Oceán se vrací. Se zpěvačkou i Krajčem

Mluvilo se o něm léta. Teď je konečně jistý. Skupina Oceán, začátkem 90. let jedna z nejslavnějších českých formací, připravila návrat. V půli října odehrála první koncert a na jaře vyjede na turné. Sestavu Jan Vozáry, Dušan Vozáry a Petr Kučera doplní zpěvačka Jitka Charvátová a řada hostů včetně Richarda Krajča nebo Báry Basikové. Nový Oceán zkouší v budějovickém klubu Fabrika, jehož duší je Jan Vozáry. „Zase nás baví hrát společně,“ říká sedmačtyřicetiletý muž, který hrál v Oceánu na bicí během celého období 1985-1993.

O návratu se mluvilo opravdu dlouhá léta. Kdy padlo to definitivní rozhodnutí?
S Petrem Honsem a jedním kolegou jsme jeli vlakem z Prahy, nějak jsme na tohle téma zabrousili a řekli jsme si, že by bylo dobré to udělat. To bylo asi někdy před třemi lety.

Co vás k tomu po těch letech vedlo?
Už dřív padaly nápady. Aktuální by to bylo v několika letech, vždy při nějakém výročním datu od vzniku kapely nebo od významných koncertů. Nicméně potom přišla ta osudová cesta vlakem, kdy jsme si řekli, že to zkusíme už vážně rozjet. Já jsem měl promluvit s bratrem a s Petrem Kučerou a Petr Hons s Petrem Mukem. Ten o tom napřed nechtěl ani slyšet, a tak jsme to několikrát omílali dokola, střídavě to lidé odmítali, pak to zase přijímali. Rozhodnutí padlo měsíc před Petrovou smrtí. Petr Hons přišel s nápadem, že bychom ty koncerty udělali s orchestrem Jihočeského divadla. A to se líbilo i Petrovi Mukovi, že by to bylo něco nového.

Nicméně přišla smrt Petra Muka. Nezviklalo vás to?
To samozřejmě nikdo netušil. My jsme to s orchestrem nazkoušeli, natočili v divadle a poslali Petrovi. Chtěl slyšet, jak to bude znít. Počítal s tím, že v tom bude zaangažovaná i Jitka Charvátová, aby to nemusel zpívat všechno sám. A když jsme to demo natočili a poslali, tak asi tři dni na to zemřel. Takže jsme to už nemohli uskutečnit.

A nahrávka šla takzvaně k ledu?
Nahrávku jsme udělali, a když jsme se dozvěděli, co se s Petrem stalo, tak to vypadalo, že to prostě skončí. Ale potom jsme si řekli, že to dotáhneme. Chytlo nás to, začalo nás zase bavit hrát společně. Zpěváka jsme měli, Jitku, tak jsme po nějaké době od Petrovy smrti - samozřejmě ne hned, nechtěli jsme do toho cirkusu být zataženi - začali diskutovat, co dál, až jsme došli k tomu, že to dotáhneme do konce.

S orchestrem jste udělali nové aranže starých skladeb, nebo nové písně?
Symfonické aranže starých oceánských písniček. Zatím jsme nic nového nedělali.

Proč padla volba na Jitku Charvátovou? Proto, že jste společně působili v kapele Fiction?
Určitě to mělo vliv. A když to před těma dvěma lety Petr pořád odmítal, tak jsme si říkali, jestli to nezkusit s někým jiným. A volba padla na zpěvačku, protože kdyby tam byl zpěvák, tak by ho lidé s Petrem pořád srovnávali. Zpěvačku jsme v Oceánu nikdy neměli.

Sedí vám její hlas k vašim písním?
Jo, jo. Sedí úžasně.

V sestavě vy, Dušan Vozáry, Petr Kučera a Jitka Charvátová jste měli 16. října první koncert pro členy fanklubu v pražském klubu Hvězda. Podle videa byl hodně emotivní…
Měli jsme takový zkušební, testovací koncert na celostátním srazu fanklubu v Praze. Tam jsme si připravili tři věci, napůl elektronicky, napůl akusticky, takový pokus. Hráli jsme Dávnou zem, Padají koně a Aha. Lidem se to moc líbilo a nás to úplně nadchlo. Zjistili jsme, že nás pořád moc baví hrát společně. Teď se chystáme do Bratislavy a rozjelo se to.

Jak se proměnilo věkové rozpětí fanoušků?
Jsou o 20 let starší, mezi 35 a 45 lety, což bylo v některých případech komické, protože jsem je vůbec nepoznal. Oni mi říkali: pamatuješ si na nás? A já: no asi jo… (smích).

Na jaro chystáte turné. Kam všude zajedete?
Zatím jsme uvažovali o pár velkých koncertech Praha, Brno, Ostrava, Bratislava, Košice, v nějakých větších prostorech. A měli bychom tam mít několik zpívajících hostů.

Konkrétně?
Dohodli jsme se, koho z kolegů máme rádi, s kým se známe dlouho a kdo by nám vyhovoval. Ty jsme oslovili a všichni nám to odsouhlasili. Mezi jinými by se za mikrofonem měli objevit David Koller, Bára Basiková, Matěj Ruppert, Richard Krajčo a další.

Jak budou koncerty vypadat? Budete jako podklad používat nahrávku s orchestrem?
To ještě přesně nevíme. Spolupráce s orchestrem se nám líbila, ale bylo to moc velké těleso, to byl kámen úrazu. A ne všechny to v tom orchestru bavilo tak, jak jsme si představovali, i když třeba sboristy ano, vlnili se do rytmu. Ale ne všichni měli to nadšení jako my. Takže bychom radši menší těleso s větším nadšením, které by s námi jezdilo živě. Oktet by byl ideální.

Budete hrát jen staré písně, nebo už Petr Hons napsal nějaké nové texty?
Funguje to obráceně: Petr dělá texty na hudbu a tu jsme mu žádnou novou nedodali. Takže asi ještě nic nenapsal (smích). Chceme udělat nové, ale lidi teď po 18 letech zajímají hlavně věci, které znají, to se ukázalo v Praze - všechny písničky s Jitkou zpívali sborově od začátku do konce.

Jaké to je, oprášit ty písničky po letech? Máte je ještě pod kůží, nebo jste se je museli učit znovu?
To bylo právě úžasné, že jsme trošičku oprášili podklady, které nám hrají z mašinky, trochu jsme zmodernizovali zvuk a jinak to zůstalo, jak to bylo. Na zkouškách jsme to dávali napodruhé, napotřetí celé. Tenkrát jsme to hráli tak často, že už se to asi nedá zapomenout.

Zvuk jste obohatili jen o samply?
Víceméně. Jen drobné úpravy v místech, nad nimiž jsme teď kroutili hlavou, co nás to tenkrát napadlo, zasmáli jsme se tomu a poopravili to. Ale písně zůstaly téměř v původní formě.

Jaká byla ta první zkouška?
Výborná, parádní! Postavili jsme si to tady (rozhovor vznikal v klubu Fabrika), nazvučili a hráli jsme. Druhý den přijela Jitka, zazpívala si to s námi, sbalili jsme a jeli jsme do Prahy.

Věříte, že si v Praze broukal odněkud z muzikantského nebe s vámi i Petr Muk?
No určitě tam byl s námi. To tam bylo cítit všude, to bylo úplně jasné. A byl tam s námi určitě i Mejla Hlavsa.