba, že jsem to zkusil. Ale je to má pocta Tarkovskému a zároveň moje interpretace.

Zaujal vás v poslední době nějaký další film, který byste přetvořil?
Snad jen Prokletý ostrov. Ale na žádnou podobnou ikonu formátu Tarkovského jsem v poslední době nenarazil.

Tématem vaší výstavy Filter je světlo.Vy sám jste ale celý oblečený v černém. Je to záměrný kontrast?
(smích). To není tak důležité… Je to prostě jenom dobrá barva, a když člověk pracuje, je to zároveň barva praktická.

Carsten Nicolai

Narodil se roku 1965 ve východoněmeckém Chemnitz. Vystudoval krajinářskou architekturu v Drážďanech, dnes žije v Berlíně. Patří k největším mezinárodním hvězdám současného umění. Kritik Pavel Klusák o něm píše, že je „nejzábavnější fyzik“ – Nicolai se totiž pohybuje na pomezí umění, vědy, přírody a elektronické hudby. Má široký záběr: od sochy a obrazu přes grafiku a fotografii až k objektům. Jako Alva Noto slaví úspěchy v elektronické hudbě: hrál v Guggenheim Museu New York, sanfranciském Museu of Modern Art, Centre Pompidou či londýnské Tate Modern.

Autor: Václav Koblenc

26.10.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Švehlův most.

Dobrá zpráva pro řidiče: Sobotní ráno už se Švehlovým mostem

Testovaní hokejisté Jáchym a Prokeš na zkoušce v ČEZ Motoru neuspěli

České Budějovice – Poprvé se v přípravě hokejisté ČEZ Motoru střetli s jedním ze svých soupeřů z první WSM ligy a ukázali svou sílu. Kladenské Rytíře, kteří by rovněž měli patřit k aspirantům na postup, porazili po velice solidním výkonu 3:1. Další zápas odehrají v úterý netradičně ve Strakonicích proti Plzni (17.30).

Země živitelka bude letos jiná

České Budějovice - Organizátoři považují letošní 44. roční Země živitelky za přelomový. Tradiční událost se koná 24. až 29. srpna na Výstavišti v Českých Budějovicích. Na největší výstavní a veletržní akci v České republice přijede 747 vystavovatelů. To je o 50 více než loni. Zúčastní se 22 zemí.

Lidé kolem Vltavy na Českokrumlovsku zachraňují i psy

Rožmberk nad Vltavou – Nejenom věci, ale také své psy ztrácejí vodáci plující po Vltavě. Své o tom ví Martin Pavljuk, který se ujal nejednoho bezradného psa běhajícího kolem Vltavy.

Bakelitová kavalerie připomněla proslulé vozidlo z NDR

České Budějovice /VIDEO/ - V pátek dopoledne se Krajinskou ulicí v Českých Budějovicích rozlehl neobvyklý zvuk motorů. Pamětníci ovšem hned tušili, že jde o proslulý trabant.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení